Bavorský národní park
Zdroj: Televize ČT2
Datum: 06.12.2002
Relace: Nedej se

Gabriela Přibilová:
Dneska se podíváme do bavorského národního parku. I tady, stejně jako u nás, kůrovcová kalamita skončila, jenže bez pomoci motorových pil a vrtulníků. Proto tu teď, na rozdíl od nás, nemusí investovat desítky milionů korun do zalesňování vyholených kopců.

Autor1:
Panorama uschlého lesa v bavorském národním parku může působit až depresivně. Avšak detailní pohled uvnitř porostu vyvolává pocity spíše opačné. Po třech letech se vracíme s kamerou do nejvyšších poloh v německé části Šumavy a nestačíme se divit. Na místech, kde tehdy nic nerostlo, je zeleno. Les ponechaný k samovolnému rozpadu po kůrovcové kalamitě žije. Nestabilní porost se rozpadá a pod ním vzniká věkově i prostorově různorodý horský les.

Doc. RNDr. Martin Braniš, Přírodovědecká fakulta UK:
Mám možnost některé té vrcholové partie, zvlášť oblasti různého nebo oblasti sledovat více než 13 let. Ta situace tam jasně hovoří proto, že zachování těch přirozených podmínek a to nezasahování má velmi pozitivní vliv na tu obnovu lesa tam v těch místech. Je pochopitelné a nediskutovatelné, že třeba úroveň živin nebo třeba i vlhkostní parametry jsou daleko lepší v tom Bavorském lese. Na druhou stranu to může znamenat pro naše oblasti asi jenom tolik, že pochopitelně k těm změnám bude docházet stejně, ale o trochu pomaleji.

Autor1:
K tomu ale náš les díky kácení nedostává příležitost, jako má tady na německé straně Šumavy.

MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Mám zde výsledky poslední inventury lesů v národním parku Bavorský les, které minulý týden zveřejnil bavorský ministr zemědělství a lesů Josef Müller. Vyplývá z nich, že kůrovcová kalamita v NP Bavorský les se zastavila a dále nepokračuje. Naopak evidují další pokles kůrovce, aniž by se v té jádrové zóně ve staré části proti kůrovci jakkoliv zasahovalo. Nekácí, neasanují, les se neničí. Naopak počet malých stromků v těch lesích, které kůrovec napadl, stoupá. Evidují v ní už průměrně 2 000 mladých stromků na hektar. Takže vzniká přírodní strukturovaný les.

Prof. RNDr. František Sehnal, Csc., ředitel Entomologického ústavu AV ČR:
Stalo se, co jsme také předvídali, když jsem oznamoval panu ministru Kužvartovi, tak mi odpověděl velmi ironicky dopisem, že počty lýkožrouta smrkového velmi poklesly v posledních letech po celé střední Evropě. Poklesly tam, kde se nezasahuje mnohem víc než tam, kde se zasahovalo. Když si vezmete zejména polskou část Tatranského národního parku, tak tam jsou obrovské smrkové porosty ještě větší nebo srovnatelné s těmi na Šumavě, absolutně bezzásahová zóna a Poláci jsou v tomhle mnohem kultivovanější než dříve a podívejte se, kůrovec zmizel, nemají ani jednu holinu, mají ojedinělé soušky v té obrovské rozloze smrkových porostů. To jasně ukazuje, že ta koncepce kácení nebyla dobrá a není dobrá.

Autor1:
A jaká je bilance na české straně Šumavy? Náš národní parku je z vrcholu snadno rozeznatelný. Po nákladné bitvě s kůrovcem tu na vrcholcích kopců zbyly rozsáhlé holiny. Na nich se teď plánuje obnova pralesa.

Prof. RNDr. František Sehnal, Csc., ředitel Entomologického ústavu AV ČR:
Udělat z holiny prales, to není tak jednoduché. Já jsem četl v novinách, že se vytvoří 20 % pralesovitého porostu. Pokud to je z holin, tak to opravdu je na 200 roků.

Autor1:
Obnova horského lesa na holině je nákladná, a že je to z nejhorších variant dokazuje v odborné studii doktorandka Jihočeské university Ivona Matějková.

