Pařezy namísto stromů v NP Šumava
Relace: Nedej se
Televize ČT2, 19.04.2002

Pařezy namísto stromů. Pohled, který vám Správa NP Šumava vysvětlí spoustou řízných vědeckých argumentů, až piliny lítají. Jedna záhada však zůstává. U nás jsou až ke státní hranici holiny, zatímco na bavorské straně roste les.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
My Správě NP Šumava vytýkáme několik věcí. Nejdůležitější jsou asi tyto tři. Za prvé těžba a vytváření holin, za druhé odvoz dřeva z lesa, odvoz organické hmoty a za třetí asi největší vina, kterou mají na sobě, je rozdrobení bývalé celistvé 1. zóny. Dnes je z toho to krásného území více než stovka malých jednotek, na kterých lze těžko dodržovat všechny zásady ochrany přírody a s odstupem mnoha let je zřejmé, že jediné, k čemu to posloužilo, bylo umožnění těžby dřeva na nových lokalitách.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Já už jsem se v minulosti s pořadem Nedej se na toto téma strašně moc dohadoval a teď v samotné otázce zkrátka to není pravda. Na české straně nejsou holiny, to je zalesněno a na české straně je také kus suchého lesa, ale daleko méně, protože zkrátka to byl naprosto nedomyšlený experiment a já zcela zásadně, a to je poslední moje věta, říkám a říkám to zcela nahlas, že podle mého názoru ponechání řádění kůrovce v šumavských lesích, ať na kterékoliv straně hranice, byl největší přehmat ochrany přírody v minulém století.

Autor2:
Pane řediteli, bavorská strana to vidí samozřejmě zcela opačně.

Karl Friedrich Sinner, ředitel, NP Bavorský les:
Prognózy, které byly vyřčeny, totiž že se kůrovec bude množit rok od roku čím dál více až to přesáhne všechny meze a čím dál více toho zničí, se splnily jen některé a pouze částečně. Jako u každého masového výskytu kůrovce se dostavil nárůst jeho populace. Ta se však, jak se ukázalo, nemnoží neomezeně dál a dál. Nyní nastala situace, kdy už došlo k poklesu stavu kůrovce, který dosáhl minimálního stavu ve srovnání s předchozími 6 - 7 roky. V současnosti jsme na stavu, který jsme měli zhruba v roce 1994. Existuje jasné rozhodnutí, jak ze strany ministerstva životního prostředí, tak lesního úřadu, kterému je národní park podřízen, tak i ministerského předsedy, že v 1. zóně nesmí docházet k žádným zásahům. To platí pro 75 % území. Tak velká je 1. Zóna starého národního parku a platí to pro všechny, které od roku 197 se staly také 1. zónou NP. To, co bylo jednou prohlášeno za 1. zónu, to jí zůstává natrvalo. Národní park Bavorský les získal již potřetí za sebou evropský diplom kategorie A. Jedním z hlavních kritérií získání tohoto diplomu je, že v žádném případě nesmí být porušena hranice 1. zóny. V ní nesmí docházet k žádným zásahům proti kůrovci. Jsme velice hrdí na tento diplom, vláda je hrdá na tento diplom a neznamená to nic jiného, než že tyto principy jsou v Bavorském lese co nejdůsledněji dodržovány.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Proč tedy v Bavorsku zhruba s 3letým zpožděním začali s asanací úplně stejně jako u nás. V Bavorsku vznikají zrovna tak holiny, zrovna tak musejí zalesňovat, zrovna tak se musí přibližovat vrtulníkem, to jsme vám schopní ukázat, ale Bavoráci určitě také.

Autor1:
Kde, jak a proč vznikají v bavorském NP holiny?

