|
Lesy v národních parcích ČR nejsou vedeny v kategorii klasických hospodářských
lesů, nýbrž jako tzv. lesy zvláštního určení, kde jsou prioritní zájmy
ochrany přírody před zájmy ekonomickými. Za tímto účelem se zde provádí
tzv. "k přírodě šetrné hospodaření", které je dotováno státem prostřednictvím
Státního fondu životního prostředí při MŽP.
V období posledních pěti let byly Správě NP Šumava poskytnuty pro šetrné
hospodaření v lesích finanční prostředky z těchto dotačních titulů:
1. přibližování dřeva TERRI (pásový malotraktor)
2. přibližování dřeva vrtulníkem
3. strojní štěpkování
4. biologická ochrana lesa (feromony)
Celkový přehled akcí, na které čerpala Správa NP Šumava v letech 1995-2000
podporu ze SFŽP, je uveden v následující tabulce
Z tabulky je patrné, že se jedná o několikamiliónové částky; obzvláště
vysoké jsou sumy poskytované pro přibližování dřeva vrtulníky (v r. 1998
dokonce přes 26 miliónů Kč). Jsou však ony šetrné technologie aplikované
v šumavských lesích skutečně "k přírodě šetrné?"
1. Přibližování dřeva TERRI
Ve vícero případech (zejména Kvildsko) jsou malotraktory TERRI nasazovány
do zamokřených míst (namísto koní), kde po nich zůstávají široké vyjeté
koleje a zdevastovaný půdní kryt.
2. Přibližování dřeva vrtulníky
a) Vrtulníky je vytahováno dřevo především na úseku Lesní správy Modrava
nevyjímaje ani tzv. klidovou zónu Modravské slatě, kam je přístup turistů
značně omezen, aby zde nebyli rušeni chránění živočichové citliví na hluk
(tetřev, rys, tetřívek). Hluk vrtulníku je šumavskými lesníky považován
v tomto ohledu za zanedbatelný.
b) Při letu vypouští vrtulník do ovzduší velké množství zplodin v podobě
aerosolu, který je škodlivý především pro vegetaci.
c) V předchozích letech (hlavně kolem r. 1996) se helikoptérou vytahovaly
kůrovcem napadené klády, aniž byly předtím zbaveny kůry. Tím docházelo
k rozprašování kůrovce do okolních zdravých porostů.
d) Ačkoliv jsou nyní všechny klády před vytažením helikoptérou zbavovány
kůry, k rozprašování kůrovce dochází stejně a sice rozviřováním vzduchu
vrtulníky nad lesními porosty.
e) Vrtulníkem je možné vytahat i dřevo z nejméně přístupných míst - bažinatých
smrčin mezi slatěmi. V těchto místech, chudých na živiny, by mělo zůstávat
dostatečné množství dřeva k zetlení jako klíčový zdroj živin pro mladé
stromky. Ačkoliv Správa NP Šumava tvrdí, že jí jde hlavně o ochranu přírody,
nechala odtud vrtulníky vytahat až 70% pokáceného dřeva.
3. Strojní štěpkování
Používá se k naštěpkování větví a vršků poražených stromů. Na Kvildsku
i Modravsku jsem zaznamenala několik otřesných případů: na podzim jsem
našla u cest opuštěné čerstvé pařezy od silných stromů, v létě viditelně
zelených, které byly kompletně zakryty štěpky z větví plných zeleného
jehličí!
Jak vidno, pod libozvučným názvem "k přírodě šetrné technologie" se skrývají
nástroje, které nejen vysávají obrovské sumy peněz ze státní pokladny,
ale také se jimi devastuje příroda. A dokonce v národním parku! Správa
šumavského parku tvrdí, že zisky za vytěžené dřevo jsou vraceny zpět do
NP Šumava a investují se především do obnovy lesa, která je ovšem zvláště
na rozsáhlých holinách poněkud problematická. Zvláště krutým paradoxem
je skutečnost, že zatímco vytěžené šumavské dřevo je ve velkém prodáváno
pod cenou dřevařským akciovkám, důležité složky parku jako obce a zemědělci
se potýkají s citelným nedostatkem financí. Šumavským obcím by podle Správy
parku měly plynout hlavní příjmy především z turismu. Budou však mít turisté
zájem a chuť navštěvovat oblast se zdevastovanou přírodou? A jaké perspektivy
mají šumavští zemědělci? Ačkoliv Státní fond životního prostředí rok co
rok vypisuje dotační tituly také na podporu citlivého obhospodařování
zemědělských ploch (luk a pastvin) v chráněných územích, na Šumavě zůstává
tato šance nevyužita! Zemědělci sice získávají finanční podporu od Ministerstva
zemědělství, o kterou sami každoročně žádají, většinu poskytnuté částky
však během roku proinvestují ve vysokých provozních nákladech na výrobu.
