|
Dne 16.12.2001 tomu bude rok, kdy média zaplavila zpráva
o záhadně zmizelém dřevě z první zóny Národního parku Šumava. Oním zakletým
místem je půvabná, leč dřevorubci již třetím rokem stresovaná Ztracená
slať na Modravsku. Právě zde jsem na podzim minulého roku objevila prázdnou
mýtinu, odkud bylo, jak se později potvrdilo při šetření s plzeňskou inspekcí,
vrtulníkem nelegálně odvezeno přes padesát pokácených kmenů.
Provokatéři v akci?
Správa parku odmítla nést za tento čin zodpovědnost a podala trestní oznámení
na neznámého pachatele. Sama přitom nebyla schopna předložit evidenci
pokáceného dřeva na Ztracené slati a ačkoliv šetření proběhlo v dopoledních
hodinách, tiskový mluvčí parku poskytnul médiím toto odůvodnění: "Evidence
nemohla být předložena, neboť příslušní zaměstnanci měli již po pracovní
době." Stěžovatele případu, tj. Duhu a mne však již druhého dne po šetření
nepřímo obvinila z možné provokace; je prý víc než podezřelé, když můžeme
poskytnout fotografie před i po krádeži.
Plzeňská inspekce se zakrátko od případu distancovala s tím, že podle
platného lesního zákona nedošlo odvozem dřeva z I. zóny národního parku
k žádnému poškození životního prostředí. Causa byla předána policii v
Kašperských Horách. Tato fakta jsou podrobně popsána v prvním dílu, pojďme
se tedy, milí čtenáři, společně podívat na další dějství tajemného příběhu
Ztracené slati.
Infotok od správy parku vázne, odborný posudek neodpovídá
skutečnosti
Kašperskohorská policie si v evidenci pokáceného dřeva ze Ztracené slati
také příliš nepočetla; ani ke konci října roku 2001 jsem ve vyšetřovacím
spisu nenašla podrobné údaje o tom, kolik dřeva bylo v jednotlivých partiích
Ztracené slati v r. 2000 pokáceno a zda se jednalo o stromy napadené kůrovcem
nebo o kmeny poškozené větrem. Ve spisu se naopak průběžně objevují, jakoby
pro výsměch, různé urgence, které policie zaslala v průběhu roku správě
parku za neposkytnutí požadovaných informací.
Nepříliš přesvědčivě působí i odborný posudek na odhad ceny a kvality
zmizelé dřevní hmoty. Přizvaný soudní znalec hbitě stanovil, že všechno
ukradené dřevo bylo nakáceno už v r. 1999, tzn. že v době odvozu (podzim
2000) bylo již poněkud znehodnoceno dřevokaznými škůdci. Mé fotografie
pořízené v té době však jasně zachycují poměrně čerstvé a většinou mohutné
pařezy, bezpochyby pocházející z letitých lukrativních stromů. Vzniklý
spor lze snadno rozsoudit metodou zvanou dendrochronologie, díky níž je
možné stanovit přesné stáří pařezů. Policie však tento můj návrh nepřijala
a raději dala přednost doplňujícímu sdělení soudního znalce, který použití
této metody zcela zpochybnil. Čtenáře možná bude zajímat, že oním soudním
znalcem je ing. Alois Králík, který vypomáhal na Lesní správě Modrava
s terénním vyznačováním hranic I. zón a jeho syn ing. Jaromír Králík čile
obchoduje se šumavským dřevem, momentálně pod hlavičkou akciové společnosti
Jihozápadní dřevařská (nověji uváděné pod jménem Lesotrans a.s.).