Karl Friedrich Sinner, ředitel, NP Bavorský les:
V prostoru okrajových zón NP, a to za účelem ochrany soukromých lesních porostů, to bez holosečí nejde. Zasahování proti kůrovci s výsledkem holosečí je v rámci NP pouze nouzovým opatřením. My se přidržujeme mezinárodních usnesení z Helsinek z roku 1972. Taková to opatření mohou být prováděna pouze za účelem ochrany lesů nacházejících se mimo. Pro samotný NP a jeho vývoj takových to opatření není zapotřebí.

Autor2:
Toto jsou holiny na Šumavě před vaším nástupem, to jsou holiny po vašem nástupu. O 1 200 ha holin je více. Můžete mi to vysvětlit?

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Pane redaktore, vy víte, jak by Šumava vypadala, kdyby se tento chirurgický řez neudělal?

Autor2:
Přibližně jako Bavorský les.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Daleko hůř.

Autor2:
Proč? V čem je rozdíl?

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Daleko hůř, protože tady je naprosto zásadní rozdíl, protože v Bavorsku jednak jsou jiné přírodní podmínky a jsou tam i jiné porostní podmínky. A porostní podmínky znamenají při bavorské straně je poměrně úzký pruh smrčin a potom navazují smíšené a bukové porosty, které toho brouka velice odfiltrují. Na české straně není ten svah tak prudký, čili tam té nadmořské výšky a té přirozené druhové skladby tolik neubývá. Česká strana je zkrátka náhorní rovina, výrazně zvlněná a osmý vegetační stupeň tady sahá od nějakých 1 200 metrů výš a tady zkrátka to pásmo bukových a smíšených porostů není na tenhle původní, aby zkrátka šel naprosto nekontrolovaně, aby se zkrátka nějaké čára, od které se začne asanovat, musela udělat.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
Podmínky jsou rozdílné samozřejmě. V částech lesa, které jsou 100 metrů od sebe, ale v bavorském a našem parku nejsou natolik rozdílné podmínky, aby opravňovaly k rozdílnému způsobu hospodaření.

Petr Ješátko, bývalý pěstební inspektor:
Podívejte se stejné místo. Tady les je, tady není. Tyhle holiny budeme 20, 30 let zalesňovat za drahé peníze. V Německu to příroda udělala sama, ekonomicky i ekologicky, bez peněz, bez jakéhokoliv zásahu člověka.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
To je pravda, kterou lze dnes ověřit na Trojmezné. Na Trojmezné se před několika lety nechali přikovat ke stromům stoupenci Hnutí Duha, aby zabránili kácení. Byl to od nich, z hlediska některých lidí, nerozvážný čin, ale z hlediska ochrany přírody to byla ohromná zásluha, protože jejich zásluhou na té Trojmezné dnes roste les. Tam, kde členové Duha nebo jiných ekologických hnutí nezabránili kácení stromů, tam jsou holiny, kde neroste skoro nic.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Zastavení tak rozjeté kůrovcové kalamity, které skutečně to století neznalo za cenu 1 200 ha zalesněných holin a zalesněných tak, jak jsme to udělali my, kde ten les skutečně roste, je skutečně na Guinessovu knihu rekordů a ne na to, aby kdekdo, kdo tomu nerozumí, to kritizoval.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
Není pravda, že šíření lýkožrouta smrkového na Šumavě se zastavilo proto, že se kácely stromy, které kůrovec napadl. Šíření lýkožrouta se zastavilo v poslední dvou letech v celé střední Evropě v důsledku změny počasí, šíření jeho přirozených nepřátel, snížení imisí a možná působením dalších faktorů, které pořádně neznáme. Kůrovec s nešíří ani v Polsku, ani v Bavorsku, kde v národních parcích platí to, co by mělo platit u nás, naprostá bezzásahovost. Tam se neskácí ani jeden strom a kůrovec tam odezněl rychleji, třeba v Polsku než u nás, čili kácení stromů tomu nepomohlo, spíše naopak. V této souvislosti je trošku směšné a trošku smutné, že pan ministr Kužvart, ministr životního prostředí, v jednom rozhlasovém projevu tvrdil, že díky kácení se zastavilo šíření lýkožrouta na Šumavě. Já bych se rád touto formou obrátil na pana ministra a poprosil ho, aby se zeptal svých kolegů v Polsku a Německu a ověřil si, že zastavení kůrovce není zásluhou NP Šumava, ale zásluhou přírody.

