Pily na Šumavě hromadně končí
Autor: Vít Smrčka
Profit, 5.8.2002

Podtitulek: Drobní tuzemští podnikatelé prohrávají v cenové válce se zahraničním gigantem

Snad ještě horší než kůrovcová kalamita Je "epidemie" šířící se v podnikání se dřevem. Na pilách nastala lavina krachů. Lidé jsou bez zaměstnaní, na šumavské obce padá nejistota. Prázdné budovy s vyrabovaným zařízením, v nichž se prohání jen vítr. Na zdi upozornění, že banka tyto objekty prodává. Taková je současnost pil na Šumavě. Minulý týden odešli poslední truhláři z pily vlastněné společností Less v Kašperských Horách, předtím skončila druhá místní pila firmy Linea leasing. Jen psí štěkot se ozývá v pile na Červené, vzdálené kousek od Kašperských Hor, zavřená je pila v nedalekém Rejštejně, na prodej je jedna z pil, bývalý dřevosklad v Dlouhé Vsi, křovím zarůstá nejmodernější pila na Sušičku v Chlumu. Před prázdninami se nepodařilo v dražbě prodat pilu v Kvildě. Dražba se bude opakovat v září. Jen v Kašperských Horách a dvou nejbližších pilách na Červené a Rejnštejně, ztratilo práci asi 200 lidí. Po napadení lesů kůrovcem je to další rána. Nezaměstnanost, existenční nejistota a také ztracené roky podnikání majitelů pil, bankroty a promrhané investice tíží šumavské dřevaře. Těžce se jim žije a pomoc je daleko.

Živí ho starý traktor

"Je to výsledek hospodářské politiky našeho státu," zlobí se dřevař, který kousek za Kvildou se dvěma pomocníky uklízí klestí. Léta dělal na kašpersko-horské pile. Jako jednomu z těch šťastnějších se mu podařilo odkoupit za 150 tisíc korun starý traktor a k tomu štěpkovač, kterým drti klestí a štěpky vrací jako humus zpět do lesa. Turistům, kteří jdou kolem k pramenům Vltavy, se tak nekazí dojem ze zaneřáděného lesa. Dřevař pracuje pro Šumavský národní park. "U Lesů České republiky se nechytám, protože spolupráci s nimi ovládla na deset let jedna firma, vlastněná bývalým zaměstnancem lesů," připomíná fakt, který také ztěžuje existenci drobných živnostníků, hledajících obživu v lese. Práce v lese, nenáročné zemědělství, především pastevectví, sklářství a drobný dřevozpracující průmysl živil lidi žijící na Šumavě. Nejdříve zmizely sklárny, v posledních deseti letech téměř padlo zemědělství. Nyní dochází na zpracování dřeva.

"Na Šumavu nastoupily gigantické dřevařské holdingy," upozorňuje na jeden z hlavních důvodů úpadku místních pil starosta v Kašperských Horách Vladimír Marek. "Rozpoutaly cenovou válku, malé pily jim nejsou schopny odolat," dodává Marek. Pilaři se zlobí především na rakouskou firmu Holzindustrie Schweighofer, kterou na konci loňského roku získala nadnárodní firma Stora Enso Oyj. Její nákupčí se mají pohybovat po Šumavě a nakupovat za cenu, kterou dodavatelům dřeva, zejména Lesům České republiky, nejsou schopny místní pily dát. Dřevo rakouská společnost nevozí po kamionech, ale celých vlacích do zpracovatelských závodů. "Český podnikatel musí nakupovat za stejné ceny jako rakouský," zlobí se Zdeněk Javorský, spolumajitel firmy Linea leasing, která vlastní pilu v Dlouhé Vsi a některé z již zavřených pil v Kašperských Horách a okolí.

Na hory se vozí dřevo ze Skandinávie

Cenová válka rozpoutaná zahraničním konkurentem způsobila, že od roku 1998 do roku 2001 stouply ceny kulatiny, kterou firma nakupuje od majitelů lesů z 1500 korun na 2200 Kč za prostorový metr. Přitom ceny řeziva, které pila prodává, šly naopak dolů, za poslední rok o deset až patnáct procent. Firma začala dovážet některé dřevo z Rakouska, kde bylo levnější než na českém trhu, který rakouská firma rozvrátila. Začala také nakupovat na Slovensku, ale to prodražovala doprava o 600 korun na kubíku. Firmu drží výroba rodinných domků. Palubky do nich již přestala vyrábět z místního dřeva, ale každý týden je doveze kamion z Finska. Podobně sušická sirkárna začala nakupovat dřívka v Bělorusku. Na Klatovsku zpracovávají v některých pilách ruské dřevo, vyplácí se jim dovážet, protože domácí surovina je předražená.

