Českou inspekci životního prostředí opustilo několik inspektorů
Relace: Nedej se
Televize ČT2, 07.06.2002
Moderátor: Neuveden

Gabriela Přibilová:
Začátkem roku se v médiích objevila znepokojivá zpráva. Českou inspekci životního prostředí opustilo několik inspektorů. Stěžovali si na postupující tuhý centralizmus a marnost svého snažení. Jeden z odcházejících pracovníků v tisku uvedl, chce se po nás, abychom zjišťovali, ale nezjistili. Pokuty za porušení zákona jsou podle inspektorů často snižovány nebo dokonce rušeny. Nízkou úroveň udělovaných pokut kritizuje ve své zprávě také Evropská unie.

Velvyslanec Ramiro Cibrian, vedoucí Delegace Evropské komise v ČR:
V současné době je výše pokut, které jsou ukládány objektům porušující zákony v oblasti životního prostředí, příliš nízká, aby byla významným odstrašujícím prostředkem. Pokuty ukládané Českou inspekcí životního prostředí, které jsou následně v mnoha případech snížené v odvolacím řízení, nejsou pro tyto subjekty dostatečně vysoké, aby byly nuceny usměrnit své chování tak, aby odpovídalo zákonům týkající se ochrany životního prostředí.

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
Já nevím, z čeho hodnocení EU vychází, ale také nevím proč, paní redaktorko, říkáte, že Česká inspekce životního prostředí dává nízké pokuty. My celkem do roka uložíme 2 000 - 2 500 pokut a výška té pokuty je vázána na míru ovlivnění životního prostředí.

Autor2:
Z vaší vlastní zprávy jsem se dočetla na straně 9, že průměrná výše pravomocné pokuty byla 26 000 a nějaké drobné, což znamená snížení oproti roku 1999, kdy činila 31 000 Kč.

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
Mě to také zaráželo, ale znovu říkám, že je velmi těžko soudit, jestli je to tedy oprávněné, jestli je chyba na naší straně, že špatně vyměřujeme pokuty a nebo je to prosím vás objektivní fakt, který je daný tím, že ta míra ohrožení životního prostředí, ze které vychází ta výška pokuty, je tak velká, že prostě nemusíte dávat ty maximální pokuty.

RNDr. Jiří Zahrádka, bývalý vedoucí Oddělení ochrany přírody, ČIŽP OI Brno:
Jedním z konkrétních případů je případ přírodní rezervace Coufavá na okrese Brno-venkov, kde lesní hospodář na chráněném území pokácel 70 věkovitých buků v takové linii 650 metrů. Čili, bylo to mimořádně závažné poškození toho chráněného území a z tohoto důvodu s ohledem na závažnost toho porušení zákona oddělení ochrany přírody navrhovalo pokutu ve výši 300 - 350 tis. Kč. Po vnitřních tlacích v oblastním inspektorátu jsem byl nucen souhlasit s pokutou ve výši 200 tis. Kč, což by zhruba odpovídalo ceně dříví, které tímto nezákonným postupem bylo získáno. Konečný výsledek po odvolacím řízení však byla pokuta ve výši 70 tis. Kč.

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
O kauze prosím vás nevím, myslím jenom orientačně, že vím, o jakou kauzu jde, ale tam dotyčný pravděpodobně, že vím, kdo s vámi o té kauze hovořil. Pan inspektor Zahrádka slíbil, že připraví ten materiál do rozkladové komise, ale žádný takový materiál jsem neobdržel.

RNDr. Jiří Zahrádka, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ČIŽP OI Brno:
Já jsem by povinen postoupit tento materiál cestou hlavního inspektora, a pokud je mi známo, i po mém odchodu se tento materiál neustále přepracovává, pořád jsou na něm shledávány nedostatky a chyby a podobné záminky, takže do dneška, pokud je mi známo, tento materiál nebyl postoupen ředitelství. Já to porušení zákona na přírodní rezervaci Coufavá považuji za natolik závažné, natolik lhající i s ohledem na ochranný režim tohoto území a ten výsledný efekt toho snižování pokut za natolik tristní, že jsem se rozhodl využít příslušných ustanoveních správního řádu a podat podnět k přezkumu mimo odvolací přízeň.