Nafouknutá bublina o záhadném vrtulníku nakonec splaskla
e svém dalším vyprávění možná zklamu některé ufology či milovníky záhadných
mýtů. Téměř rok se správě šumavského parku dařilo předstírat, že nemá
se Ztracenou slatí nic společného. Teprve na podzim 2001 policie vyslechla
několik vazačů, kteří v předchozím roce pracovali u vrtulníku na Modravsku,
a ejhle - dva z nich přiznali, že přivazovali pod vrtulník pokácené a
oloupané klády i ze Ztracené slati. Lesník M. Svoboda, do jehož revíru
vykradená slať spadá a který do poslední chvíle tvrdil, že o ničem neví,
konečně přestal zapírat. Na vysvětlenou uvedl, že kvůli velkému zaneprázdnění
nešel s vazači přímo na místo, odkud mělo být dřevo vrtulníkem legálně
vytahováno, pouze jim popsal cestu, kudy se tam dostanou. Jenže vazači
omylem došli na jinou mýtinu, a co čert nechtěl, zrovna do první zóny,
kde má veškeré pokácené dřevo podle závazného předpisu správy parku zůstávat
k zetlení! Pikantní na tom je, že oba přiznavší se vazači nepracovali
společně, tudíž každý z nich operoval na Ztracené slati v jiný den. Jejich
zbloudění končící na jedné a té samé mýtině má nejspíš na svědomí sám
proradný Démon slati šumavské...
Tím však naše šumavská pohádka o nešťastných zbloudilcích ve slati zdaleka
nekončí. Jeden z vazačů při výpovědi uvedl, že kmeny přivazoval pod vrtulník
20.9.2000. Výrobně - mzdový lístek ze dne 20.9.2000 však jasně dokládá,
že v tento den létal vrtulník do úplně jiných porostů, značně vzdálených
od Ztracené slati. Také všechny zbývající výrobně - mzdové lístky ve vyšetřovacím
spisu jasně vyvracejí, že by některý den v roce 2000 vrtulník zaletěl
do porostů vyznačených na mapce, kterou správa parku poskytla policii
jako důkaz "omylu" lesníka. A malá lahůdka na závěr: podle výkazů firmy
Aerocentrum Mělník, od níž měla správa parku helikoptéru pronajatou, dne
20.9.2000 vrtulník vůbec nepracoval u lesníka Svobody.
Po lukrativním dřevu nadále ani památka
Odhlédneme-li od předchozích pohádkově vykonstruovaných fakt, zbývá zodpovědět
na poslední klíčovou otázku: kam se podělo oněch víc jak padesát lukrativních
kmenů ze Ztracené slati? Pokud víme, že byly vytaženy vrtulníkem pronajatým
správou parku, musely by se objevit na některé z oficiálních lesních skládek,
kam je dřevo přechodně ukládáno do doby, než si jej odvezou odběratelé.
Pokud se na skládce objeví klády z první zóny, lesník je na první pohled
pozná podle výrazného červeného punce na spodním průřezu kmene, protože
klády vytěžené ve druhých zónách se zásadně označují puncem černé barvy.
Každý trochu informovaný laik je tedy schopen rozpoznat, které stromy
byly pokáceny v prvních zónách a tudíž jsou evidenčně odepsány k zetlení.
Pokud by se stalo, že tyto kmeny budou prodány, musejí se při inventarizaci
nutně objevit jako přebytek. Správa parku však již na počátku roku 2001
prohlásila do médií, že jí za celý předchozí rok žádné dřevo ani nechybí
ani nepřebývá. Oba vyslechnutí vazači jsou si i po roce naprosto jistí,
že všechny kmeny, které na Ztracené slati přivazovali pod vrtulník, byly
opuncované. Zodpovědný lesník Svoboda však při přejímce dřeva nerozpoznal,
že jde o dřevo z první zóny. Odůvodnil to tím, že čela kmenů byla od bahna
a červený punc tudíž nebyl vidět. Dovolím si k tomu drobnou námitku. Čelo
kmene se může umazat při vytahování koněm nebo traktorem, nikoliv však
v případě, kdy je kláda vyzdvižena ze země vrtulníkem. Pokud bychom i
přesto vzali tuto variantu v úvahu, dostáváme se opět na začátek: všech
ca sedmapadesát chybějících klád by se nutně muselo objevit jako přebytek
v evidenci prodaného dřeva ze druhých zón.
