Šumavské elegie
Jak na byrokracii? Satirou!

aneb diverzantův příběh z Národního podniku Šumava, Lesní závod Vimperk - spolek s ručením omezeným


Zpěv I. O poměrech šumavských

Sviť, měsíčku, polehoučku,
na šumavské slatě,
ukazuj mi mou cestičku,
ať neskončím v blatě.

Sviť, měsíčku, na mýtinu,
ať není tak bledá,
klopýtám tu přes pařezy,
klády však pryč - běda!

Ojha, toť přec první zóna
kol hlubokých slatí,
kde má nutně všecko dřevo
k zetlení zůstati!

Ono se však vytratilo
bez jediné stopy.
Kdepak je mu asi konec?
- Lesník oči klopí.

Inspekci a policii
vadnou z toho líce,
neb takových holých mýtin
našlo se už více.

Správci parku: "Snad nějaký
ekoterorista
- by nám zkazil dobrou pověst -
léčku na nás chystá!

První zóny a klidovky,
ty jsou celé naše;
nefoukejte nám, cizáci,
do dřevařské kaše!

My jsme tady lesa páni,
máme vlastní návod,
kterak náš park zreformovat
na dřevařský závod.

Vyznačených držte se tras,
nekalte nám vody,
jinak na vás, poběhlíci,
zavoláme poldy!

Ani naši věrní strážci
nejsou žádní žabaři:
rychle sednou do Nissanu,
pokutu vám napaří!" -

Zběhnouti z cest potěmkinských
vskutku radno není;
pro poutníky plyne z toho
velké poučení:

Kdo píděním po nešvarech
mnoho času tratí,
nedá-li si dobrý pozor,
bude svlečen z gatí.

Konec prvního Zpěvu