Dotace pro tzv. "k přírodě šetrné hospodaření v lesích"

  .

 

Lesy v národních parcích ČR nejsou vedeny v kategorii klasických hospodářských lesů, nýbrž jako tzv. lesy zvláštního určení, kde jsou prioritní zájmy ochrany přírody před zájmy ekonomickými. Za tímto účelem se zde provádí tzv. "k přírodě šetrné hospodaření", které je dotováno státem prostřednictvím Státního fondu životního prostředí při MŽP.

V období posledních pěti let byly Správě NP Šumava poskytnuty pro šetrné hospodaření v lesích finanční prostředky z těchto dotačních titulů:
1. přibližování dřeva TERRI (pásový malotraktor)
2. přibližování dřeva vrtulníkem
3. strojní štěpkování
4. biologická ochrana lesa (feromony)

Celkový přehled akcí, na které čerpala Správa NP Šumava v letech 1995-2000 podporu ze SFŽP, je uveden v následující tabulce

Z tabulky je patrné, že se jedná o několikamiliónové částky; obzvláště vysoké jsou sumy poskytované pro přibližování dřeva vrtulníky (v r. 1998 dokonce přes 26 miliónů Kč). Jsou však ony šetrné technologie aplikované v šumavských lesích skutečně "k přírodě šetrné?"

1. Přibližování dřeva TERRI
Ve vícero případech (zejména Kvildsko) jsou malotraktory TERRI nasazovány do zamokřených míst (namísto koní), kde po nich zůstávají široké vyjeté koleje a zdevastovaný půdní kryt.

2. Přibližování dřeva vrtulníky
a) Vrtulníky je vytahováno dřevo především na úseku Lesní správy Modrava nevyjímaje ani tzv. klidovou zónu Modravské slatě, kam je přístup turistů značně omezen, aby zde nebyli rušeni chránění živočichové citliví na hluk (tetřev, rys, tetřívek). Hluk vrtulníku je šumavskými lesníky považován v tomto ohledu za zanedbatelný.
b) Při letu vypouští vrtulník do ovzduší velké množství zplodin v podobě aerosolu, který je škodlivý především pro vegetaci.
c) V předchozích letech (hlavně kolem r. 1996) se helikoptérou vytahovaly kůrovcem napadené klády, aniž byly předtím zbaveny kůry. Tím docházelo k rozprašování kůrovce do okolních zdravých porostů.
d) Ačkoliv jsou nyní všechny klády před vytažením helikoptérou zbavovány kůry, k rozprašování kůrovce dochází stejně a sice rozviřováním vzduchu vrtulníky nad lesními porosty.
e) Vrtulníkem je možné vytahat i dřevo z nejméně přístupných míst - bažinatých smrčin mezi slatěmi. V těchto místech, chudých na živiny, by mělo zůstávat dostatečné množství dřeva k zetlení jako klíčový zdroj živin pro mladé stromky. Ačkoliv Správa NP Šumava tvrdí, že jí jde hlavně o ochranu přírody, nechala odtud vrtulníky vytahat až 70% pokáceného dřeva.

3. Strojní štěpkování
Používá se k naštěpkování větví a vršků poražených stromů. Na Kvildsku i Modravsku jsem zaznamenala několik otřesných případů: na podzim jsem našla u cest opuštěné čerstvé pařezy od silných stromů, v létě viditelně zelených, které byly kompletně zakryty štěpky z větví plných zeleného jehličí!

Jak vidno, pod libozvučným názvem "k přírodě šetrné technologie" se skrývají nástroje, které nejen vysávají obrovské sumy peněz ze státní pokladny, ale také se jimi devastuje příroda. A dokonce v národním parku! Správa šumavského parku tvrdí, že zisky za vytěžené dřevo jsou vraceny zpět do NP Šumava a investují se především do obnovy lesa, která je ovšem zvláště na rozsáhlých holinách poněkud problematická. Zvláště krutým paradoxem je skutečnost, že zatímco vytěžené šumavské dřevo je ve velkém prodáváno pod cenou dřevařským akciovkám, důležité složky parku jako obce a zemědělci se potýkají s citelným nedostatkem financí. Šumavským obcím by podle Správy parku měly plynout hlavní příjmy především z turismu. Budou však mít turisté zájem a chuť navštěvovat oblast se zdevastovanou přírodou? A jaké perspektivy mají šumavští zemědělci? Ačkoliv Státní fond životního prostředí rok co rok vypisuje dotační tituly také na podporu citlivého obhospodařování zemědělských ploch (luk a pastvin) v chráněných územích, na Šumavě zůstává tato šance nevyužita! Zemědělci sice získávají finanční podporu od Ministerstva zemědělství, o kterou sami každoročně žádají, většinu poskytnuté částky však během roku proinvestují ve vysokých provozních nákladech na výrobu. Další peníze mohou získat na šetrnou údržbu lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů z tzv. Programu péče o krajinu (dotační titul MŽP). Z těchto financí přiděluje Ministerstvo životního prostředí každoročně Správě NP Šumava částku kolem 3 miliónů korun. Pokud tuto zdánlivě velkou sumu rozdělíme mezi všechny šumavské zemědělce, je to s prominutím "jako když plivne". Z ročního obratu financí zůstává šumavským zemědělcům zhruba 20% čistého zisku, při kterém si rozhodně nemohou dovolit investovat do nových technologií a staveb (moderní mechanizace, ekofarma v šumavském stylu atd.). Ředitel parku Ivan Žlábek však při besedě s obyvateli Kvildy (10.10.2000) klidně tvrdí, že čistý zisk šumavských farmářů je až 50%! A to dokonce před místním zemědělcem, který již sedmým rokem farmaří a dobře ví, jak těžko se dobývá chleba na Šumavě poctivou prací.

