Jak, proč a nač vznikla tato rubrika

 

.

 

Milí návštěvníci,

vítejte v mé rubrice Kam kráčíš, Šumavo? zasvěcené od začátku až do konce problematice ochrany lesů v Národním parku Šumava. Tomuto tématu, o němž se diskutuje dnes a denně, zejména v souvislostech s kůrovcovou kalamitou, se věnuji více než jeden rok a hodlám se mu věnovat i nadále. Můj zájem o krásnou Šumavu mne provází už od dětství, prožité v malebné pošumavské vísce, odkud jsem tak ráda hledívala na panorama šumavských kopců oděných do modrozeleného šatu. Později jsem začala Šumavu poznávat zblízka a zamilovala jsem si ji natolik, že v posledních třech letech tu trávím od brzkého jara do pozdního podzimu většinu svého volného času. Šumava je mou velkou školou života. Toulám se po lukách, pastvinách, slatích i lesích, rozprávím s místními obyvateli ... a pomalu ale jistě procitám ze svého počátečního růžového opojení do reality, jejíž trpkou příchuť vnímám tím více, čím častěji zacházím do šumavských lesů... Právě tento moment mne motivoval k rozhodnutí pokusit se přiblížit Vám šumavské lesy svýma vlastníma očima - očima botanika a milovníka přírody v jedné osobě. Na mých stránkách se proto můžete dočíst především o zkušenostech, kterých jsem nabyla v terénu, při různých jednáních a seminářích, rozpravách s místními obyvateli a také při styku s médii. Ač to zní neuvěřitelně, jen stěží bych mohla dělat svou práci, kdyby se mi nedařilo "být stále nad věcí". Věřím, že se mi to bude dařit i nadále.

 

Psáno 27.2.2001 v Českých Budějovicích

 

"Máderské lesy! V jaké to bludiště zaplétají svá vlnitá temena, ložiska svých blat, spousty svých balvanův a nekonečné sítě své kleči! Jsou to lesy jako k zablouzení stvořené, lesy pohádek, temné, zraku neproniknutelné, podobné sobě v každé svojí hlubině i na každém svém pokraji; zdá se, že výběžky jich samy bloudí v močálech, hledajíce až v modré výši rady a rozhledu, kudy že východ z této matné směsi. Jenom prameny, ručeje, znají v tom labyrintu pevnou dráhu svou, tulíce se v roklinách mezi věčné boky skal a bezpečně proudíce v hloubce vymletých svých loží. Tak obkličují kus potměšilé divočiny té dva bystré potoky: levý, od západu, Velkým Mlýnským nazvaný, vzniká z porostlých samot Roklanu, a pravý, Máderský, saje prameny své z překypujících slatin pod Luzným; pravé to děti pustiny, tito dva plynní blíženci!"
(E. Krásnohorská: Na Pláních, z reprintu Čechy. I. Šumava, vyd. r. 2000)