Milí návštěvníci,

vítejte v mé rubrice Kam kráčíš, Šumavo? zasvěcené od začátku až do konce problematice ochrany lesů v Národním parku Šumava. Tomuto tématu, o němž se diskutuje dnes a denně, zejména v souvislostech s kůrovcovou kalamitou, se věnuji více než jeden rok a hodlám se mu věnovat i nadále. Můj zájem o krásnou Šumavu mne provází už od dětství, prožité v malebné pošumavské vísce, odkud jsem tak ráda hledívala na panorama šumavských kopců oděných do modrozeleného šatu. Později jsem začala Šumavu poznávat zblízka a zamilovala jsem si ji natolik, že v posledních třech letech tu trávím od brzkého jara do pozdního podzimu většinu svého volného času. Šumava je mou velkou školou života. Toulám se po lukách, pastvinách, slatích i lesích, rozprávím s místními obyvateli ... a pomalu ale jistě procitám ze svého počátečního růžového opojení do reality, jejíž trpkou příchuť vnímám tím více, čím častěji zacházím do šumavských lesů... Právě tento moment mne motivoval k rozhodnutí pokusit se přiblížit Vám šumavské lesy svýma vlastníma očima - očima botanika a milovníka přírody v jedné osobě. Na mých stránkách se proto můžete dočíst především o zkušenostech, kterých jsem nabyla v terénu, při různých jednáních a seminářích, rozpravách s místními obyvateli a také při styku s médii. Ač to zní neuvěřitelně, jen stěží bych mohla dělat svou práci, kdyby se mi nedařilo "být stále nad věcí". Věřím, že se mi to bude dařit i nadále.

 

Psáno 27.2.2001 v Českých Budějovicích