Autor1:
Odcházející inspektoři si v tisku stěžovali na postupující centralizaci, která akceschopnost inspekce snižuje.

Autor2:
Dříve správní akty podepisovali vedoucí oddělení, to jest lidi, kteří kauzu odborně znají a řeší a ručí za tu správnost a vy jste prý tuhle praxi před dvěma dětmi zrušil. Proč?

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
Ne, nezrušil jsem jí. Je to ve skutečnosti tak, že existuje statut inspekce, ve kterém je asi dáno, že správní akty prvoinstančních orgánů inspekce tzn. oblastních inspektorátů podepisují hlavní inspektoři, tudíž hlavní šéfové těch oblastních inspektorátů, kteří ovšem mohou delegovat pravomoc, tuto pravomoc na své vedoucí oddělení.

RNDr. Jiří Zahrádka, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ČIŽP OI Brno:
Bylo zásadou, že správní akty od zahájení řízení až po rozhodnutí podepisovali vedoucí oddělení oblastních inspektorátů. Tato možnost je pořád zakotvena ve statutu inspekce a zároveň ovšem byla dána pravomoc hlavním inspektorům, aby si kdykoliv to podpisové právo vyhradili. Já se domnívám, že to by mělo být určeno pro mimořádné případy, mimořádně složité nebo pro případy, kdy konkrétní pracovník selhal, ale stalo se to obecným pravidlem. Tady v tom systému založeném na nedůvěře a neustále opakované kontrole je sklon k alibismu, a to znamená, že každý ten rozhodovací akt spotřebuje určitý čas. Jestliže se tento proces zcela zbytečně prodlužuje, tak ten výchovný účinek samozřejmě klesá a navíc to dává možnost odpovědnému subjektu, aby nejrůznějším způsobem svůj protiprávní postup relativizoval.

Autor2:
Tady z vaší výroční zprávy vyplývá, že ty pokuty se často ruší nebo snižují. Jak je to možné?

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
Právo odvolat se k našemu rozhodnutí má každý subjekt, kterému uložíme pokutu. Potom je rozhodování na odvolacím orgánu, která je potřeba se ptát pomocí orgánu, proč ta rozhodnutí jsou míněna. Odvolací orgán je podle jednotlivých oblastních inspektorátů územního odboru, dnes odbor výkonu státní správy ministerstva životního prostředí.

Autor1:
Obrátili jsme se proto na ministerstvo životního prostředí s otázkou, zda-li postup svých odvolacích orgánů nějak analyzovalo. Ministr rozhovor odmítl. Ani vyjádření zodpovědného zástupce se získat nepodařilo. Z grafu znázorňujícího úspěšnost odvolání k pokutám vyplývá, že v některých regionech je odvolacími orgány ministerstva sníženo nebo zrušeno více než 60 % inspekcí navržených pokut. Co je příčinou takových rozdílů?

RNDr. Ladislav Miko, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ředitelství ČIŽP:
Já si myslím, že dá se říci, že inspekce se velice snaží naopak sjednotit vlastně postup těch inspektorů na všech těch jednotlivých regionech, že tohle je spíše výsledek různého postupu těch jednotlivých odvolacích orgánů. Když se podíváte na ten graf, tak je to také vidět, že v některých případech máte podstatně větší šanci uspět s odvoláním a nezávisí to ani tak na tom, o co se jedná, jako spíše na tom, kterého odvolacího konkrétního orgánu se odvoláte. To, co je potvrzené rozhodnutí inspekce, je ten fialový sloupeček a je vidět, že je různě dlouhý v různých regionech. U některých je to třeba 4 -5x větší úspěšnost než u jiných. To znamená, že tam je možná ten hlavní problém.

Autor1:
Konkrétních případů výrazného zlepšení či zrušení pokut odvolacími orgány ministerstva je mnoho. Nestěžuje si totiž jen Evropská komise, ale i samotní inspektoři a nejrůznější občanská sdružení.

