Že prý se jim po mně tuze,
převelice stýská,
proto by mě zase chtěli
vidět pěkně zblízka.

A tak se mám dostaviti
- už o svatém Serváci -
k ouřednímu posezení
přímo v jejich paláci.

Velmi touží umravnit mé
disidentské sklony
nahlížet jim pod pokličku
až do první zóny.

Mé sondy prý všemožně jim
klid při práci maří;
strážce, poldy vyháním ven
z teplých kanceláří.

Proto za svá provinění
mám do státní kasy
poslati pár tisícovek
- as na horší časy. -

Popudíš-li mocipány,
properou ti pěkně chvost,
a tvá duše, na mou věru,
získá cennou zkušenost:

Začneš-li si, hochu milý,
válku s byrokraty,
připrav se, že budeš platit
jako mourovatý!

Klasický toť jejich návod,
jak klamat své vědomí
a nejsnáze utišit své
černočerné svědomí.

Mám-li však platit za něco,
co mi za to stojí,
raděj peníz obětuji,
než ustat v svém boji!

Beztak těm, co zlaté mince
po všech kapsách chřestí,
mnohdy schází Radost, Láska
a upřímné Štěstí.

Jen mě suďte, byrokrati,
jak patroni svatí;
dále budu rebelovat
v hloubi lesů, slatí!

Konec čtvrtého Zpěvu

Sepsáno o Velikonočním pondělku v končinách kvildských a máderských
21. dubna léta páně 2003