PŘÍRODA: Dřevařská lobby se raduje
Neviditelný pes, 10.07.2001

Kdo kritizuje správu, lobbuje prý za zmenšení šumavského parku, naznačuje ve svých mediálních prohlášeních mluvčí správy parku Z. Kantořík - viz článek v Českobudějovických listech ze dne 1.7.2001, který naleznete i na webu. Dle mluvčího parku je současná kampaň proti Správě Národního parku Šumava "dělostřeleckou mediální přípravou na projednávání zákona o NPŠ". "Jen naivní člověk by si mohl myslet, že všechny poslední aktivity zjevně nepřátelských projevů vůči správě jsou jen zcela náhodné a mají vzbudit dojem 'nespravedlivého rozhořčení' dvou či tří tzv. nezávislých publicistů či probuzení stovky vědců po dvouletém zasahování (proti kůrovci) v prvních zónách. Není náhoda, že se právě v Poslanecké sněmovně objevují dva návrhy zákona o NPŠ, který celý region skutečně výrazně potřebuje," tvrdí Kantořík. Zmenšení NP Šumava, před nímž mluvčí správy varuje, představuje v současnosti skutečnou hrozbu pro českou část Zelené střechy Evropy. Způsob, jakým na tuto hrozbu upozorňuje správa šumavského parku, však může budit dojem ospravedlňování sama sebe z aktivit, kterými systematicky přebudovala národní park na klasický lesní závod.
Je veřejným tajemstvím, že poslanci Miroslav Beneš a Jiří Vlach, kteří za okleštění šumavského parku lobbují, mají v okrajových částech parku skoupené komerčně atraktivní pozemky. Oba tito poslanci horují také za výstavbu lyžařského areálu na Smrčině, o nějž jeví nemalý zájem i rakouská podnikatelská lobby. Včetně hornorakouského opatství Schlägl, vlastníka lesů sousedících s Trojmeznou, které správa parku již druhým rokem pečlivě ochraňuje od "českého" kůrovce kácením napadených stromů na závětrné straně hraničního hřebene. Čerstvé těžební zbytky stromů povalující se v hojnosti na návětrné rakouské straně, v nichž se kůrovec může volně množit, nejsou ničím jiným než vrcholným diletantským gestem této hořké komedie o "aktu dobré vůle". S kácením napadených stromů se setkáte i kolem Třístoličníku v sousedství bavorských lesů, neboť také Němci si prý tyto zásahy přejí; správa parku však není schopna k tomu poskytnout žádný písemný důkaz.
Horovat v médiích za zachování současných hranic parku a zároveň poškozovat turisticky atraktivní horské lesy na Smrčině a Trojmezné neuváženým kácením a šířením mýtů o nízkých přírodních hodnotách tohoto území jaksi postrádá logiku. Přitom právě Trojmezensko, konkrétně turistická stezka vedoucí od Plešného jezera k Plechému, představuje ideální místo, kde je možné uprostřed rodící se lesní divočiny objasňovat návštěvníkům pravé poslání národního parku.
Myslím, že Z. Kantořík ve zmíněném článku přesně vystihnul, co dělá šumavský národní park tak komerčně atraktivním:
"Je to území, kde stát za deset let investoval více než miliardu korun do infrastruktury, nových budov, opravy cest i obnovy lesa, kde je minimálně deset miliónů kubíků vytěžitelného dříví (nebude-li parkem) v hodnotě 15 miliard korun a kde se už smějí ve třetích zónách prodávat pozemky."