Ing. Stanislav Štěnička, Občanské sdružení Krajina Poorlicka:
My jsme někdy v roce 1999 zaznamenali extrémní podřez březových porostů na říčce Kněžně pod Rychnovem nad Kněžnou, kde vlastně v některých lokalitách zmizelo 80 - 90 % stromové části toho březového porostu. Nám se zdálo, že to překročilo rámec údržby, a proto jsme se obrátili na inspekci životního prostředí s podnětem pro neoprávněný zásah do významného krajinného prvku a požádali jsme je, aby nechali zpracovat nezávislý odborný posudek. V dalším postupu nás inspekce informovala, že správce toku dostal pokutu ve výši 180 000 Kč. Pak jsme dostali následně vyrozumění, že se správce odvolal na ministerstvo životního prostředí a tam potom ta pokuta byla zrušena.

Autor1:
Z rozhodnutí inspekce vyplývá, že rámcové vyčíslení ekonomické újmy je podle znaleckého posudku vyšší než 2 mil. Kč.

Ing. Stanislav Štěnička, Občanské sdružení Krajina Poorlicka:
Byla tam udělána přesná kvantifikace podle druhu dřevin, podle sortimentu. Nicméně, to už je všechno zase pasé, protože ta těžba pokračuje dál a vlastně se neděje vůbec nic.

MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Jedním z takových případů je zjištění České inspekce životního prostředí, že Správa NP Šumava protiprávně pokácela a odvezla část porostu v mezinárodně chráněné Jezerní slati. Inspekce udělila za pokutu 100 000 Kč. To je stěží zisk z toho dřeva, který Správa NP Šumava protiprávně měla a na základě odvolání Správy NP pak Ministerstvo životního prostředí snížilo tu pokutu na 10 000 Kč. Ta škoda byla rozsáhlá. Bylo tam pokáceno a odvezeno více než 100 stromů v unikátní lokalitě chráněné, mezinárodní na úmluvu.

Autor1:
Na další případy jsme byli upozorněni inspektorem, který si nepřál být jmenován. Tisková mluvčí inspekce životního prostředí následující informace potvrdila. Jedná se například o kauzu Osek, kdy za nepovolené uložení sádrovce úsek ochrany lesa uložil pokutu 800 000 Kč. Ta byla odvolacím orgánem snížena na pouhých 20 000 Kč. Úsek ochrany přírody uložil za způsobenou škodu 900 000 Kč. I tato pokuta však byla odvolacím orgánem ministerstva výrazně snížena.

Autor2:
Má Česká inspekce vůbec možnost nějak se bránit, když třeba nesouhlasí s rozhodnutím toho odvolacího orgánu druhého stupně? Existuje nějaká možnost?

Ing. Petr Soukup, ředitel České inspekce ŽP:
Možnost existuje. Můžeme podat rozklad do zášti rozkladové komise ministra životního prostředí.

RNDr. Ladislav Miko, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ředitelství ČIŽP:
Ale ta vlastně rozhoduje o rozhodnutí ministerstva, které je odvolacím orgánem, takže ministerstvo rozhoduje o tom, jestli ministerstvo postupovalo správně v případě řešeném inspekcí. Cítíte sami, že tam určitý problém je.

Autor1:
Zeptali jsme se ředitelky ústavu pro ekopolitiku, jakou možnost bránit se má vlastně samotný inspektor, je-li přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího orgánu je vadné.

JUDr. Eva Kružíková:
Já, když si tak promítnu ustanovení našich předpisů z právního řádu, tak se obávám, že moc těch možností nemá.

RNDr. Jiří Zahrádka, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ČIŽP OI Brno:
Jenom v závěru loňského roku v rozmezí asi dvou měsíců nás odešlo pět, o kterých bezpečně vím, že i předtím byly některé odchody a vím o dalších svých spolupracovnicích, kteří uvažují stejným způsobem jako já nebo někteří další, kteří jsme inspekci opustili, ale jednak nikdo z nás inspekci neopouštěl dobrovolně, ale vždycky to bylo rozhodnutí, že už není kudy jinudy.

RNDr. Ladislav Miko, bývalý vedoucí Oddělení ochr. přírody, ředitelství ČIŽP:
Každopádně největším zájmem je hodnocení toho výkladu a toho postupu správních orgánů. Když je to takhle rozdělené do regionů, tak se v podstatě nedá vyhnout nějakým místním vlivům a rozdílným pohledům na tu věc a dokonce se nedá ani vyloučit nějaké osobní zainteresování v dlouhodobějším měřítku. Takové standardní řešení, které se používá v řadě zemí EU například je, že po odvolání v konečném důsledku rozhoduje nezávislý soud.

