PŘÍRODA: Kterak pan náměstek u Babůrka zatloukal
Neviditelný pes, 31.7.2001

V červnu letošního roku zorganizoval ministr životního prostředí Miloš Kužvart diskusní seminář o problematice kůrovce v NP Šumava, na který pozval ekologické nevládní organizace. Na večerní besedě odehrávající se uprostřed šumavských kopců v penzionu Babůrek zaznělo několik odborných referátů, které měly publiku přiblížit kůrovcovou problematiku nejen na Šumavě, ale i v sousedním Bavorském parku. Po zahájení semináře následovalo vystoupení náměstka správy parku ing. V. Zatloukala o historii vzniku NP Šumava a jeho dalším vývoji. Obšírný referát byl přednesen s naprostou suverenitou; o to víc mne zaráží, kolik neseriózních mystifikací v něm zaznělo a kolik podstatných věcí naopak zůstalo zatajeno.

Co stálo za odvoláním bývalého ředitele parku?

První nepravdu, kterou ing. Zatloukal před početným publikem pronesl, byla příčina odvolání bývalého ředitele parku ing. J. Kece, k němuž došlo v říjnu 1993. Dle náměstka Zatloukala byl J. Kec odvolán z toho důvodu, že připravoval smlouvu o zajištění hospodářských činností v parku s "jistou firmou", kterou pan náměstek nejmenoval. Skutečnost je ovšem jiná. Bylo to kvůli převzetí lesů od jejich bývalých správců - Vojenských a státních lesů - pod Správu NP Šumava proti vůli úředníků a ministrů životního prostředí a zemědělství. Odvolání ing. Kece chystal ministr životního prostředí Benda již v červnu 1993, kdy ještě nebyl zpracován žádný návrh smlouvy na zajištění hospodářské činnosti v parku. V tomto období zasílá dne 17. června 1993 ing. F. Urban - toho času ředitel odboru ochrany přírody na MŽP - ing. Kecovi fax, v němž mu doslova "zakazuje podnikat jakékoliv další kroky směřující k převzetí hospodaření v lesích NP během letošního roku". To vše z příkazu ministra Bendy na základě společné dohody s ministrem Luxem, navzdory zákonu č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny, který ukládal převzetí lesů pod správu NP Šumava do jednoho roku po vzniku parku! Z toho vyplývá, že oba tito ministerští úředníci zcela ignorovali poslaneckou sněmovnu a jí schválený zákon o ochraně přírody. Na nepřevzetí lesů trvali také při společném setkání starostů obcí, poslanců a novinářů s náměstkem MŽP ing. Šulcem a již zmíněným ing. Urbanem, které se uskutečnilo v červnu r. 1993 na Kvildě. Teprve po razantním vystoupení člena zemědělského výboru a poslance za ODS ing. Bečváře uznali nezákonnost svého jednání. Ani na kvildském jednání s obcemi však ministr Benda řádně nezdůvodnil odvolání J. Kece. Uvedl pouze, že ředitel byl hodný a měkký na podřízené.
Považuji proto za vrchol drzosti, když ing. Urban na letošním červnovém semináři s Kužvartem veřejně prohlásil, že on osobně převzetí lesů pod správu parku velice uvítal.

