Šumava má šanci. Je třeba jednat!
Autor: Vladimír Just
Plzeňský deník, Rubrika: Publicistika, 15.4.2003

V těchto dnech a týdnech akcelerují události kolem našeho největšího národního parku rychlostí, o jaké se uplynulému desetiletí tichého, nenápadného a soustavného drancování Šumavy ani nesnilo. Je tedy dost dobře možné, že než tyhle řádky vyjdou, budou neaktuální. Zrekapitulujme tedy alespoň to nejdůležitější, co se v poslední době na Šumavě stalo.

Dvěma nejdůležitějšími událostmi, kromě březnové žádosti devíti nejvýznamnějších ekologických organizací v zemi o výměnu ředitele Národního parku (NP), jsou závěry mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN) a veřejně vyslovený záměr ministra životního prostředí odvolat stávající vedení NP. Druhá věc nepochybně souvisí s první. Ministr samozřejmě měl a má desítky jiných pádných důvodů k odvolání neblaze proslulého ředitele, na něhož prší jedno trestní oznámení za druhým a který poškodil Šumavu a její domácí i zahraniční pověst jako nikdo jiný. Libor Ambrozek však patrně ještě čekal na výsledky mise IUCN, kterou předem za nestranného arbitra uznaly obě strany sporu, Správě NP bylo dokonce umožněno předem ovlivnit jak složení, tak trasu celé mise.

Debakl ochrany přírody v Národním parku Šumava

Není ministrovou vinou, že IUCN zveřejnila podrobnou zprávu až nedávno, téměř pět měsíců po návštěvě Šumavy koncem září 2002. Na co ovšem ministr čeká ještě teď, kdy zdrcující závěry mise potvrdil i Světový fond pro ochranu přírody, je záhadou. Ze zprávy IUCN přece jasně vyplývá, že současná situace je neudržitelná (Šumava nesplňuje kritéria pro Národní park, zaměstnanci NP nemají přehled o managementu přírodních zdrojů a přírodních procesů, okamžité kácení, nebo dokonce holoseč a asanace lokalit v centrálních oblastech s výskytem kůrovce jsou nepřijatelná opatření, (krátkodobé a střednědobé cíle NP a strategie, vedoucí k jejich dosažení, jsou v naprostém chaosu). Jasný a nedvojznačný závěr mise zní: nedojde-li k obratu, Šumava spadne z prestižní kategorie Národních parků (II) do kategorií obhospodařovaných chráněných území (kategorie IV nebo V). To by byl velký debakl ochrany přírody v největším souvisle chráněném území ve střední Evropě. Jeho následky pro budoucnost regionu i obcí si naštěstí už uvědomují ti osvícenější ze šumavských starostů.
"Z hlediska dlouhodobých cílů by šlo z naší strany o velice krátkozraké rozhodnutí, které by postrádalo zejména logiku v oblasti vstupu ČR do struktur EU...", míní starosta Modravy v článku v Klatovském deníku Nepřipusťte změnu kategorie.

Ivan Žlábek přispěl k devastaci území

Ke zdrcujícímu posudku zahraničních expertů, který v plném rozsahu potvrzuje osm let trvající kritiku dřevorubeckých praktik Správy NP ze strany tuzemských přírodovědců i nevládních organizací, se nejnověji připojil i Světový fond pro ochranu přírody (WWF): Všeobecný dojem WWF je, že v péči o park nyní převažuje konzervativní lesní hospodaření nad moderními přístupy k ochraně přírody. Stávající ředitel označil přesně to, co po nás žádají dvě vrcholné světové organizace, tedy tzv. bavorskou cestu, za "největší malér ochrany přírody v Evropě ve 20. století" (Šumava, zima 2002/3). To se má začít ten "malér" teď sám uskutečňovat? A přijmout zpět lidi, které právě kvůli té kritice, jež dnes zní ze zahraničí, vyhodil na dlažbu? To má "destalinizaci" provádět sám Stalin? Ať tak či onak: odpovědnost ředitele za svěřené území je mimo jakoukoli diskusi. Ivan Žlábek převzal vzorné území ve II. nejvyšší kategorii a odevzdává ho zdevastované a rozkradené ve IV. až V. kategorii.

