Péče o NP Šumava řadu let vyvolává spory
Relace: Nedej se
Televize ČT2, 18.04.2003

Autor1:
Péče o NP Šumava řadu let vyvolává spory nejen mezi správou parku a špičkovými odborníky Akademie věd a univerzit, ale je i v rozporu s koncepcí parků sousedních zemí. Loni v září se v NP Šumava uskutečnila mezinárodní mise. Zvážila dosavadní kroky jeho správy a poradila, jak rozumně řešit problémy jeho řízení.

Autor2:
Pane doktore, jak došlo k tomu, že mezinárodní mise přijela na Šumavu do národního parku dělat pořádek?

PhDr. Vladimír Just, publicista:
Mise, která přijela do NP Šumava, není mise ledajaká. To je nejvyšší orgán ochrany přírody na světě. To je světový svaz ochrany přírody a ta mise, jejíž složení nelze zpochybnit, protože samo vedení parku spolupracovalo na jejím složení, chtělo býti účastné na složení mise, kdo je smí, kdo je nesmí kontrolovat a ty závěry jsou naprosto zdrcující pro náš národní park. V té zprávě mise se říká, že na Šumavě byl prováděn zásah podle schématu, kterému vnější pozorovatelé mohou jen obtížně porozumět. V nejvyšších lokalitách v samém centru podél hranic byly provedeny holoseče. To je něco, na co už upozorňují u nás ochránci přírody i vědci nejméně 8 let. Považovat kůrovce za škůdce, kterého je třeba hubit, je součástí více jak 100 let staré strategie péče o les. Kácení nebo dokonce holoseč a asanace v centrálních oblastech jsou nepřijatelná opatření, tolik citát. To je otázka i mediální. Pořad Nedej byl jeden z mála, který soustavně říkal totéž, co říká ta mise, máte naprosto čisté svědomí v tomto ohledu, ale bohužel v hlavních zpravodajských relacích se tady pěstoval mediální brouk. To přesvědčilo veřejnost, že proti brouku je potřeba bojovat. A hodnotily se úspěchy parku pouze podle toho, jestli klesal brouk nebo neklesal brouk.

Autor1:
Na tiskové konferenci o závěrech mise jsme si chtěli domluvit s ředitelem parku inženýrem Žlábkem rozhovor. Striktně odmítl. Bez ohledu na výsledky mezinárodní mise pokračoval ředitel Žlábek na tiskové konferenci v mediální prezentaci úspěchů parku v boji proti kůrovci. Novinářům oznámil, že metoda asanace přinesla výsledky a nebezpečný brouk byl konečně zahuben.

Ing. Ivan Žlábek, ředitel NP Šumava:
Já jsem skutečně přesvědčený o tom, že všechny ty indikace, všechny ty ukazatele zkrátka jsou o tom, že ten kůrovec končí. Pokud jste tam něco viděla, to jsou zkrátka staré souše, které jsou z těch minulých let, a protože ty souše se při asanaci nechávají stát, tak se může na některých místech na pohled zdát, že těch souší tam přibylo. Možná, že asanací ubylo pár zelených stromů v těch místech.

Mgr. Martin Konvička Ph.D, AVČR:
Podívejte se, jestliže se pan ředitel vyjádřil před novináři takto, tak pravděpodobně vůbec nepochopil, co se ve zprávě IUCN psalo, protože podstatou té zprávy je, že v jádrových zónách, v těch nejpřísněji chráněných zónách národního parku, by se prakticky nemělo zasahovat vůbec a ne asanovat, protože uvědomme si, co to ta asanace je. Pod vznešeným pojmem asanace se v podstatě skrývá kácení. Kácení stromů, po kterém zůstane několik souší skutečně, ale jestliže pan ředitel označuje kácení a vznik mnohahektarových holin slovy, že zmizelo pár zelených stromů, jestliže se tohle děje v posledních zbytcích první zóny, která by měla být velká, ucelená, a jak jsem říkal, bezzásahová, tak v podstatě národní park ztrácí svou funkci. Jsou dvě vysvětlení. Buď pan ředitel nechápe, o čem by národní park měl být a nebo před novináři záměrně mlží.

Autor2:
Co by tedy novináři měli vidět, pokud by byl národní park veden jako národní park?

