Lež má na Šumavě stále kratší nohy
Autor: Vladimír Just
Plzeňský deník, 18.7.2001
Podtitulek: KAUZA/ Některé nové skutečnosti o pokračujícím tunelování NPŠ

Od doby, kdy jsem psal naposledy do tohoto listu o Šumavském jak konstatovala vrcholná mezinárodní organizace WWF "národním parku jen na papíře", udály se některé věci, jež si říkají o komentář. Přibylo kritických hlasů ze zahraničí, náš největší národní park byl vyškrtnut z prestižního seznamu národních parků (PANPARKS), čímž přišel o evropskou reputaci i dotaci (v euro).
Potvrdilo se v podstatě to, co tvrdí někteří čeští novináři a naprostá většina přírodovědců už léta viz protestní dopis stovky renomovaných vědců ministru Kužvartovi, jenž jejich iniciativu, tak jako komunisté petici Několik vět, pamatujete ? marně zpochybňovali vědomou lží o zfalšování jednoho podpisu (podpis je pravý, jeho autorovi však vadilo, že je rok starý; namísto jednoho odvolaného však přibylo čtrnáct dalších, mezi nimi dvou univerzitních profesorů a tří docentů !).
Dnes už i obce vědí, že šumavská ochrana přírody a la ing. Žlábek je jen zástěrkou každoročně se zvyšující těžby dříví (viz loňské a předloňské těžební rekordy desetiletí). Ale to všechno je stará písnička, a dokud ministra Kužvarta neodvolají za rok voliči (o čemž nepochybuji), bude znít ze Šumavy dál, až do posledního padlého stromu v jejích nejvyšších polohách. Nové jsou tři skutečnosti: červencové přijetí vládní verze zákona o NPŠ v prvním čtení (definitivně se bude rozhodovat zřejmě v září), ušlechtile míněná občanská kontrolní akce klatovského podnikatele ing. Komory a konečně nehorázné lži, které na šumavskou kauzu v posledních týdnech navršili ministr Kužvart a jeho chráněnec ing. Žlábek.

Na vlastní pěst

Dříve, než se budu věnovat novinkám, jedno vážné sdělení: jelikož nastupuji dvouměsíční dovolenou, již hodlám trávit převážně v šumavských (pra)lesích a sbírat materiál pro svou monografii o Šumavě, upozorňuji tímto Správu NP, ať opět, jako loni v září, chystá zásahovou jednotku. Budu totiž až do října pronikat do zakázaných prvních zón. Přestupek, který tímto vědomě spáchám, je totiž nesrovnatelně menšího kalibru než masivní holosečné těžby, kradení dříví a další flagrantní porušování zákona, jehož se tamtéž trvale dopouští Správa NP. (Závažné porušování zákona na mé opakované podněty už černé na bílém konstatovala i Česká inspekce životního prostředí v Rozhodnutí z 9. 5. 2001 což je další novinka.) Navíc má žádost o výjimku pro vstup do 1. zon zmrzla kdesi na úřadech (ač ty měly povinnost v zákonné lhůtě, i na mé odvolání, odpovědět), takže nelegální pronikání a monitorování situace na místě je jediným mně známým legitimním způsobem, jak konat svou povinnost vůči čtenářům a naplňovat veřejný zájem na informování veřejnosti. O svých zjištěních budu čtenáře i rozhlasové posluchače Svobodné Evropy samozřejmě včas, průběžně a pravdivě informovat.

Jeden za osmnáct ...

Ze dvou návrhů zákona o národním parku (tj. poslanců Máčeho, Abrozka a Filipa na jedné straně a Vlacha, Zajíčka a Kalouska na straně druhé) byl zatím přijat do druhého čtení ten první. Paradoxně a možná pro náš Absurdistán příznačně je právě tento návrh, podporovaný Kužvartovým ministerstvem, k přírodě i k obcím méně šetrný. A paradoxy pokračují: v nedávné "21" lépe hájil obce i přírodu poslanec T. Zajíček (ODS) než "ekologický" ministr Kužvart (ČSSD). Zajíček důvodně poukazoval na devastaci šumavské přírody dosavadním managementem, zatímco Kužvart argumentoval ryze komunistickým způsobem, vědomou polopravdou: kůrovce se daří tlumit. Zapomněl dodat druhou část pravdy kůrovec ustoupil stejně tak v Bavorsku, ale na rozdíl od nás, kde kůrovec zmizel i se dřevem, tam na 75 % zůstává veškeré dřevo v ekosystému. Dále se Kužvart nezmínil o dramatickém nárůstu polomů pouze na naší, tedy závětrné straně hranic (logický důsledek masivní těžbou rozvrácených porostních stěn). Pozitivem Zajíčkova zatím neschváleného návrhu také je, že jednoznačně zakazuje hospodářské zásahy v prvních zónách a dále, že ukládá MŽP povinnost vydávat plány péče o NP, jež se tak stanou konečně závazným právním dokumentem. Skončila by tak dosavadní švejkovina, kdy Správa parku žádá každoročně vlastně samu sebe (tj. pracovníky téhož orgánu státní správy) o udělení "výjimek" ke kácení. Pozitivem prvního zatím schváleného návrhu naopak je, že přiznává obcím náhradu za ušlou daň z nemovitosti, tj. z vlastnictví lesních pozemků na území NP.
Oba návrhy se však shodují v tom, že ignorují mezinárodní pravidla péče o národní parky. Zachovávají současné absurdní rozdrobení 1. zón, jež všude jinde tvoří bezzásahové jádro parku. Našich 135 vzájemně nepropojených, kolem dokola holených ostrůvků je nejen světovou raritou, ale i světovou ostudou: právě ona umožňuje nerušeně pokračovat v rabování Šumavy. A právě ona byla jednou z příčin, proč byl náš pseudopark vyškrtnut z prestižního seznamu PAN Parks (Chris Hogan: "Předpokládali jsme, že na Šumavě vznikne celistvá zóna o výměře 10 ha, kde by byly vyloučeny jakékoli zásahy člověka do přírodních procesů".) Všude jinde je ochrana přírodních procesů na souvislé, nerozdrobené ploše samozřejmostí, o které se nediskutuje. Stejně jako o vyloučení hospodářské závislosti NP na prodeji toho, co má chránit. Dokud se toto nevtělí do zákona, bude přijetí kterékoli verze pouhou legalizací výprodeje nejvzácnějších lesů v republice.

