Kam se poděly krávy?
Autor: Radovan Holub
Plzeňský deník, 02.12.2002

Jak to začalo
Chronologie událostí je následující: dne 16. 11. 2002 v dopoledních hodinách se ztratily u starosty obce Antonína Schuberta dva kusy skotu. Od jara se popásaly vedle starostova pozemku, který leží při silnici ve Filipově Huti mezi Modravou a Kvildou. Po této silnici právě v té době projížděl svědek, který viděl, jak ke ztrátě dobytka došlo. Ve středu 20. 11. obdržela Okresní veterinární správa v Klatovech anonymní udání od jisté paní Dvořákové. Ta se vydávala za svědkyni protizákonného činu: starosta prý v inkriminovanou sobotu skot zabíjel a kůže pak rozvěsil po plotě. Zabíjet hovězí dobytek podomácku je totiž nebezpečné z hlediska přenosu chorob a je to tudíž zakázáno. 20. 11. odpoledne navštívil osobně ředitel okresní veterinární správy Josef Soukup spolu se zástupci Referátu cizinecké a pohraniční policie Modrava místa, kde k nelegální porážce mělo dojít. Našel se však už jen malý valník se zbytkem obsahu trávicího ústrojí. Nic víc, jen obsahy předžaludků, které mohly patřit v podstatě jakémukoli přežvýkavci. Bylo tedy jasné, že nešlo o ztrátu zvířat, ale o porážku. Dne 21. 11. sepsala jistá paní Ivana Kroupová z Plzně udání adresované správě Národního parku Šumava, Lesní správě Modrava, Okresnímu úřadu Klatovy, Obecnímu úřadu Modrava a redakci Klatovského deníku. Dopis byl odeslán v pátek 22. 11. ze Sušice. Ve středu 27. 11. byly na valníku u obydlí starosty Schuberta složeny překvapivě hlavy a vnitřnosti ovcí.

Krávy se ztratily, ale jaké zvíře bylo zabito?
Jaká zvířata vlastně starosta v ono sobotní dopoledne porážel? Ředitel okresní veterinární správy Josef Soukup tvrdí na základě místního šetření, že mohlo jít také o jelena, ovci nebo jiné přežvýkavce:
"Starosta nám telefonicky sdělil, že kůže, které visely na plotu, byly z jelení zvěře. Přijel k němu prý dokonce střelec z Moravy." Starostova družka Anna Šmitková říká, že nešlo o jeleny, ale o ovce. Sám starosta říká toto: "Já jen redukuji stav lišek." Existují dva očití svědkové, kteří však vypovídají takto: Byly to dvě jalovice. Kdo má pravdu? Že šlo o jelení zvěř, popírají na Lesní správě Modrava. Museli by tam totiž o lovu jelenů vědět.
"V té době pan Schubert nestřílel žádnou vysokou," tvrdí lesníci. Další odborník tvrdí, že vývrh jelena se provádí v lese a ne na domácí porážce. Alternativa jelenů tedy padá. Ovce to také nemohly být, protože ovčí hlavy tu při místním šetření okresní veterinární správy nebyly. Musely tedy na místě porážky přibýt dodatečně. Lišky se nestřílejí na domácí porážce. Lišky to tedy také nemohly být. Zbývá tedy hovězí skot. Ten však starosta registrován neměl a podle svých slov ho ani neumí chovat. Říká k tomu:
"Nikdy po revoluci jsem nevlastnil žádný hovězí dobytek a ani jsem žádný neporážel. Nemám čas, abych kupoval krávy. Ani nevím, kde se prodávají, nevím, jak bych je zabíjel ani jak bych je prodával. Dovedete si představit, že by starosta obce zabíjel krávy a maso rozvážel po penzionech?"

Svědek tvrdí něco jiného
Očitý svědek a znalec místních poměrů, který v inkriminovanou sobotu projížděl kolem, tvrdí však něco zcela jiného:
"U starosty byly už delší dobu dva kusy hovězího dobytka. Mívá je od jara do podzimu. Loni zabíjel dva kusy a kosti a vývrh se tam povalovaly, dokud nepadl sníh. Ty ostatky tahaly lišky po vesnici. Letos to bylo něco podobného. V tu sobotu dopoledne jsme se pohyboval v okolí. U starosty právě poráželi dva kusy hovězího, byl to pohled pro otrlé, protože jak je zabíjeli, tak ta zvířata se ještě hýbala. Kůže potom pověsili na plot u domu. Visely tam do středy do rána. Pak starosta musel dostat od někoho echo, že tam jede okresní veterinární správa. Kůže, hlavy a vnitřnosti zmizely neznámo kam. Odpoledne přijeli veterináři. Nikdo z obyvatel však nechtěl vypovídat, protože starosta vyhrožoval, že tomu, kdo ho udá, nebude protahovat cestu k domu a podobně." Ředitel okresní veterinární správy Josef Soukup k tomu říká:
"Mohl to být mladý hovězí dobytek. Našli jsme obsahy předžaludků. Mohl to však být i jiný přežvýkavec. Nikdo v obci nechtěl svědčit, že u starosty viděl hovězí kůže. Všichni říkali, že nic neviděli. Nenašli jsme žádné přímé důkazy. Situace by byla jiná, kdybychom měli aspoň jednoho svědka, který by byl ochoten vypovídat. Nebo kdyby to někdo vyfotografoval."