Mgr. Martin Konvička Ph.D, AVČR:
Podívejte se, v podmínkách současné kůrovcové kalamity by tam měli vidět ne pár sušin na holinách. Ale desítky, stovky, tisíce, celé hektary sušin pokrývající rozsáhlé plochy jádrových zón. To, že ty souše jsou odváženy, že jsou odváženy napadené stromy, a že vlastně v tzv. jádrových zónách vznikají paseky, holiny, zabraňuje obnově nebo vzniku nového, různověkého lesa. Šumava byla pokryta před kůrovcovou kalamitou stejnověkými kulturními smrčinami. V podstatě neexistuje jiný způsob, jak je nahradit za přirozené porosty než je nechat přirozeně zaniknout a v podstatě pod krytem těch souší toho umírajícího lesa vznikal nový les z přirozeného náletu rak, jako vlastně po tisíce let v evropských horských lesích.

Autor1:
Názor, že škůdce, který v lese řádí, není kůrovec, ale že sedí na Správě NP, je mezi přírodovědci běžný.

Autor2:
Paní magistro, změnily se nějak přírodní hodnoty NP Šumava po devítileté péči inženýra Žlábka?

Mgr. Ivona Matějková, AVČR:
Rozhodně, přírodní hodnoty se změnily. Změnily se bohužel k horšímu, jak vlastně konstatuje i mise Mezinárodního svazu ochrany přírody. Když si to vezmeme, tak vstupní hodnoty NP Šumava byly při jeho zakládání obrovské. Vznikla tady biosférická rezervace, vznikla tady Ramsarská zóna, která chrání cenná rašeliniště, takže je to vlastně veliká chlouba toho území a právě tyto dva body mise IUCN nejvíce kritizuje. Ona uvádí, že Ramsarská zóna je fragmentovaná, a co mě jako biologa nejvíce šokovalo, že biosférická rezervace není řádně vymezena, že její hranice musí být upřesněna. Správa mise jakousi slušnou formou uvádí, že výstupní hodnoty NP Šumava se natolik snížily, že je bude potřeba znovu překlasifikovat a já si myslím, že je to tedy veliká mezinárodní ostuda.

Autor2:
Můžete něčím svá tvrzení doložit?

Mgr. Ivona Matějková, AVČR:
Na podzim po té vichřici jsem prováděla monitoring v lesních porostech a jednoznačně mohu říci, že stromy popadaly masově zejména v místech, kde ty porosty byly v předchozích letech narušené kácením.

Autor2:
Oponenti vám ovšem budou tvrdit, že to by se stalo stejně, že vítr se nevybírá.

Mgr. Ivona Matějková, AVČR:
Samozřejmě, vítr si nevybírá, proto ho tam nesmíme pustit. Kdyby na svých místech zůstaly suché stromy a nebyly tam holiny, vítr se tam nedostane a nemáme polomy a nejen to, pod těmi suchými stromy by dneska rostl mladý, zelený les, my bychom tam měli zachovány mnohem vyšší přírodní hodnoty než dneska máme na těch zabuřenělých holinách a tím bychom splňovali kritéria národního parku podle IUCN a neměli bychom mezinárodní ostudu, která je důsledkem devítileté péče o park panem Žlábkem.

Autor1:
Mezinárodní mise totiž dospěla k závěru, že národní park Šumava ztratí klasifikaci kategorie národní park, nedojde-li ke změně v postupech jeho správy. Ředitel Žlábek to novinářům vysvětlil takto:

Ing. Ivan Žlábek, ředitel NP Šumava:
Národní park Šumava se nachází v podstatě na začátku těch všech akcích o ochraně přírody a vyhlášený národní park je minimálně 30 let přechodová doba a my máme tu přechodovou dobu do roku 2030, takže takové ty ideální věci bysme měli chtít až po tom roce 2030.

Dr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha - člen mise IUCN:
To, že po 11 letech existence národního parku a po 9 letech, co jej řídí pan ředitel Ivan Žlábek, tento pan ředitel říká, že národní park je stále ještě na začátku ochrany přírody, nepotřebuje komentáře. Svědčí to o tom, jakým způsobem tento pan ředitel pracuje. A ten magický rok 2030? Bude-li pokračovat stávající péče o národní park, kdy pan ředitel Žlábek v letošním roce opět zahájil správní řízení a opět žádá o povolení kácení v prvních zónách, dokonce chce do prvních zón v letošním roce proti těm ostatním vysypat insekticidy, a to přesto, že má v ruce zprávu IUCN, která doslova do písmene říká, že to jsou činnosti v národním parku zcela nepřípustné.