Ministr má volnou ruku k odvolání ředitele NPŠ

Obával jsem se dříve, že váhavost ministra způsobuje nedostatečné posvěcení "shora". Vstřícný dopis, který jsem dostal od premiéra Vladimíra Špidly jako odpověd na můj otevřený dopis v Literárních novinách (LtN č.12, 03) veškeré mé obavy rozptýlil. Je to dokonce naopak. Ministr má od premiéra v této oblasti naprosto volnou ruku, i premiér doufá v likvidaci nesmyslného rozkouskování chráněných zón do 135 kolem dokola holených ostrůvků, v ukončení asanací v jádrové zóně a v konkurs na nového ředitele. V tuto chvíli leží veškerá odpovědnost jen na ministrovi. Každý den, jímž prodlužuje agónii současného managementu, je pro Šumavu a její zahraniční prestiž špatnou zprávou a dobrou zprávou pro tuneláře. Každým dnem se tu dějí necitlivými zásahy nevratné změny v ekosystému a otevírá se prostor k pokračující korupci, k novým a novým krádežím vzácného dřeva a k jejich dodatečné kamufláži (v terénu i v listinných důkazech). Každým dnem, kdy je současný management u moci, se oddaluje možnost, že Šumava znovu získá v Evropě ztracenou prestiž a tím i větší objemy dotací ze strukturálních fondů.
O zahraničních i tuzemských turistech z řad milovníků přírody, kteří z české části mizí stejně rychle jako na bavorské přibývají, ani nemluvě. Není divu: městský člověk nebude jezdit stovky kilometrů do hlučného lesního závodu, kde musí uskakovat před náklaďáky s dřívím a papalášskými nissany s protekčními nimrody, a kdykoli sejde z asfaltky do "světa lesních samot", bude tvrdě pokutován, aby náhodou neobjevil nějakou levotu. Neboť vězte, že na Šumavě jsou už osm let pokutováni nikoli zloději, nýbrž ti, kdo na krádeže upozorňují. Zatím to nikdy nebyly kontrolní orgány ministerstva, natož orgány Správy NP, které si za to platíme, ale vždycky lidi "zvenku". A věřte, že není v silách jednotlivců všechny ty zlodějny, jejichž značnou část už černé na bílém potvrdil i soudní znalec, dohledat a zdokumentovat: to musí učinit jedině nový, nezkorumpovaný ředitel s nulovými vazbami na stávající management a na okolní dřevařské akciovky. Ten vyčlení nezávislý pracovní tým, jenž postupně zmapuje zvěrstva ze všech 135 prvních zón a z přilehlé zóny druhé, kde v jádrové části podle zjištění inspekce vrtulníky nezákonně odvezly 70 % dřeva, jež mělo zůstat na místě. Teprve potom skončí důkazní nouze, a policie nebude trestní oznámení odkládat jako dosud, teprve potom se přestane pro stávajícího ředitele hledat "zlatý padák", neboť evidentní porušování povinností při správě cizího majetku ať už nedbalé nebo úmyslné bude moci být konečně oceněno příslušnými paragrafy trestního zákona.

Krádeže jsou prokázány, stačí si to přiznat

Mimochodem: zaráží mne, jak je ministr nadále špatně informován (jako u čestného člověka totiž u něho nepředpokládám, že vědomě lže), odpoví-li na otázku moderátorky o krádežích dřeva z nejpřísněji chráněných zón takto: "Šetřila to policie a k žádnému výsledku nedošla, zatím nic takového prokázáno nebylo... Je velmi obtížné poznat, kde je hranice a zda se kácí v 1. zóně, a z toho vzniká řada podezření" (Frekvence 1, 26. 3. 03). Jistě, pane ministře? Ve skutečnosti v posledních osmi letech zmizelo dřevo a to prokazatelně i uvnitř, nikoli jen na sporné hranici, jak vás mystifikovali z těchto 1. zon: Jezerní slať, Mezilesní slať, Ztracená slať, Ptačí slať, U Trampusova křížku, Pod Ptačí nádrží, Tetřevská slať, Černohorský močál, Údolí Hamerského potoka, Pod Studenou horou aj. Zmizení dřeva z většiny těchto míst nikdy žádné policejní ani inspekční šetření nepopřelo. Krádež samotná byla prokázána, ne že nebyla. Pouze nebyl chycen zloděj za ruku. Nebyl prokázán "úmysl"; šlo vždy o "omyl". Krade-li se na Šumavě, krade se omylem. Rozumějte: dělníci omylem proniknou do nitra zóny, porazí zde omylem ty nejvzrostlejší stromy, právě ty, jež byly účetně odepsány, oloupou je, položí tak, aby dobře vyschly a pak, opět omylem, na to samé místo dorazí zcela dezorientovaná helikoptéra, která stovky stromů odveze na místo, na jehož polohu si dnes ne a ne nikdo vzpomenout. V účtech se nic neobjeví nic nepřibylo, nic neubylo. To se opakuje jak máme zatím zjištěno zhruba pětsetkrát. Stovky důkazů zmizelých stromů v lůně 1. zón leží v terénu, ztrát ve 2. zónách, kde rovněž neleží předepsané množství dřeva, je už dnes nepočítaně...

Socialismus na Šumavě

Projevuje-li ministr, o jehož vážném úmyslu řešit konečně zanedbanou šumavskou kauzu nepochybuji, jistou váhavost, nahrává tím objektivně zastáncům důmyslně řízeného "chaosu", a tím i tunelářům. Ti i oni vyvinou jakoukoli iniciativu, jakoukoli pavědu, aby lukrativní koncepce státem dotované trvale udržitelné těžby v NP zůstala zachována. Třeba i navzdory celé Evropě. Bude-li zachována, nebude národní park. Zato budou i nadále bohatnout okolní dřevařské akciovky a chudnout obce: k hranicím budou dál uhánět kamiony s nejdražším dřívím v republice, domácí pily se budou i nadále zavírat, přírodymilovných turistů z vyspělé Evropy a tím i obživy místních lidí bude dál ubývat. (Pokles návštěvníků na loňských 1,8 milionu a vzestup v mnohem menším bavorském parku na 2,5 milionů jsou další varující skutečností). Soukromým majitelům penzionů bude Správa NP a obyčejná lidská závist dál házet klacky pod nohy, na Šumavě bude dál přetrvávat svého druhu socialismus i se zákazy vstupu, s papalášskými hony, s loveckými posedy v 1. zónach. Porovnáte-li si kasárenské prostředí erárního občerstvení na Březníku, kde je po celou běžkařskou sezonu socialisticky zabedněno a i v létě vám dveře zabouchnou odpoledne před čtvrtou doslova před nosem a naproti tomu k turistovi vstřícné, útulné pohoštění, jehož se vám kdykoli dostane ve vkusně zrekonstruované šumavské chalupě pana Rycheckého na Knížecích Pláních, pochopíte, o čem mluvím. Na Březníku (Poledníku) dosud vládne Žlábkův socialismus, na Knížecích Pláních je malý, ohrožený ostrůvek kultury. Snad zárodek budoucí Šumavy?

(Autor je členem občanského sdružení Obrana životního prostředí, pověřený monitorováním Šumavy)