Co je povoleno doma porážet
Svědek, který hovězí kůže skutečně viděl, se podle odborníků nemohl splést v identifikaci poráženého zvířete. Hovězí kůže nelze opticky zaměnit s kůžemi jiných zvířat. Doma lze porážet jen prase, ovci a kozu. Skot se nesmí porážet jako domácí porážka, šlo by o porušení veterinárního zákona. Za něj hrozí až 50 000 Kč pokuty. Hovězí dobytek se musí před porážkou vyšetřit na BSE a za to se platí odbornému zpracovateli, tedy jatkám. Jde o částku 3,50 Kč za kilogram masa, to jest cca 1600 - 1800 Kč za celý kus. Referát cizinecké a pohraniční policie Modrava, který doprovázel veterináře, sdělil k věci lakonicky:
"Místně ani věcně nám tato záležitost nepřísluší řešit."
Případem by se měla zabývat policie v Kašperských Horách. Zdejší policie však tento případ také neřeší, protože prý spadá pod kompetenci modravské policie. Starostova družka vidí za udáním závist (lidi prý starostovi závidí, že dostane novou hájenku z prostředků Národního parku Šumava).

Starosta Schubert získal nejvíc hlasů
V posledních komunálních volbách získal starosta Schubert nejvíc hlasů modravských občanů. Je rodák z Podkrušnohoří. V sedmdesátých letech nastoupil jako žák do modravského lesnického učiliště. Po absolvování střední lesnické školy se sem vrátil jako mistr odborné výchovy. Pak byl hajným u Lesního závodu Kašperské hory. Byl také lesním strážcem u správy Národního parku Šumava, kde je nyní zaměstnán jako lesník. Od roku 1994 je starostou Modravy. Tuto funkci vykonává mimo pracovní dobu.
"Samozřejmě ho uvolníme, pokud má nějaké pracovní povinnosti starosty v pracovní době," říká Miroslav Mäntl z Lesní správy Modrava. Schuberta volili samozřejmě i ti, kdo věděli, že načerno poráží hovězí dobytek. "Proč by si starosta nemohl porazit nějakou tu krávu, když se v tomhle státě krade a tuneluje ve velkém?" položil mi otázku jeden z jeho voličů.
Mediálně se stal Schubert známý v souvislosti s televizním pořadem Nedej se! Tehdy ho objevila kamera České televize s autem zaparkovaným v louce za tabulkou s označením 1. zóna Národního parku Šumava a natočila ho, jak bez povolení kácí strom, který mu bránil ve výhledu z posedu. Byl to dvojsmrk. Jednu část uřízl, druhou už nikoli. Ta stojí dodnes.
"Ten strom jsme jen částečně ořízli k prospěchu sukcesního procesu," vyjadřuje se starosta o své tehdejší dřevorubecké akci. Krádeže dřeva z prvních zón Národního parku, k nimž v poslední době buď z ledabylosti nebo záměrně dochází, říká starosta toto:
"Nepravostem je třeba přijít na kloub."
Starostovy klady shrnuje Jaroslav Rendl z Modravy. Rendl pracuje také pro Národní park Šumava:
"Volil jsem ho, protože je to schopný člověk. Je to už jeho třetí volební období. Je to jediný člověk, který dovede držet státní správu parku od těla, aby se tu vůbec dalo žít. Snaží se vyřešit rozvoj obce, chce otevřít pěší hraniční přechod Modrý sloup. Na obci je díky němu dokončen vodovod, kanalizace a čistička odpadních vod. Zařídil, že penzion Zlatá stezka se musel napojit na čističku. Snaží se, aby Šumava byla čistá."
Jeden z jeho nevoličů však říká toto:
"Starosta Schubert je člověk, který staví hubou babylonské věže. Nikdo proti němu nepůjde, protože je mstivý. To, že u něj byly od jara dva kusy hovězího, toho si všiml každý. To se za půl roku nedá přehlídnout. Všichni to vědí, ale nikdo o tom mluvit nebude." Starostovi nevoliči ho kritizují, že prý chodí do místních penzionů zdarma pít a místní lidi mu přitom dělají blbečky. Anonymní udání jde ještě dál. Starostu nazývá bezcharakterním člověkem. Ať je to tak nebo onak, jedno nelze starostovi upřít: během jeho starostování se Modrava změnila výrazně k lepšímu. Domy se opravují, otevírají se tu nové penziony. Je samozřejmě otázkou, nakolik je v tom přínos starosty a nakolik soukromých majitelů penzionů. Modrava roste navzdory tomu, že je tu rozsáhlé státní vlastnictví pozemků a nevyřešené restituční nároky. Sám starosta však bydlí ve zchátralé hájence Národního parku Šumava, která ostře kontrastuje s nově postavenými hájenkami parku.
"Ta hájenka je prožraná dřevomorkou," říká Miroslav Mäntl z Lesní správy Modrava. "Park proto staví novou hájenku na Filipově Huti, která je určena pro pana Schuberta."