Český podnikatel nedostal ani korunu

"Zastavili jsme kotelny, zrušili sušárny, máme pouze jednu, řežeme dřevo jen pro vlastní potřebu, ze 170 lidí nám zůstala během roku asi polovina," nastiňuje obraz podnikatelské apokalypsy Javorský. Připomíná, že zahraniční investory stát podporuje, cizí podnikatelé dostávají daňové úlevy, finanční pobídky, ale jeho firma například nedostala od banky ani půjčku, aby mohla nakoupit levnější dříví v zimě a pilař mohl dostat potřebný sortiment. Zajeden z dalších důvodů úpadku malých pil považuje Javorský rozprodej velkých tuzemských dřevozpracujících podniků a likvidaci zbytku. Takto vzniklá monopolní firma vlastněná zahraničním majitelem pak začala pile v Dlouhé Vsi diktovat ceny za odběr dřevního odpadu. "Ztratili jsme proto za čtvrt roku přes tři miliony tržeb," dodává Javorský. Podle jeho názoru jednání majitelů lesů, především Lesů České republiky, vlastněných státem, kteří zatím profitovali na cenové válce, se může obrátit proti nim. Zahraničnímu gigantu zpracovávajícímu statisíce kubíků dřeva mizí konkurence v místních pilách. "Již jde s nákupní cenou dolů a nebere všechny sortimenty, nakupuje nejlepší kvalitu, ostatní nechce," říká Javorský s tím, že propad cen za kulatinu se ukáže možná již tuto zimu.

Zahraniční gigant odváží kvalitní kulatinu

"Z těch špiček, co nám tady zbývají, nemohu nic pořádného nařezat," souhlasil jeden ze spolumajitelů firmy Šumavské pily, spol. s r. o., se sídlem v Sušici s tím, že problém podnikám se dřevem na Šumavě spočívá v cenové válce se zahraničními gigantem a ve vývozu dřeva do Rakouska. Nechtěl uvést jméno ani příliš hovořit k pilařině. Připomíná, že problém s podnikáním začal před několika lety, kdy se zrušily kvóty na vývoz dřeva.
"Tvrdé odbytové podmínky tomu napomohly," připomíná. Krachu místních pil pomáhají také nižší exportní možnosti, v poslední době silná koruna a fakt, že Německo je plné ruského dříví, které se tam dováží přes Švédsko, kde se řeže. "Přijďte za půl roku, jestli přežijeme," dodal. Pila se přestěhovala v minulých dnech do levnějších prostor v areálu bývalého Sóla. Chce konkurovat nízkými výrobními náklady, proto většinu práce mají zastat spolumajitelé s několika pomocníky.
V zastaralosti šumavských pil, vybavených zpravidla jen katry, spatřuje jeden z důvodů, proč nemohou konkurovat dravému cizímu kapitálu, Jindřich Ešner. Téměř dvacet let dělal na pile v Kašperských Horách a pro město připravoval v poslední době koupi některé z místních pil. Budoucnost šumavského pilařství nevidí ani v malých rodinných pilách, které se ještě někde udržely. " Nedokážou nařezat ani kamion exportu za čtrnáct dní, nemohou konkurovat a živit se s tím trvale, majitelé mají tuto činnost na přilepšenou pouze k zemědělství nebo jiné práci," říká Ešner.

Lesy dokázaly vždy dát obživu

Situaci, do které se dostaly pily na Šumavě, nechápou místní hajní. "Dvakrát ročně se scházíme, a vždy si jen povídáme, co se kde zase zavřelo," říká bývalý hajný Oldřich Táborský z Dlouhé Vsi, který je již 17 let v důchodu. Pamatuje, jak na dřevosklad v Dlouhé Vsi se plavilo na jaře polenové dříví z Modravý. Až 40 000 prostorových metrů polen se po řece splavilo. Dříví se třídilo na palivo a do papíren. Ještě po druhé světové válce si lidé přijížděli pro několik kubíků dříví do Modravý, Srní a Dlouhé Vsi a podomácku z něho vyráběli tzv. dřevěný drát, který vykupovala firma Bloch z Kašperských Hor a vozila až do Anglie. Les dokázal uživit většinu místních obyvatel. Hajný lituje pily v Chlumu u Sušice s moderním automatizovaným provozem, kde ve dvou směněném provozu řezali sto kubíků dřeva denně. Pila na Červené pracovala v době jeho působení rovněž na dvě směny. "Lepší je vyvážet prkna než kulatinu," dodává Táborský.

Obrátí se na poslance

"Půjdeme do parlamentu i za novým ministrem, chceme věc řešit," tvrdí Josef Muláček, tajemník Svazu zaměstnavatelů dřevařského průmyslu. Při klesající ceně řeziva a vysokých cenách za kulatinu nakupovanou zahraniční firmou za eura, nemohou tuzemské pily-přežívat. Podle Muláčka se nejedná pouze o Šumavu, ale celý rezort.
"Pily na Šumavě mají šanci, že přežijí. Zahraniční firma musí dotovat nákupy dřeva. Jakmile se vyčerpá, opět se to změní ve prospěch českých firem," tvrdí starosta Kašperských Hor Vladimír Marek, který vidí cestu i v tom, že některé pily budou provozovat obce. Obrat očekává během dvou až tří let. Zatím ale vše hovoří pro zahraniční společnost. A místní lidé si začínají povídat, že hlídací pes, zavřený v pile na Červené, přestává štěkat a za dlouhých nocí pouze vyje hrůzou. Prý hrůzou z toho, kam až se místní podnikání dostalo.