Mgr. Ivona Matějková:
Při svém výzkumu jsme se zaměřili na podmáčené smrčiny v oblasti Kvildska a Modravska, které patří na Šumavě k nejcennějším lokalitám a v takovém rozsahu je vlastně ještě předtím nikdo nesledoval. Tady na těch fotkách mám jednotlivé typy porostů, které jsme zkoumali. Jednak je to ten zelený les, potom je to les po kůrovcové kalamitě, holina, kde nebylo ponecháno dřevo a holina, kde bylo dřevo necháno. Ploch jsme vyhodnocovali celkem 535 a je to naprosto statisticky průkazné. Výzkum jednoznačně potvrdil to, co se snaží vědci Správě parku už několik let bezúspěšně tlumočit, že na těch holinách naopak ten vývoj lesa je oddálený, že ta situace je krajně nepříznivá.

Autor1:
Je paradoxní, že tento výzkum musel být prováděn ilegálně. Byl totiž součástí nepovoleného monitoringu. Hnutí Duha i doktorandka Matějková pod hrozbou sankcí přesto monitoring provedly. Kromě vědecké práce tak byly odhaleny další krádeže dřeva.

Mgr. Ivona Matějková:
Několikrát jsme byli zadrženi lesním personálem, tím si nechci nějak stěžovat, ale přesto mi připadá trochu divné, že nepohodlní výzkumníci jsou Správou parku monitorováni na každém kroku, kdežto hlučných vrtulníků a nákladních aut, které z prvních zón odvážejí kradené dřevo, si de facto ještě nikdo nikdy nevšiml.

Autor1:
Už v šesti prvních zónách šetří policie krádeže dřeva a v době natáčení byly objeveny další.

MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Podivuhodný je přístup Správy NP Šumava k těm šetřeným případům. Správa NP Šumava podle toho, co jsem viděl, s policií spolupracuje pouze deklaratorně. Ve skutečnosti polici nenapomáhala v šetření těch případů. Dá se říci, že dokonce to vyšetřování brzdí tím, že neposkytuje včas informace, které policie potřebuje nebo neposkytuje je v podobě, které policie požaduje.

Autor1:
Ve znaleckém posudku se mimo jiné dočteme, že Správa parku poskytla nesprávné údaje, že evidence pokácených kmenů v prvních zónách je neprůhledná.

Mgr. Ivona Matějková:
Navíc soudní znalec při svých terénních šetření objevil další místo, kde chybí dřevo a u dvou prvních zón dokonce zjistil, že dřevo bylo ukradeno z míst, kde se vůbec nemělo kácet.

Autor1:
Proč? To jsme se bohužel nedozvěděli. Ředitel parku byl v době natáčení na dovolené a tiskový mluvčí ani náměstek v našem pořadu vystoupit nechtěli. Vzácné dřevo z šumavského parku však mizí nejen krádežemi, ale především legální cestou. Na většině území je totiž povoleno nechávat pouhých 20 % pokácené hmoty. Vědci už léta marně varují. Tak výrazné odstraňování dřevní hmoty, která je při narušený ekosystém zdrojem nedostatkových živin, může pro budoucí generaci lesa znamenat poslední hřebík do rakve.

Mgr. Jeňýk Hofmeister, PhD., biochemik:
Velkým problémem našich horských lesů tj. ponejvíce smrkových monokultur v současnosti je nedostatek basických živin, vápníku, hořčíku a draslíku, který je způsoben jednak vysokou atmosférickou repozicí neboli laicky řečeno kyselými srážkami v minulém století, ale i a o tom se málo hovoří, historickým hospodařením v těchto lesích, které trvá po mnoho staletí, to jest odnášením té dřevní biomasy. V těch horských polohách je ten problém nejzávažnější proto, že jsou tam vysoké kyselé srážky, ten objem srážek je veliký. Zvětrávání, které normálně poskytuje tyto živiny tomuto lesu, zde probíhá velmi pomalu, a jestliže to dříví, které poskytuje tyto basické živiny z ekosystému odneseme, vidíme, že těch mechanismů, kterým je ten ekosystém ochuzován, těch basických živin je opravdu hodně.