Národní park nebo jatka?
Zapeklitý případ z Modravy patrně vyřešen nebude. Nejspíš ho za čas odpovědní činitelé smetou ze stolu. Místní obyvatelé budou diskutovat, jak to bylo. Někteří budou vinu klást anonymnímu telefonátu a dopisu, který celou kauzu rozhýbal, a budou hledat jeho autora. Další budou říkat, že nelegální porážku starosta měl utajit, aby se na ni nepřišlo.
"Udělal blbost, že ho bylo vidět," říkají. Další budou tvrdit, že starosta, který by měl být chloubou obce, si podobné avantýry vůbec nesmí dovolit.
Starosta Schubert nemá velké zastání mezi ochránci přírody. Říkají, že je nemá rád. Ze Schubertových oficiálních vyjádření lze vysledovat odpor proti tzv. čajové turistice a proti názoru, že obce bude živit turistický ruch - starosta tvrdí, že je má spíš živit stát. Zajímavý paradox: starosta, který příliš nevěří na možnosti turistiky na Šumavě, má dnes v obci několik krásných penzionů, které vyhoví i náročné klientele. Je též striktně proti nadřazování zájmů ochrany přírody nad zájmy člověka. Ty prý spolu s ostnatými dráty vedly ke stagnaci šumavských obcí. Na druhé straně však v roce 1998 řekl Schubert pro tisk:
"Na jednom z našich pravidelných setkání jsme položili bavorským starostům otázku, zda byl Bavorský národní park přínosem pro jejich region. Jejich odpověď byla jednoznačná, ano. My bychom chtěli, aby Národní park Šumava byl také pro nás přínosem." Hezká slova. Jenže je v nich jedna závada: Bavorský park se stal lákadlem pro turisty po rozsáhlých kampaních a přesvědčování, že návštěvníci tu mohou vidět věci, které běžně k vidění nejsou. Výběhy zvěře ve volné přírodě, naučné programy, koncepci lesa zcela odlišnou od běžného hospodářského lesa. To u nás není. Náš Národní park se stal hospodářskou plantáží a výrobnou dřeva. Kvůli běžnému hospodářskému lesu netřeba jezdit přes celou republiku. Ten mohou turisté vidět kdekoli.
A přece. Poblíž Modravy je bezzásahová zóna s popadaným mrtvým lesem, trčícími větvemi, tlejícími polámanými kmeny. Z hlediska člověka zvyklého na uklizený les je to strašný pohled. Právě tyhle partie Modravy by se měly stát lákadlem pro turisty po vzoru Národního parku Bavorský les. Pod mrtvými kmeny totiž poroste různověký, odolnější a smíšený les. Takové procesy má za úkol ukazovat národní park. Musí se však začít rozsáhlou osvětou o tom, že mrtvý les je lepší než paseka. Místo osvěty jsem na Modravě zaslechl nadávky na ekology. Ti prý tu kalamitu způsobili. A tak se v duchu tradic na holinách u modravského Březníku připravují další plnometry dřeva po letošní větrné kalamitě k odvozu a prodeji. Cesta na Modrý sloup i na Roklanskou hájenku zůstává po letech diskusí s parkem stále pro turisty zakázána. Jezdí sem jen lovci a známí správy parku. Nevím, jestli bude takový národní park kdy pro Modravu přínosem. A dokud nebude, budou víc než turisti do parku zajíždět lovci jelenů a možná bude lákavější domácí porážka hovězího dobytka než lesní divočina.