Autor2:
Pane profesore, obrátíte se na pana ministra prostřednictvím našeho pořadu. On s vámi nemluví?

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
Bohužel ne. Pan ministr Kužvart nám sice jednou poslal lýkožrouta smrkového krásně vyřezaného ze dřeva, jako řekněme ironický pozdrav, když jsme tvrdili, právě před dvěma léty, že lýkožrout smrkový ustupuje. Tehdy se nám smál a říkal, že to není pravda.

Autor1:
Ministr má vlastní poradce, a tak ví, že kůrovec útočí. Na handrkování s vědci není čas. Je třeba přiložit ruku k dílu. Tohle je osobní přínos ministra Kužvarta k řešení kůrovcové kalamity. Takhle vypadá nepřítel, kterého je třeba spolu se stromy vytěžit. Stromy se vysadí znovu. V Bavorsku to zřejmě nechápou.

Karl Friedrich Sinner, ředitel, NP Bavorský les:
Vypozorovali jsme, že na holosečích probíhá vývoj vegetace jinak než na plochách, kde nedochází k zásahu za účelem hubení kůrovce. To nám potvrzují dlouhodobé výzkumy ploch postižených sněhovými polomy, které byly v roce 1983 odklizeny, a které odklizeny nebyly. Na holinách, tedy v uklizených plochách s jejich půdou porušenou erozí, se zničenými místy drobnějších druhů, z částečným poničením stávajícího omlazení, dominuje vedle náletu přílesních druhů, jako je bříza a jeřáb, jednoznačně smrk. Na plochách, kde nedochází k žádným zásahům, roste bez omezení nadále vše, co zde původně rostlo. Navíc ponechané odumřelé dřevo vytváří v lese dobré vnitřní klima a poskytuje životní prostor pro různé druhy živočichů a rostlin. To znamená, že co existovalo ve stínu jedlí, buků, jeřábů, smrků, je stále k dispozici a může okamžitě růst dál. Využívá většího světla a zároveň také klimatu, který neodpovídá zcela volnému prostoru, neboť staré stromy, ačkoliv odumřely, stále zde stojí a les se pak bez problémů vyrovnává s fenoménem masového rozmnožení kůrovce. Omlazování, ke kterému samovolně dochází jak v lesích ve vyšších polohách, tak v horských smíšených lesích. Dnes se ukazuje, že zde vyroste bohatý stabilní les. Právě působení kůrovce překvapivě vedlo k vytvoření lesa, a to podstatně rychleji, než bychom to schválili a v podobě tak, jak zhruba vypadal v 19. století, tedy ve srovnání s roky kolem 1840 - 1860, kdy byly pořizovány první registry a vznikaly první popisy starobylých pralesů. Toto žádoucí omlazení lesa způsobil kůrovec, a to s rychlostí a plošnou rozlohou, na kterou bychom si my, lesníci nikdy netroufli a těžko bychom něco takového svedli.

Autor1:
Ředitel Žlábek ale věří, že jeho správa přírodní procesy nahradit umí a tvrdí, že holiny jsou zalesněny.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Zkrátka jsme použili takové metody zalesňování, že to vylepšování téměř není třeba.

Autor2:
Jinými slovy je prostě podle vás, jak jste řekl, zalesněno?