Další peníze mohou získat na šetrnou údržbu lokalit s výskytem zvláště
chráněných druhů z tzv. Programu péče o krajinu (dotační titul MŽP). Z
těchto financí přiděluje Ministerstvo životního prostředí každoročně Správě
NP Šumava částku kolem 3 miliónů korun. Pokud tuto zdánlivě velkou sumu
rozdělíme mezi všechny šumavské zemědělce, je to s prominutím "jako když
plivne". Z ročního obratu financí zůstává šumavským zemědělcům zhruba
20% čistého zisku, při kterém si rozhodně nemohou dovolit investovat do
nových technologií a staveb (moderní mechanizace, ekofarma v šumavském
stylu atd.). Ředitel parku Ivan Žlábek však při besedě s obyvateli Kvildy
(10.10.2000) klidně tvrdí, že čistý zisk šumavských farmářů je až 50%!
A to dokonce před místním zemědělcem, který již sedmým rokem farmaří a
dobře ví, jak těžko se dobývá chleba na Šumavě poctivou prací.
Účelnost investic vkládaných do umělé obnovy lesa
Umělou obnovu lesa na holinách a podsadby listnatých stromů a jedle do
smrkových porostů zajišťují v NPŠ lesnické firmy najímané správou parku.
Služby, které firmy poskytují parku, jsou financovány mj. právě z tržeb
získaných prodejem vytěženého dřeva. Je bezpochyby žádoucí, že do smrkových
monokultur jsou výsadbami doplňovány mladé buky, javory kleny a jedle,
neboť většina původních šumavských lesů byla před příchodem člověka tvořena
jedlobukovými a jedlobukosmrkovými porosty s příměsí javoru. Na pasekách
je často vysazován světlomilný a rychlerostoucí jeřáb, který později tvoří
ochranu pro pomalu rostoucí dlouhověké dřeviny (smrk, buk, jedle). Některé
prováděné pěstební zásahy jsou však poněkud neefektivní:
a) Výsadby smrčků na holiny ve vysokohorských polohách (např. Studená
hora u Březníku) jsou málo perspektivní: stromky se dusí v husté trávě
a jsou často poškozovány vymrzáním. O těchto faktech, na která poukazovali
šumavští lesníci již dříve než před sto lety (viz MINISTR 1973 - Historický
vývoj lesů na LS Modrava a Kašperské Hory**),
se dnes poněkud nehovoří.
** "Neúspěch umělé obnovy, která byla přirozeně
startována návštěvou majitele 1842 (tehdy to byl rod Schwarzenbergů) a
jeho snahou po rychlém zalesnění tkvěla ve vymrzání kultur na velkých
holinách bez ochrany matečného porostu. V r. 1911 se od holosečí z části
upouští a těží se kotlíkovými sečemi. Zavádí se Wagnerova okrajová seč
od severu a pro polesí Březník a Filipova Huť - v jejich výše položených
oblastech hospodářská skupina toulavého lesa. Lesní hospodář se vrací
k oné formě zakládání lesů, jakou vznikl prales, který byl velkoplošně
r. 1801 vytěžen a kdy po 50 letech se nahromadilo tolik neúspěchů s umělou
obnovou holin."
b) Vysazované jeřáby jsou před lesní zvěří chráněny plastovými obaly.
Jakmile však vrcholek stromku začne vyčnívat z trubky, může jej snadno
ukousnout jelení nebo srnčí zvěř, která se při vyhledávání potravy přednostně
soustřeďuje na paseky. (Jeřáb je proti okusu nejlépe chráněn v kůrovcových
smrčinách mezi popadanými soušemi, které tvoří přirozenou bariéru proti
vstupu lesní zvěře. Do odumírajících lesů se navíc soustřeďují ptáci,
kteří semínka jeřábu roznášejí trusem, proto není nutné jej do těchto
míst pracně vysazovat).
c) V jarním období zvěř s oblibou okusuje mladé výhonky u smrčků. Vrcholky
stromků bývají natírány odpuzující chemickou látkou, ovšem až na podzim,
kdy jsou už tuhé a méně chutné a zvěř se navíc začíná stahovat do podhůří.
d) Nasází-li se listnáče hustě do menší oplocenky (např. výsadba javorů
na Trojmezensku), stahují se sem myši a uhryzávají kořeny mladých sazenic.
e) Část cenných smíšených lesů pod Trojmezenským pralesem, podobající
se porostům v Bavorském lese, byla vymýcena a osluněné holiny jsou pracně
osazovány stínomilnou jedlí a bukem.
f) Vrcholem absurdity jsou případy, kdy se tahají poražené klády k cestě
po čerstvě osázených pasekách (kupř. Černá hora).
"Pokud je chod národního parku závislý na příjmech,
které pramení z (ekonomického) využívání hlavních složek jeho ekosystémů,
pak se jedná skutečně o absurdní situaci. Manažeři a správci parku jsou
tím donuceni akceptovat praktiky a postupy, které vedou k poškozování
přírodních zdrojů a ke zvyšování zisku (jedná se například o jakékoliv
využívání těžké terénní techniky). Takovéto jednání lze zhruba přirovnat
k situaci, v níž by radní Českého Krumlova, v zájmu zachování jeho historických
a kulturních hodnot, přistoupili k rozprodeji zdiva a trámů historických
budov, dláždění v uličkách a poté předali město záchrannému týmu."
(Boyd Evison, 1994)
|