Mediální kůrovec jako nástroj pro mlžení informací

Další stále opakovanou mystifikací zaznívající z úst ing. Zatloukala i představitelů MŽP je obviňování předchozího vedení parku z rozšíření kůrovce. Tuto nepravdu přitom vyvracejí i čísla v Zatloukalově vlastní studii Historické a současné příčiny kůrovcové kalamity v NP Šumava (publikováno v časopise Silva Gabreta, 1998) a také statistická hlášení o výskytu škodlivých činitelů na jednotlivých lesních správách parku. Klíčovým dokumentem je pak zápis ze 6. závěrečného zasedání kalamitního štábu 11.8.1993, kde se účastníci shodli na tom, že díky odpovědnému přístupu všech zainteresovaných byla kůrovcová kalamita zvládnuta (vyjma bezzásahového území Modravské slatě) a proto kalamitní štáb končí. Členy kalamitního štábu byli vedoucí pracovníci MŽP (včetně ing. Žlábka, bývalého ředitele odboru ochrany přírody, dnes ředitele šumavského parku), MZe, MNO, ČIŽP, LČR, Vojenských lesů a statků a také Entomologického ústavu Akademie věd ČR.
Zatímco v roce 1995, tj. po dvou letech od rozpuštění kalamitního štábu, byla kůrovcová kalamita registrována z celkem 12ti lesních správ jen na třech z nich (Modrava, Strážný, Stožec), v r. 1996 už bylo kalamitních 10 lesních správ, stejně jako v následujícím roce 1997. Myslím si, že tomu kromě příhodného počasí pro kůrovce (horká a suchá léta) napomohl i systém hospodaření v lesích, které od r. 1995 nové vedení parku v čele s ing. Žlábkem praktikovalo. První zóna byla roztříštěna na 135 bezzásahových ostrůvků rozptýlených po celém území parku. Vedení správy si na základě svých vnitřních předpisů povolilo těžbu technicky využitelných souší, již odůvodnilo tzv. "zajišťováním dodávek dříví", čili postupem příznačným pro naše bývalé socialistické lesní závody (viz zápis z porady vedoucích lesních správ z r. 1995). Kácení souší prováděné v letech 1995-1996 znamenalo necitlivé prořeďování lesních porostů, které se tím staly náchylnější k napadení kůrovcem a poškození větrem. O tomto "ochranářském" postupu však v Zatloukalově referátu nepadla ani zmínka. Také prezentované údaje o kůrovci, na nichž se V. Zatloukal snažil předvést, že kůrovec na Šumavě ustupuje díky kácení, byly značně neobjektivní. Náměstek ukázal vývoj kůrovce až od roku 1996, kdy se v šumavském parku vytěžilo rekordních 174 tisíc kubíků dřeva napadeného kůrovcem. Pak již jen stačilo zdůraznit, že v r. 2000 bylo vytěženo "pouhých" 42 tisíc kubíků dřeva, a veleoptimistické závěry z kůrovcové bitvy jsou rázem na světě. Chceme-li však být objektivní, musíme nahlédnout i do kůrovcových těžeb před rokem 1996. A díky nim se dozvíme, že množství dřeva po kůrovci vytěženého v r. 2000 nikterak nevybočuje z průměru: rok 1992 -35 tis. kubíků, 1993 - 58 tis. kubíků, 1994 - 47 tis. kubíků, 1995 - 58 tis. kubíků.

V sázce jsou i statisíce kubíků dřeva shozeného větrem

Snahy V. Zatloukala ohlupovat veřejnost polopravdami však zdaleka nekončí mediálním kůrovcem. Není pochyb o tom, že na Šumavě hrají významnou roli kromě kůrovcových kalamit i kalamity větrné. Leč pan náměstek ve svém vystoupení zcela ignoroval vytěžené objemy dřeva z větrných polomů, které zvláště v posledních letech několikanásobně převyšují škody způsobené kůrovcem. Jen pro úplnost: v roce 1999 to bylo víc jak 158 tisíc kubíků (po větrné vichřici z podzimu předchozího roku) a v r. 2000, kdy žádné vichřice nebyly, dokonce přes 180 tisíc kubíků. Celková suma dřeva vytěženého při nahodilých těžbách (rozuměj kůrovec plus vítr) se přitom v obou letech blíží k závratným třistatisícům kubíků! Zdá se, že ono zmíněné "zajištění dodávek dřeva" funguje znamenitě, jen to není pro rozvíjející se socialistickou společnost, ale pro vzkvétající dřevařské akciovky.