Mám jisté tušení, v čem by mohl být zakopaný pes. Jakým způsobem asi šumavští
lesníci vedou svou "tajuplnou" lesohospodářskou evidenci, když nejen na
Ztracené slati, ale i v dalších prvních zónách lze najít spoustu pokácených
a oloupaných kmenů, které ani po roce nejsou řádně opuncovány (zaevidovány)?!
Pokud se takto neoznačené dostanou "omylem" na lesní skládku, ani profesionální
detektiv nemá šanci rozpoznat, že byly nelegálně vytaženy z první zóny.
Nejsem jediným svědkem, který měl možnost pozorovat, jak si nákladní auta
dřevařských akciovek odvážejí neočíslované klády (viz TV pořad Na vlastní
oči, 7.8.2001).
"Všechny oloupané kmeny evidujeme," ujišťuje nás však v médiích sám šéf
šumavského parku ing. Žlábek (Slovo, 5.1.2001).
Výsledek policejního šetření zní: byl to neúmyslný omyl
Na nedůslednou evidenci, včetně fotografií neopuncovaných klád ze Ztracené
slati, jsem upozornila kašperskohorskou policii již na jaře 2001. Marně.
Vyšetřovatelé nepřikládají této věci žádný význam. Na základě výpovědí
obou vazačů vrtulníku a zodpovědného lesníka dospěli k prostému závěru,
že odvoz dřeva ze Ztracené slati není trestný čin nýbrž neúmyslný omyl
zaviněný nedbalým chováním lesnického personálu. Kdopak by měl přece zájem
nakrást si nekvalitní dřevo, které tam dle "odborného" posudku soudního
znalce hnije a plesniví už celý jeden rok! V půlce listopadu 2001, tedy
krátce po rozporuplných výpovědích vazačů a příslušného lesníka je kauza
Ztracená slať odložena. Odůvodnění policisty pověřeného šetřením zní doslovně
takto: "Jelikož se v dané věci nejedná o podezření z trestného činu a
není na místě věc vyřídit jinak, rozhodl jsem uvedenou věc odložit". To
vše ve fázi, kdy policie nemá od správy parku ani evidenci ani patřičné
vysvětlení, kam se vyvezené dřevo vlastně podělo. Nehledě na to, že nebyly
vyslechnuty všechny zodpovědné osoby (pilot vrtulníku, vedoucí Lesní správy
Modrava aj.). Nač by si však vyšetřovatelé ztrpčovali život pracným sháněním
nepříjemných informací, když můžou celý spis jednoduše uklidit do šuplete!
A šmytec!
Na Ztracené slati se přitom krade vesele dál a to ještě prostodušším způsobem.
V létě 2001 si někdo klidně odvezl pěkný kmen, který ležel poblíž turistické
stezky přímo pod značkou první zóny! Že by zelení diverzanti nebo provokatéři?
Ale teď vážně. Čtenáři by měli vědět, že protiprávní odvoz oněch nejméně
pětadvaceti kubíků dřeva ze Ztracené slati byl financován především z
jejich kapes. Správa šumavského parku totiž dostala na provoz vrtulníků
mnohamiliónovou státní dotaci. Vezmeme-li si, že přiblížení jednoho kubíku
dřeva helikoptérou přijde na 1300 - 1700 Kč, zakázaný odvoz padesáti kmenů
z první zóny stál daňové poplatníky kolem pětačtyřiceti tisíc korun. Přibližně
touto částkou ocenil soudní znalec Králík kvalitu zmizelého dřeva, tedy
přesně tak, jak ji vyčíslila Správa NP Šumava druhý den po veřejném odhalení
krádeže. Shoda o to dojemnější, že ukradené kmeny pocházejí ze smrčiny
starší 160ti let, tedy z porostů, které odjakživa oplývaly vysoce lukrativními
sortami dřeva s prodejní cenou dvoj až desetinásobně, v případě exkluzivních
rezonančních výřezů dokonce dvacetinásobně vyšší! Dřevorubecká pohádka
o "neúmyslnému omylu" věru nekončí šťastně: průhlednou leč nedošetřenou
krádeží, při níž byla zneužita státní dotace; nehledě na těžko vyčíslitelné
škody způsobené Přírodě oloupením o drahocenné živiny.