Autor1:
I takové žádosti vědecká rada národního parku schválila.

Prof. František Sehnal, DrSc., AVČR:
Všimli si toho i zástupci IUCN, kteří upozornili a můžu to přečíst doslova, že rada národního parku nefunguje správně, ani efektivně. Složení rady neumožňuje tomuto orgánu hrát roli rádce vůči Správě NP. Výběr členů samotnou správou neumožňuje vědecké komunitě mít zastoupení těch nejlepších a nejvhodnějších odborníků a radě vyjadřovat nezávislá stanoviska. Já mohu ze své zkušenosti stoprocentně potvrdit, že to je pravda. Správa parku si postupně z rady parku odstranila všechny kritiky, a zbyli tam jen lidé, kteří přikyvují, kteří jsou ve velmi dobrém vztahu ze správou parku, ale taková rada je bezcenná. To, že vy potřebujete radu, která vám řekne pozor, tady děláš něco špatně.

Autor1:
O kritická slova opravdu pan inženýr Žlábek nestál. Ihned po svém nástupu se postupně zbavil řady odborníků, kteří principy IUCN po vyhlášení parku zaváděli.

Autor2:
Co bylo cílem vašeho plánu péče, který jste navrhoval, nežli jste byl z parku vlastně vyhozen?

Ing. František Krejčí, bývalý zástupce ředitele NP Šumava:
V podstatě podle definice IUCN bylo v našem management plánu, jak jsme ho tehdy pojmenovávali, stanoveno asi pět programů, kde od základní strategie ochrany přírody vedoucí k tomu, aby během několika desetiletí vlastně dvě třetiny území národního parku byly onou přírodní laboratoří až po programy, které se věnovaly regionálnímu rozvoji a podpoře vlastně života místních obyvatel v národním parku, aniž by pocítili nějakým zásadním způsobem omezení nebo vysoce ekonomickou zátěž, kterou by mohl národní park způsobit. Po nástupu pana inženýra Žlábka vlastně došlo k zásadnímu odklonu v principech ochrany přírody v NP Šumava. Řízení NP Šumava by se dalo od té doby přirovnat spíše k řízení účelového lesního závodu než k řízení Správy NP Šumava.

Autor2:
A jaké to mělo důsledky?

Ing. František Krejčí, bývalý zástupce ředitele NP Šumava:
Mělo to všechny ty negativní ekologické důsledky, které sebou tento typ řízení účelového lesního závodu nese. To znamená od poškození půdního povrchu, až po vytvoření několika kilometrů labilních porostních stěn a vznik mnoha stovek hektarů kalamitních holin.

Autor1:
Celkem jich přibylo v národním parku 1 200 ha. Kdo se odmítl podílet, byl z parku vyhozen.

Petr Ješátko, bývalý pěstební inspektor:
Konec mého působení v NP Šumava byl moment, kdy jsem odmítl značit stromy v Trojmezenském pralese. Jako pěstební inspektor jsem nemohl značit 200 let staré velikány k tomu, aby padaly pod motorovou pilou. Tak unikátní pralesovitý výtvor prostě musel zůstat zachován. Pan ředitel Žlábek mi napsal, že jsem hrubě porušil pracovní kázeň, a že místo mě tuto činnost museli provádět pracovníci Správy NP a dokonce pan profesor Mrkva se svými studenty. V té době vyznačili 481 stromů v Trojmezenském pralese. Myslím, že je to vrchol barbarství. Naštěstí se správě parku devastace Trojmezenského pralesa nepovedla. Aktivisté Hnutí Duha se přivázali k jednotlivým stromům a prostě Trojmezenský prales ubránili. Zároveň dneska máme i důkaz, že stromy, které byly vyznačeny ke kácení, se ubránily i kůrovci a díky tomu dneska pod jejich korunami máme nový mladý les a je zcela jasné, že koncepce pana ředitele Žlábka od roku 1995 je špatná.

