LESY: Proč nesmí veřejnost na Malou Mokrůvku?
Neviditelný pes, 23.08.2001

Podíváte-li se na mapu Šumavy, kudy prochází hranice mezi šumavským a bavorským parkem, jistě vám neunikne, že součástí hraničního hřebene je i vrch zvaný Malá Mokrůvka (1330 m) ležící kousek od Luzného. A podíváte-li se podrobněji, zjistíte, že na jeho vrchol nevede žádná turistická stezka. Jen hraniční průsek od Ptačí slati a kalamitní svážnice od Černé hory končící pod severovýchodním úbočí kopce. Nedalo mi to a příležitostně jsem na Malou Mokrůvku zavítala. Vystoupala jsem hraničním průsekem až na vrchol, rozhlédla se kolem sebe a zatajil se mi dech. Kolem dokola mne obklopovaly nekonečné lány holin pokryté vysokou trávou. Zpod jejích stébel vykukovaly holé pařezy, mezi nimiž se občas ukázaly zbytky větví. Půdu nemilosrdně vysušovalo slunce a ostrý západní vítr. Tu a tam trčely k nebi pahýly suchých stromů, tu a tam sporá výsadba jeřábu nebo živořících smrčků, jinak pusto a prázdno. Šumavská savana.
Zdrceně jsem zírala na tu spoušť a pomalu se vzpamatovávala z nečekaného šoku. To je přece ten kopec, o němž mi moji známí ze Šumavy jednou smutně vyprávěli, jak od r. 1996 začal nelítostně dostávat na frak, vybaví se mi po chvíli. Lesáci nejprve otevřeli porosty na západním svahu a přičinlivý vítr pak postupně rozvracel okolní plochy lesa. Dnes je z toho jedna velká planina... Snad vůbec neotřesnější velkoholina z celého šumavského parku v sousedství vyholené Studené hory a téměř holých západních svahů Černé hory. Tady by každý turista musel pochopit, že tohle není boj proti kůrovci nýbrž těžařská mánie. S výsledky pro přírodu víc než žalostnými v podobě rozlehlých plání bez mladých stromků.
Podíváte-li se však do lesnických záznamů, kupodivu zjistíte, že makroholina na Malé Mokrůvce je evidována jako zalesněná paseka. Vtip je v tom, že se tam totiž nezaznamenává úspěšnost obnovy lesa. Na kancelářském papíru je tedy všechno v pořádku, zatímco v terénu děs a hrůza! Dá se proto předpokládat, že správa parku nemá přílišné chuti Malou Mokrůvku ukazovat nejen odborné ale ani laické veřejnosti. Vzpomínám si, jak před rokem usilovně bránila účastníkům symbolického "Pochodu pro NP Šumava" toto místo navštívit a nutila je ke změně trasy, přestože organizátoři akce měli vyřízené povolení od Ministerstva životního prostředí. Lampasácký způsob jednání se u parkových "ochranářů" věru nezapřel: na účastníky pochodu poslali policii a nad Malou Mokrůvku vypustili vrtulník, který zde hodnou dobu nečinně létal sem a tam. Na letošní rok organizátoři pochodu (tj. nevládní ekologická organizace Hnutí Duha) znovu zahrnuli Malou Mokrůvku do trasy, která jako vždy prochází Šumavou i Bavorským lesem. Je-li cílem této akce ukázat lidem rozdíly v ochraně lesů na české a bavorské straně Šumavy, jedním z typických případů je právě Malá Mokrůvka. Není proto divu, že i v letošním roce dává lesnický sbor ze správy parku najevo značnou nelibost a není vyloučené, že bude výstup na Mokrůvku opět bojkotovat. Pokud ano, může to být jasná odpověď na otázku, zda je jim bližší ochrana přírody nebo zatloukání, mystifikace a ukazování Potěmkinových vesnic. Nechme se tedy překvapit.