Zajisté. Nemalou část státních investic ovšem pohltila výstavba a oprava lesních asfaltek, které namísto turistům slouží pro přepravu lukrativního dřeva z příhraničních oblastí parku a jako autostrády pro luxusní terénní vozidla lesníků, mezi nové budovy patří i lesní hájenky pro mysliveckou lobby a v nákladech proinvestovaných do obnovy lesa jsou utopeny i miliónové částky daňových poplatníků poskytovaných přes MŽP na provoz pásových traktorů a vrtulníků. Peníze z prodeje vytěženého dřeva přitom více nežli ve státní pokladně cinkají v kapsách dřevařských akciovek. Správa parku neustále předhazuje veřejnosti argument, jenž na červnové besedě s ministrem Kužvartem a nevládními organizacemi použil i ředitel parku I. Žlábek (21.6.2001), že kalamitní dřevo (tj. stromy poškozené kůrovcem nebo větrnými polomy) není obvykle možné prodat jinak než jako podřadnější ve třetí kategorii. Z evidence vytěženého dřeva však jasně vyplývá, že před rokem 1995 se z kalamitních těžeb na Šumavě získávalo v průměru 30% kvalitního dřeva první a druhé kategorie (tj. rezonance a loupačka). Podívejme se nyní, jak bylo zhodnoceno vytěžené dřevo na lesní správě Modrava za období let 1995-1999. V této oblasti s mimořádně bohatým výskytem lukrativního dřeva bylo vytěženo více než 264 tisíc kubíků, z toho však bylo dodáno ve druhé kategorii pouze 16 kubíků a v první kategorii dokonce nula kubíků! Čím to, že za ředitelování ing. Žlábka se slovutné šumavské stromy náhle proměňují v třísky na zatápění? Nejspíš je uhranul Váchalův Démon slati. V tom případě mi ale není jasné, proč právě tahače z Německa a Rakouska jsou ochotny vážit pro prachobyčejné palivové dřevo ze Šumavy tak dalekou cestu, třeba až na Studenou horu u Březníku.
A od čeho má správa parku manipulační sklady? Slouží důsledně k hromadnému svozu vytěženého dřeva ze šumavských lesů, jeho následnému řádnému třídění na jednotlivé sortimenty a řádné evidenci (za asistence příslušných kontrolních orgánů)? Nejsem si tím tak jista a po vlastních zkušenostech nemám důvod věřit tolikrát opakovanému tvrzení správy parku, že vytěžené dřevo je přednostně zpracováváno v šumavském regionu. Právě v letošním roce, kdy chladné počasí kůrovci nepřeje a těžby jsou oproti loňsku výrazně nižší, by tento fakt měl být nejvíce zřetelný. Šumavské silnice však i nadále brázdí především tahače cizích firem, které si pro dřevo jezdí přímo na lesní skládky, a to zejména v časných ranních hodinách. Pohybují se tu vozidla s freyungskou poznávací značkou či tahače firmy Less a.s. se sídlem v Bohdanči u Kutné Hory. Často tu potkáte také nákladní vozy Šumavské lesní a.s., která má se Šumavou společné jen její jméno. Tato dřevařská akciovka totiž v červnu 2000 přesídlila ze Sušice rovněž do Bohdanče. Majitelem obou firem a ještě některých dalších, které obchodují se šumavským dřevem, je ing. J. Mičánek, jeden z hlavních aktérů neblaze proslulé transformace českých lesů. Myslím, že ani on by nebyl ochoten vážit z Kutnohorska na Šumavu tak dalekou cestu pro nějaké podřadné dřevo. A riskovali by pro takový "aušus" šumavští lesáci, kteří nechali v loňském roce nelegálně vytahat helikoptérou tisíce kubíků dřeva z Modravských slatí, které tam mělo zůstat k zetlení? Pravou lahůdkou je tyátr kolem nelegálně odvezeného dřeva z první zóny Ztracená slať. Dle znaleckého posudku, který na objednávku kašperskohorské policie vypracoval soudní znalec ing. Alois Králík, mělo ukradené dřevo nízkou prodejní hodnotu a bylo nejspíš naplesnivělé, neboť většina kmenů tam prý ležela od r. 1999 (ve skutečnosti byly zcizené stromy poraženy převážně během podzimka r. 2000). Cožpak by někdo, zvláště pak cizí pachatel, riskoval krádež zkaženého dřeva v první zóně a navíc vrtulníkem? Není bez zajímavosti, že syn tohoto soudního znalce ing. Jaromír Králík je v současné době místopředsedou dozorčí rady již zmíněné firmy Šumavská lesní, největšího odběratele dřeva ze Šumavy. A kašperskohorská policie, která se vypracovaného posudku striktně drží, se zatím nikterak nevzrušuje nad tím, že od lesní správy Modrava dosud nedostala podrobnou evidenci pokáceného dřeva na Ztracené slati.