Účelnost investic vkládaných do umělé obnovy lesa
Umělou obnovu lesa na holinách a podsadby listnatých stromů a jedle do smrkových porostů zajišťují v NPŠ lesnické firmy najímané správou parku. Služby, které firmy poskytují parku, jsou financovány mj. právě z tržeb získaných prodejem vytěženého dřeva. Je bezpochyby žádoucí, že do smrkových monokultur jsou výsadbami doplňovány mladé buky, javory kleny a jedle, neboť většina původních šumavských lesů byla před příchodem člověka tvořena jedlobukovými a jedlobukosmrkovými porosty s příměsí javoru. Na pasekách je často vysazován světlomilný a rychlerostoucí jeřáb, který později tvoří ochranu pro pomalu rostoucí dlouhověké dřeviny (smrk, buk, jedle). Některé prováděné pěstební zásahy jsou však poněkud neefektivní:
a) Výsadby smrčků na holiny ve vysokohorských polohách (např. Studená hora u Březníku) jsou málo perspektivní: stromky se dusí v husté trávě a jsou často poškozovány vymrzáním. O těchto faktech, na která poukazovali šumavští lesníci již dříve než před sto lety (viz MINISTR 1973 - Historický vývoj lesů na LS Modrava a Kašperské Hory**), se dnes poněkud nehovoří.
** "Neúspěch umělé obnovy, která byla přirozeně startována návštěvou majitele 1842 (tehdy to byl rod Schwarzenbergů) a jeho snahou po rychlém zalesnění tkvěla ve vymrzání kultur na velkých holinách bez ochrany matečného porostu. V r. 1911 se od holosečí z části upouští a těží se kotlíkovými sečemi. Zavádí se Wagnerova okrajová seč od severu a pro polesí Březník a Filipova Huť - v jejich výše položených oblastech hospodářská skupina toulavého lesa. Lesní hospodář se vrací k oné formě zakládání lesů, jakou vznikl prales, který byl velkoplošně r. 1801 vytěžen a kdy po 50 letech se nahromadilo tolik neúspěchů s umělou obnovou holin."
b) Vysazované jeřáby jsou před lesní zvěří chráněny plastovými obaly. Jakmile však vrcholek stromku začne vyčnívat z trubky, může jej snadno ukousnout jelení nebo srnčí zvěř, která se při vyhledávání potravy přednostně soustřeďuje na paseky. (Jeřáb je proti okusu nejlépe chráněn v kůrovcových smrčinách mezi popadanými soušemi, které tvoří přirozenou bariéru proti vstupu lesní zvěře. Do odumírajících lesů se navíc soustřeďují ptáci, kteří semínka jeřábu roznášejí trusem, proto není nutné jej do těchto míst pracně vysazovat).
c) V jarním období zvěř s oblibou okusuje mladé výhonky u smrčků. Vrcholky stromků bývají natírány odpuzující chemickou látkou, ovšem až na podzim, kdy jsou už tuhé a méně chutné a zvěř se navíc začíná stahovat do podhůří.
d) Nasází-li se listnáče hustě do menší oplocenky (např. výsadba javorů na Trojmezensku), stahují se sem myši a uhryzávají kořeny mladých sazenic.
e) Část cenných smíšených lesů pod Trojmezenským pralesem, podobající se porostům v Bavorském lese, byla vymýcena a osluněné holiny jsou pracně osazovány stínomilnou jedlí a bukem.
f) Vrcholem absurdity jsou případy, kdy se tahají poražené klády k cestě po čerstvě osázených pasekách (kupř. Černá hora).
"Pokud je chod národního parku závislý na příjmech, které pramení z (ekonomického) využívání hlavních složek jeho ekosystémů, pak se jedná skutečně o absurdní situaci. Manažeři a správci parku jsou tím donuceni akceptovat praktiky a postupy, které vedou k poškozování přírodních zdrojů a ke zvyšování zisku (jedná se například o jakékoliv využívání těžké terénní techniky). Takovéto jednání lze zhruba přirovnat k situaci, v níž by radní Českého Krumlova, v zájmu zachování jeho historických a kulturních hodnot, přistoupili k rozprodeji zdiva a trámů historických budov, dláždění v uličkách a poté předali město záchrannému týmu."
(Boyd Evison, 1994)