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Ano. Řada těch ploch je v podstatě umělým způsobem založená plocha tak, jak by asi vypadala tou přirozenou cestou.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
S holinami je potíž. Holiny se dají zalesňovat velmi špatně, zejména ve vysokých horách. Příkladem můžou být Krušné hory nebo Jizerské hory, kde vznikly holiny možná před dvaceti lety a od té doby se snaží řada odborníků a velmi dobrých odborníků, lesníků je zalesnit, v řadě případů marně. Bojím se, že totéž čeká některé části Šumavy. Lidé, kteří tam žijí, se brání suchému lesu, brání se pochopitelně. Všichni bychom měli raději živý, zelený les, ale alternativa v řadě případů je buď suchý les, pod kterým se obnoví přirozený les během několika let a nebo holina, kterou se možná nepodaří zalesnit během našeho života, ani během života našich dětí.

Autor1:
To dokládají snímky z kosmu, kde jsou jasně zřetelné dokonce holiny. Které vznikly vlivem větrných kalamit v 80. letech. Žlábkův národní park je nezmenšil, naopak vlastní činností bez pomoci větru zvětšil. To chápe i ředitel, ale ke škodám se nechce hlásit.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel, NP Šumava:
Ty holiny a vůbec takto brutální zásahy do lesa byly vyvolané činností někoho, který tady byl přede mnou, který se na nějakou práci vykašlal, zkrátka nějakou práci neudělal, když jí bylo možné udělat s relativně malinkými zásahy v lese, čili zpracovat včas větrné polomy, zasanovat pár stromů kůrovce, které z toho nalétali a nemuselo tady být ani tolik suchého lesa a nemusely tady být ani ty holiny.

Petr Ješátko, bývalý pěstební inspektor:
V roce 1993 kalamitní štáb za účasti ministerstva zemědělství, ministerstva životního prostředí, národní obrany a účasti samotného inženýra Žlábka konstatoval, že v srpnu 1993 je kalamita na území NP zvládnuta. Tak tomu bylo až do nástupu inženýra Žlábka, který tedy rozdrobil 1. zónu do 135 zón, na tomto území mimo začal zasahovat a jinde vyhlásil naprostou bezzásahovost, kde odstranil i diferencované zásahy. Po 4 letech množení kůrovce nařídil zásahy i v 1. zónách, to znamená, že naprostá jeho nekoncepčnost zavinila rozvinutí kalamity na Šumavě.

Autor1:
Jednou věcí je les a druhou dřevo. Koho zajímalo jen dřevo, otevřel si zdánlivou bezkoncepčností cestu k obrovskému zisku. Koho zajímá les, měl by skutečně vážit těch pár kroků přes hranici, kde to, čemu říkáme kalamita, má ve skutečnosti funkci přirozené obnovy. Přitom na bavorské straně probíhá obnova pradávného původního lesa, který jsme měli za ztracený.

Prof. František Sehnal, ředitel, Entomologický ústav AVČR:
My dnes víme velmi dobře, že i když se před časem říkalo, poručíme větru, dešti, že procesům, které probíhají v komplexních ekosystémech, skoro ani nerozumíme. Nechtěli pak, abychom je ovládali. My nedovedeme řídit vývoj ekosystému, my se musíme od přírody učit, my musíme pokorně pozorovat a místa, kde to pozorování můžeme učinit, to jsou místa, kde bychom neměli zasahovat, to jsou národní parky. Proč je Šumava jako národní park? Šumava je velmi cenné území. Na Šumavě jsou mokřady, které jsou ojedinělé v celé střední Evropě. Žádný okolní stát nic takového nemá. Na Šumavě je řada malých stanovišť, kde se uchovaly druhy, které jinde v Evropě od doby ledové dávno vyhynuly. Můj kolega, doktor Rusek, má 30 nových druhů bezobratlých, bezkřídlých druhů hmyzu právě ze Šumavy. Rozmanitost životních forem, která je důležitá pro udržení stability celého systému, ekosystému, celé přírody. To všechno je poškozené mýcením lesa a zejména mýcením ve vyšších horských polohách, a to je jednoznačně prokázané, jednoznačně prokázané i pro Šumavu, a proto je nepochopitelné, že někdo řadu let pokračuje z vytvářením holin a dokonce to považuje za řešení tzv. kůrovcové kalamity.