Je nasnadě, že všechny takovéto praktiky sotva posílí důvěru šumavských obcí v jejich národní park. A ačkoliv kůrovec řádí v letošním roce mnohem méně, těžařské šílenství na Šumavě neustává. Jsem znechucena tím, jak organizovaně pokračuje odlesňování hraničního hřebene v klidové turisticky nepřístupné zóně Modravské slatě. Letos si vzali lesáci na mušku ještě poměrně zachovalé území kolem Medvědí hory, kde systematicky zakládají menší oddělené paseky, které se mohou později při větrných kalamitách propojit v jednolitou holinu. Protiprávně jsou zde těženy souše, které jsou spolu se stromy napadenými kůrovcem zbavovány kůry a vytahovány na skládky. Kůra i zbytky větví jsou páleny na hromadách. Tu a tam najdete na skládce dokonce i doupné stromy - ptačí obydlí pro vzácné sovy či chráněného datlíka tříprstého! A to vše mimo zraky turistů, v odlehlém příhraničí, jehož vyholenými kopci se můžete do sytosti "pokochat" z vrcholu sousedního Roklanu.
Spolu s tím již třetím rokem pokračují devastační zásahy v prvních zónách. Výsledkem kácení je vznik osluněných mýtin s prosychající půdou a odumírajícími mladými stromky, které se zde samy uchytily. Ve znaleckých posudcích je však všechno v pořádku a kácení stromů napadených kůrovcem dokonce napomáhá ochraňovat přírodní procesy. Takovéto posudky vypracovává Agentura ochrany přírody v Českých Budějovicích, jejímž zaměstnancem je ing. F. Urban, předseda Rady parku, který plně podporuje a obhajuje masivní kácení v šumavských lesích.
Příroda je však mocná čarodějka a nedá se oklamat. Správa parku do omrzení tvrdí veřejnosti, že na Trojmezné se v důsledku blokády zvýšil kůrovec dvojnásobně, zatímco na Smrčině díky asanaci kůrovce výrazně poklesnul, ačkoliv k tomu nemá žádná seriózní fakta. Snaží se je tedy alespoň "vyrobit" tím, že nesmyslně sčítá čerstvé souše za rok 1999 a 2000. Pro stanovení míry napadení lesa kůrovcem je však nutné brát poměr mezi počty čerstvých souší v jednotlivých letech. A ten ukazuje, že po blokádě Trojmezenského pralesa tu k žádnému výraznějšímu rozšíření kůrovce nedošlo. V letošním roce se karta dokonce obrátila: na jaře nachytali lesníci do lapačů na Trojmezné méně kůrovce než na Smrčině, kde byly v roce 1999 provedeny razantní asanační zásahy!
Správa parku i ministr Kužvart si přesto nadále stojí na svém: kácet a kácet. Na červnovém besedě nevládních organizací s M. Kužvartem, pořádané na popud MŽP, dali však účastníci jasně najevo, zda je jim bližší masové kácení na Šumavě nebo pěstování lesní divočiny v sousedním Bavorském parku. Příspěvky přednesené vedoucím ochrany přírody v Bavorském lese H. Kienerem a zástupcem ochranářského spolku Bund Naturschutz N. Fritschem sklidily bouřlivý potlesk, zatímco referát náměstka šumavského parku V. Zatloukala zůstal bez příznivého ohlasu. To je jasný signál, že není možné donekonečna "zatloukat", ať již při besedách s veřejností, v médiích či ve vědeckém výzkumu. V tom posledním ing. Zatloukal naprosto selhal. Ačkoliv je pověřen funkcí koordinátora pro vědu a výzkum na Šumavě, bez výčitek svědomí ignoruje pravidla vědecké etiky. Dokazuje to neobvyklý styl jeho spolupráce na výzkumném projektu Botanického ústavu v Průhonicích zaměřeném na srovnávání vývoje lesa v odumírajících porostech po žíru kůrovce a na holinách. Většina získaných výsledků jasně hovoří ve prospěch odumírajících porostů. Ačkoliv V. Zatloukal výzkumnému týmu přislíbil, že zajistí kompletní ochranu bádacích ploch, na jaře letošního roku nechal jeden ze sledovaných lesních porostů s klidem pokácet! Slibných výsledků, které mohly být význačným argumentem pro omezení masového kácení, se tímto postupem asi nedočkáme...
A tak se zdá, že hlavní důvod k letošním oslavám 10. narozenin šumavského parku mají zejména dřevařské akciovky. Obávám se, že pokud v brzké době nedojde k výměně vedení parku a k rychlé změně koncepce ochrany přírody v českých národních parcích, bude mít na Šumavě i v dalším desetiletí pré hlavně dravá dřevařská lobby.