Systematické rabování šumavských slatí
Výsledky mých četných pochůzek však víc než trpce vypovídají o tom, že
Ztracená slať není jedinou šumavskou první zónou, odkud bylo pokácené
dřevo nelegálně odvezeno. Cíleně jsem se zaměřila na průzkum prvních zón
v modravských slatích (tedy převážně v turisticky nepřístupných oblastech),
kolem nichž bylo v letech 1999 - 2000 masově odváženo dřevo vrtulníkem.
Zanedlouho mi ke Ztracené slati přibylo dalších pět podobně vyrabovaných
lokalit včetně nedaleké Ptačí slati, kde zůstalo jako smutné memento nejméně
osmdesát holých pařezů. Šokující je vzájemná podobnost všech vykradených
míst: téměř vždy se jedná o okraje prvních zón, kde byly masově nakáceny
stromy včetně vylétaných souší a zubožené zbytky porostů postupně dorazil
vítr. Tím vznikly větší mýtiny s neomezeným přístupem pro vrtulníky. Na
takto zdevastovaných místech je zároveň velmi problematické obnovit správnou
hranici první zóny, protože ji kvůli absenci stojících stromů není kam
vyznačit. Správa parku ale jistě ví, jak tento problém vyřešit, neboť
hodlá během roku 2002 provést revizi zonace...
Nutno přiznat, že k vyhledávání a identifikaci vykradených míst mi zásadním
způsobem posloužily podrobné lesnické mapy s přesnými zákresy hranic prvních
zón a jednotlivých lesních porostů rozlišených podle věku. Nebylo lehké
tyto mapy získat, neboť správa parku je před veřejností pečlivě utajuje.
Dnes už dobře vím proč. Je to klíčový dokument k rozluštění samotné podstaty
a strategie těžby dřeva na Šumavě. Pod etiketou kůrovcové kalamity jsou
cíleně mýceny letité lukrativní porosty smrku včetně těch, které si v
r. 1995 vedení parku v čele s ing. Žlábkem zpřístupnilo pro těžbu rozdrobením
první zóny. Ale ani tam, v těch ubohých izolovaných ostrůvcích, kolem
nichž rok od roku masově narůstají rozsáhlé holiny, se lesáci nezastaví
před rabováním. Pod záminkou boje proti kůrovci si tu před dvěma lety
zlegalizovali těžbu dřeva a výsledek už znáte... To nejsou omyly zaneprázdněných
lesníků, nýbrž prachsprostá krádež a devastace přírodního bohatství v
majetku státu.
Příležitost dělá zloděje
Na závěr bych ráda upozornila ještě na jednu zajímavost. V roce 2001 se
musela správa šumavského parku obejít bez vrtulníků, protože na ně nedostala
státní dotaci. Dá se říci, že spolu s tím ustalo vykrádání dřeva z prvních
zón. Podle známého pravidla "příležitost dělá zloděje". Z odlehlých a
obtížně přístupných slatí je totiž možné vytáhnout těžké kmeny pouze vrtulníkem.
Je to sice optimistická správa, dokud však bude Šumavě velet stávající
sbor lesních inženýrů a dřevorubců, nemá nejmenší šanci dostat se z dusivého
zajetí technokratické zvůle a nastoupit zaslouženou cestu k důstojnému
národnímu parku.
V Groningenu (NL), dne 12.12.2001
|
