Moderní Šumava kouzel zbavená?

Dopis

Šumava má tisíc kouzel. Jedním z nich byla a doufám, že i zůstane skutečnost, že je opravdová, nic nepředstírá. Vždy byla syrová, spravedlivá a vlídná, rozhodně ne snobská. Krkonoše jsou už jinde, ale Šumavě se všechny konzumní tanečky a rituály jaksi zázrakem dosud vyhýbaly. Přenáramně jí to slušelo! To kouzlo se ale v posledních letech ztrácí a vypařuje. Dnes už není pochyb, že právě líčený rozměr šumavské krásy a součást jejího nezaměnitelného genia loci mizí v nenávratnu. Co se ukrývá za tím rychle nastupujícím obrazem Šumavy? Takzvaná módnost a principy soutěžení, tolik běžné ve velkých městech. V národním parku je vnímám jako nepatřičné a velmi problematické. Hlavně ve vztahu k tamním obyvatelům. S novými způsoby se totiž naleptávají, rozpadají a bortí vzorce jejího způsobu života i chování. Strkání, řevnivost, přepočítávání každé hodnoty na peníze, lákavá vidina krátkodobého a co nejjednoduššího efektu, touha po povrchním uznání - to se přece musí nějak projevit. Když řeknu, že negativně, budu asi za hlupáka, závistivce, zpátečníka, ale co naplat...
Ze Šumavy mizí klid a s ním nutně dostává na frak i příroda. Když jeden vidí, že soused podniká a vydělá si na deset aut, tak druhý o sobě začne pochybovat a ptát se, proč se tak nemá i on. A hurá do toho. A že ta krásná louka u lesa už není tak krásná? A že v lesích skomírá posledních pár tetřevů? Prosím vás, koho by to zajímalo? A na palouk přijede buldozér a než bys řekl švec, povstane sídliště, kapacitou srovnatelné s počtem obyvatel celé vesničky. A v těch domech a apartmánech nebudou bydlet Šumaváci. Ti dobří noví občané budou mít kořeny v Praze, v Plzni, v Amsterodamu. A tak silně je zapustili, že ani trvalý pobyt si tam nezruší. Nikdo mi nevysvětlí, že to není výhodné spíš pro stavebníky a obchodníky, než pro samotnou obec. V Krkonoších by mohli vyprávět...
Hodně se budou divit všichni tetřevi a citliví pamětníci raně poledových dob, až si je přijdou prohlédnout novodobí kolonizátoři. Pak budeme žasnout kolektivně, a už bude pozdě. Přetěžko se ze začarovaného kruhu hledá cesta. Zvlášť, když je tak nastavená celá společnost, kde primární je výhodnost a prospěch právě tady, teď a do vlastní kapsy.
Anebo, že by byly národní park a biosférická rezervace založeny právě proto, aby se tam místním klidně a spokojeně žilo? A my ostatní abychom měli kam utíkat a zamýšlet se nad sebou samými, nad světem a naším místem v něm? Copak tohle už opravdu nikomu nic neříká a všichni se toho tak strašně bojíme?

(redakčně zkráceno)

Martin Čihař, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

Mladá fronta DNES - plzeňský kraj