JUDr. Svatomír Mlčoch:
Soudci nejsou zorientováni ve věcné problematice, nejsou těmi techniky, těmi vodohospodáři, ekology, biology apod. Pokud by vstupovali předčasně do toho řízení, vlastně ještě do pravomocného, tak by měli velké potíže o té záležitosti rozhodovat z toho věcného hlediska, to za prvé a za druhé prostě před těmi soudy se přezkoumává ta formální zákonnost ještě do daleko větších detailů než na odvolacím orgánu, jakým je ministerstvo životního prostředí, takže těch formálních chyb by mělo být shledáno daleko více a tím pádem by mohlo docházet ke zrušení těch rozhodnutí inspekce ve větším měřítku.

Autor2:
Názory právníků jsou různé.

JUDr. Eva Kružíková:
Já si myslím, že by to posílilo objektivnost rozhodování, protože ty soudy jsou přeci jen nezávislými orgány, kdežto ten orgán druhé stupně, ten správní úřad, ten pořád je orgánem veřejné správy, čili není to úplně nezávislý orgán. Jsem si vědoma toho, že by to bylo trošku problematické v některých směrech, ale myslím si, že by se o tom mělo v současné době začít uvažovat a tím, že by se postupně taková reforma toho správního řádu, i vlastně dost zásadní, aby se připravovala.

RNDr. Libor Ambrozek, předseda Podvýboru pro ochranu ŽP PS ČR:
Já myslím, že ta řešení jsou v podstatě dvě možná. Jednou je, aby ta rozhodování nedělala ministerstva jako dneska, ale aby to dělala přímo inspekce, v tomto případě ředitel. To je podobný model jako je v případě Úřadu pro hospodářskou soutěž nebo třeba Českého báňského úřadu tzn. v prvním stupni ten obvodní inspektorát a ve druhém stupni to odvolání, aby řešil ředitel. Aby toto řešení mělo smysl, tak by musela být posílená role toho ředitele. Tady je zase varianta, že by byl něco jako hlavní hygienik náměstka ministra a nebo možná, kdybychom z té inspekce chtěli mít klíčový orgán ochrany životního prostředí, tak možná to posunout na úroveň jako je třeba v Polsku člověka jmenovaného vládou, který má téměř postavení ministra, takže to je řešení možné právě v rámci inspekce. Druhá varianta je začlenit to pod správní soudnictví. Otázkou je, když správní soudy většinou posuzují právě správní rozhodnutí a inspekce vydává opatření, jestli by ta cesta první přes inspekci nebyla horší.

Autor2:
Problém je ještě ten, že peníze na provoz inspekce jdou sice z rozpočtu, ale až po přerozdělení na ministerstvu životního prostředí. Dá se také s tímhle něco dělat?

RNDr. Libor Ambrozek, předseda Podvýboru pro ochranu ŽP PS ČR:
Máte pravdu. Ty peníze totiž jsou v jednom balíku pro všechny ty ministerské organizace rozpočtové a je potom samozřejmě nebezpečí, že si ten aparát ministerstva životního prostředí nechá pro svou potřebu víc, než by bylo zdrávo. Já si myslím, že by to, co jsem říkal v té první odpovědi, kdyby došlo k posílení inspekce, v případě k jejímu povýšení na jakýsi úřad nezávislého typu, tak by měla samozřejmě svůj vlastní rozpočet, který by byl oddělený od toho ministerského stejně jako dneska třeba oddělený rozpočet Státního fondu životního prostředí.

Autor1:
Názor ministra Kužvarta se získat nepodařilo. Také stínový ministr za ODS rozhovor k této problematice odmítl.

Gabriela Přibilová:
Jak je vidět, receptů je mnoho, cíl společný, tedy nezávislý kontrolní orgán, který by rozhodoval důrazně a přitom objektivně. Zda-li Česká inspekce životního prostředí taková bude, závisí nejen na poslancích, ale i na nás a naší poptávce.