Doc. RNDr. Martin Braniš, Přírodovědecká fakulta UK:
Je pochopitelné, že dřevo musí na těch plochách, které utrpěly jakoukoliv kalamitou ustat, protože to je zdroj živin, takže nechávat ležet, pokud možno co nejvíce, až 100 % toho tzv. mrtvého dřeva, to platí pro národní park absolutně bezpodmínečně.

Autor1:
Bohužel tato vědecky podložená a v civilizovaném světě respektovaná pravidla, u nás neplatí. Správa šumavského parku často nedodržuje ani vlastní rozhodnutí.

MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Bylo prokázáno, že Správa NP odváží neoprávněně dřevo z živinově chudých ekosystémů a podmáčených ploch, kde to bylo rozhodnutím státní správy zakázané. Bylo prokázáno, že k tomu využilo vrtulníky hrazené Státním fondem životních prostředků. Již došlo ke zneužití dotací Státního fondu životního prostředí řádově v desítkách milionů korun. Byl prokázán neoprávněný odvoz a prodej dřeva i z okrajů prvních zón a místy i z vnitřku prvních zón. Byly prokázány krádeže dřeva v prvních zónách. Nevím, co ještě budou muset nevládně ekonomické organizace nebo jednotlivci zjistit a prokázat, aby ministerstvo rozhodlo o tom, že takto se s národním parkem nakládat nedá.

Autor1:
Národní park Šumava byl s ostudou vyškrtnut ze seznamu prestižních parků. Přišli jsme tak nejen o prestiž, ale též o zahraniční dotace.

RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog:
Důvodů k odstoupení současného vedení je celá řada. Já si myslím, že především by měl odstoupit náměstek ministra Běle, který to z větší části způsobil a potom tedy ředitel NP Šumava inženýr Žlábek, který vlastně nesplnil to zadání, které mu bylo dáno. On se stal ředitelem určitého národního bohatství a už ve jménu je národní park a chová se k tomu jako k poslednímu hospodářskému lesu. Je to asi tak, jako kdyby ředitel Národního divadla udělal z Národního divadla hampejz, mohl by se jmenovat i "národní hampejz", ale prostě by to i vynášelo peníze, ale rozhodně by to nebylo to, kvůli čemu tam byl ustanoven ředitelem, to znamená, aby šířil kulturu na národní úrovni. Stejně tak ředitel národního parku nesplnil zadání tzn. nechoval se ke svěřenému území jako k národnímu parku, ale zajisté tam vytěžil velké množství dřeva a možná ho i výhodně prodal, ale kvůli tomu tam nebyl.

Autor1:
Hospodaření v parku přijela letos v září posoudit mise Mezinárodní federace ochrany přírody IUCN.

RNDr. Ladislav Miko, náměstek ministra ŽP:
Byla pozvána ministerstvem životního prostředí, a to z toho důvodu, že IUCN je velice respektovaná celosvětově organizace s velkými zkušenostmi v managementu chráněných území a ministerstvo má zájem znát názor expertů této mise na management NP Šumava, a to zejména z hlediska výhledů do budoucna. To znamená, jakým způsobem zajistit management tak, aby národní park odpovídal kritériím NP, podle kritéria IUCN.

Autor1:
Závěry mise by měly být známy do konce roku.

RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog:
Já nemohu předjímat, jak dopadne závěrečná zpráva této mise, ale z toho, co tam bylo řečeno, co tam bylo ukázáno, co tam bylo komentováno, mohu říci, že oba experti se celkem ve shodě klonili k názoru, že pokud NP Šumava má být skutečně národním parkem, nikoliv parkem jenom papírovým, tak v tom případě se k němu musíme takto chovat. To znamená, že park musí mít velkou bezzásahovou první zónu, ve které se skutečně pod záminkami nezasahuje a neříká se přírodě, jak se má chovat.