Autor1:
Profesor Mrkva je členem vědecké rady NP.

Prof. Dalibor Povolný, DrSc., Mendelova univerzita:
Jestliže profesor ochrany lesů v Trojmezenském pralese, dokonce se svými žáky, tedy budoucími lesními inženýry, značkuje v rámci tzv. asanace, což je příprava na kácení, stromy, tak já si myslím, že je to projev největšího úpadku té profese, jak si ji lze představit. Když dokonce se podívám do zápisu z protokolu, kde se vyjádřil tímto způsobem na mezinárodní úrovni, i když je to jenom český překlad, že to, co jsme viděli v NP Bavorský les ohrožuje okolí, tak to je mezinárodní blamáž, poněvadž to do těch kruhů proniklo. Ale k čemu jsou vychováváni ti budoucí lesníci? Vždyť oni to budou asi dělat také.

Autor1:
Přitom stačí nahlédnout na druhou stranu hranice a omyl profesora Mrkvy je zcela zjevný.

Karl Friedrich Sinner, ředitel NP Bavorský les:
Podle výzkumu, který provádíme každé dva roky, se les obnovuje tak, jak jsme to očekávali. Počet mladých rostlin ve vyšších polohách NP Bavorský les se opravdu značně zvýšil. Mladých stromků nad 10 cm dnes máme 4 600 na jednom hektaru. Tento počet výrazně překročil limit pro hospodářské lesy, kde se za úspěšnou obnovu považuje výsledek, kdy se při umělé výsadbě uchytí 1 200 - 1 400 mladých rostlin. Příroda si našla ten nejlepší způsob, jak starý les omladit. Kůrovec k lesu patří a i jeho zásluhou došlo k úplnému obnovení lesa. Je jedním z přirozených prvků, které řídí jeho vývoj. Samozřejmě nás tento výsledek velmi těší. Les se sám bez marných investic obnovuje a tento vývoj dokonce překonal naše očekávání. Netěší to jenom nás, ale má to velký význam i pro obce v bezprostřední blízkosti národního parku. Přes obecné problémy v oblasti turismu jsou tyto obce na tom výrazně lépe, než-li ostatní. Lákavou podívanou na fantastické přírodní divadlo, které v parku probíhá, se nám podařilo přiblížit k případným návštěvníkům mottem: "Jen několika málo generacím je dopřáno být u zrození nového lesa." Míváme přes 2,5 milionu spokojených návštěvníků ročně.

Autor1:
Čím víc turistů, tím větší ekonomický přínos obcím. NP Šumava je skoro třikrát větší než Bavorský les. Přesto byl za loňský rok počet turistů u nás o milion nižší než v Bavorsku. Z toho je vidět, že stovky hektarů souší, pod kterými bují nový přirozený les, návštěvníky nijak nedeprimují. Na rozdíl od našich nedohledných holin plných pařezů, hlubokých rýh po těžké těžařské technice a zbytečných větrných polomů. Při přípravě nového zákona pro NP Šumava v loňském roce upozornili poslanci, že chybné řízení NP ohrožuje rozvoj řady šumavských obcí.

RNDr. Libor Ambrozek, poslanec Parlamentu ČR:
Tím přístupem Správy NP v minulých letech se vykopal velice hluboký příkop. Já vím, že je několik obcí, které se Správou NP dobře vycházejí, ale obecně je Správa NP vnímána spíše jako dráb nebo nový feudál v tom území a je to ke škodě ochrany přírody, protože pokud ji místní lidé nevezmou za svou, tak nebudou nikdy ten národní park podporovat a nikdy nemůžeme dosáhnout toho, co tam vlastně chceme udělat. Bohužel to vedlo tak daleko, že některé obce už zdůvodňují svou snahu uniknout z národního parku právě současným chováním správy.

Autor1:
Náš národní park byl v minulosti za vytváření holin vyřazen z Mezinárodní organizace Panparks. Nyní se zvažuje, zda mu zůstane kategorie dvě IUCN. Léta pranýřovaná Správa NP Šumava přežila několik ministrů. Přežije i biologa, ministra Ambrozka? Devastace Šumavy neznamená, že přírodu na světové úrovni chránit neumíme. Prestižní diplom Rady Evropy získal národní park v Podyjí. Tam se vypravíme příště.