Akce Potěmkin

Plzeňský podnikatel a kandidát na senátora ing. J. Komora vyzval v tomto listě Otevřeným dopisem ředitele Žlábka, aby umožnil veřejnou kontrolu NP Šumava. Nepochybuji o jeho dobrých úmyslech. Původně navrhl do nezávislé komise, kromě sebe, dalšího kandidáta na senátora, T. Vodičku, a reprezentanty parku i zástupce hnutí Duha, nezávislé novináře (mj. mne a Radovana Holuba), a odborníky (mj. ing. F. Krejčího, pěstebního inspektora P. Ješátka, botaničku mgr. I. Matějkovou). Citovaná jména však zapůsobila na ředitele jako rudý hadr na býka: bude to prý On, kdo bude určovat, kým smí a kým nesmí být "nezávisle" kontrolován! Podnikatel T. Vodička učinil jedinou rozumnou věc z akce vycouval. Neprošla ani Duha. I byl nakonec vybrán, kromě ing. Komory a plzeňského radního ing. Stelzera (o jehož dobré vůli rovněž nepochybuji) z řad novinářů někdo přijatelnější, někdo, kdo se ani v místním terénu, ani v problematice národních parků a ochrany přírody neorientuje (a sympatické je, že se k tomu i přiznává): šéfredaktor lokálního listu Rozhledy K. Bárta. Výsledek potěmkinské mise se dal dopředu předpokládat. Podle Bártovy Zprávy z Mrtvého lesa (Rozhledy č. 5, plzeňský Rozhled č. 4) přišli prý na "místo zmaru, na vrchol Březníku" (žádná taková hora neexistuje, Březník, dříve Pürstling, je naopak bývalá osada pod horami) a zde se od pracovníků NP dozvěděli, že "les se sám obnoví, ale bez pomoci člověka k tomu bude potřebovat tak tři staletí" (ing. Heřman), že extrémní chladno (jež tu bylo odjakživa, nikoli sucho a teplo, jež je tu dnes!) "je jeden z důvodů, proč se na této straně hranice kůrovec tak přemnožil, smrky jsou tu oslabené" (ing. Toman), že nebýt ing. Žlábka, "kůrovec by sežral lesy v Pošumaví až k Horažďovicům" (ing. Toman), že "les měl být přirozeně vyměňován v šedesátých letech, ale od toho bylo ustoupeno: další chyba člověka" (K. Bárta) a že, pozor, pointa šumavského sporu: "Která skupina má pravdu, se dozvíme až za několik desítek let" (K. Bárta).
Některé z těchto a podobných nesmyslů, jež odborně diskvalifikují především jejich autory, naštěstí už v dalším čísle Rozhledu, díky laskavosti šéfredaktora, vyvrátila mgr.I. Matějková. (Můj otevřený dopis šéfredaktorovi, vyvracející jiné nepravdy, však Bárta nepublikoval.) A tak bych k těm výrokům, jež do jednoho zapomínají, že nebyly proneseny na lesní plantáži, ale v národním parku, dodal snad jen jedno. Zatímco ing. Heřman, ing. Žlábek a ministr Kužvart odsouvají odpovědnost za vznik nového lesa až do budoucnosti (kdy už je to věru bolet nebude), u sousedů v Bavorsku mají hmatatelné výsledky už dnes: pod uschlými korunami a mezi popadanými soušemi se vyklubal různověký, stabilní porost (žádná potěmkinská, vojensky pravidelná, stejnověká školka, jako u nás). Tím, že nechali souše stát ne je hltavě odtěžit, jako u nás vytvořili zbývajícím stromům pevnou ochrannou bariéru před poškozením sluncem a větrem. Vědí, že kůrovec v NP není jen hrobař, ale i porodník: "Cílem NP Bavorský les je ochraňovat přírodní dynamiku lesních ekosystémů... Ustavičné masové šíření kůrovce tento proces regenerace lesa značně urychluje." To všechno dělá příroda zadarmo. Zatím náš ředitel lesa (a zdá se, že i zeměkoule), ing. Žlábek, nadále poroučí větru a dešti. Chce, jako každý generalissimus, vnutit svou železnou vůli přírodě. Stojí (jako v tom Kerlesově kresleném vtipu: "A je po kůrovci!") uprostřed milionů pařezů na vyholených tisícihektarových plochách, a mluví stále méně souvisle o "Řízení lesních ekosystémů" (Lesnická práce č.7, 2001), kdy cílem je "lesy v NP dovést výhradně do stavu, kdy dosáhnou určitého stupně samoregulace". Pak se ohlédne po pařezech a pro jistotu dodá: "V současné době tento stav ve velké většině nenastal, a proto je potřebné používat nezbytné lesnické nástroje!" (rozuměj: motorovou pilu a holoseče). A teď přijde pointa, svědčící o tom, že ředitelovo myšlení se už definitivně ocitlo mimo realitu: "Je to jistě výrazně levnější (!) a přírodě bližší (!!)", než "pasivní čekání na obnovu lesa".