Autor1:
Experti se vlastně divili tomu, co již léta marně kritizuje české odborná veřejnost. Jde o zmenšení bezzásahové první zóny a její roztříštění do 135 malých ostrůvků, které po nástupu do funkce provedl ředitel Žlábek. Tenkrát své rozhodnutí zdůvodnil tím, že zbylé ostrůvky zůstanou nedotknutelné. O čtyři roky později v nich kácení naopak povolil.

Prof. RNDr. František Sehnal, Csc., ředitel Entomologického ústavu AV ČR:
Největší chybou historicky bylo rozparcelování první zóny. To byla skutečně tragédie. V době, kdy se to stalo, kdy jsme velmi protestovali a chtěli jsme, aby alespoň část toho parku byla nechána celistvá, tak jsme nakonec podlehli přesvědčování některých lidí, kteří tvrdili, že tím se všechno vyřeší, že první zóny takto vniklé, rozdrobené budou nedotknutelné. Bohužel jak Správa NP, tak ministerstvo životního prostředí naprosto porušilo to, co předtím slibovalo a povolilo zásahy v první zóně parku. To byla druhá obrovská chyba, která nemá obdoby v žádné evropské zemi, která v civilizovaném světě do civilizovaného světa nepatří. To byla ohromná chyba, která zdiskreditovala park.

MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Proti povolení kácení v prvních zónách se postavilo tehdy odborné grémium ministra životního prostředí pro národní parky. Protestovali tři ředitelé kompetentní ústavů Akademie věd, protestoval ředitel Světového fondu ochrany přírody doktor Claude Martin a poté, co kácení Správa NP a ministerstvo prostředí kácení nezastavilo ani následující rok, sepsalo petici sto českých přírodovědců, pracovníků odborných institucí na adresou na ministerstva životního prostředí bez jakéhokoliv efektu. Ministerstvo životního prostředí a Správa NP zkrátka ignorují veškeré odborné poznatky a názory přírodovědců v této republice.

PhDr. Vladimír Just, obč. sdružení Ochrana životního prostředí:
Je naprostá rarita a skutečně byl bych rád, kdyby mi to někdo vyvrátil, aby odpůrci NP byli ekologové a vědci a přírodovědci. Všude je přirozená hranice sporu mezi NP a vědci a ekology a mezi podnikateli. Náš NP naopak čile obchoduje a přátelí se s dřevařskými firmami. Jeho pracovníci pendlují do dřevařských firem a naopak. Ředitel, který neví, že ve svěřeném území, kde pečuje tedy o náš státní majetek, lítá jakási neznámá helikoptéra a krade dřevo z území, kam nesmí vstoupit turista, takový ředitel myslím, že nemá ve své funkci co pohledávat. Nechápu ministra životního prostředí, který po nástupu mluví o nutnosti personálních změn na Šumavě, na co ještě čeká.

RNDr. Ladislav Miko, náměstek ministra ŽP:
Já k tomu můžu říci asi tolik, že v současné době si současné vedení ministerstva dělá takový ucelený přehled a souhrn veškerých podkladů a fakt, které v tom NP Šumava jsou k dispozici a společně potom s výsledky té mise IUCN a s dalšími úvahami do budoucna, budou tyto materiály vyhodnoceny a potom tedy by se mělo rozhodovat o tom, co a jakým způsobem bude v NP Šumava dál.

Autor2:
Byl byste schopen mi to časově upřesnit?

RNDr. Ladislav Miko, náměstek ministra ŽP:
Říkal jsem, že chceme znát názor IUCN a říkal jsem, že tento názor bude k dispozici rámcově do konce roku, čili to by mohlo vymezit asi zhruba ten horizont, kdy předpokládám, že interně jsme schopni samozřejmě všechny informace si dát dohromady a rozhodnout.

Reportáží o šumavském NP přibývá. Krach koncepce současného vedení a rostoucí větrné polomy v kácením rozvrácených porostech dělají tomuto parku snad větší škodu, než-li obávaný brouk.

Gabriela Přibilová:
Na exkurzi do Bavorského národního parku míří další novináři. Mohou se zde na vlastní oči přesvědčit, že česká pohádka o zlém kůrovci a hodných dřevorubcích není ta s nejlepším koncem.