Park nebo lesní závod?
Klatovský deník, 16.02.2002

Dlouhodobě se zajímám o problematiku Národního parku Šumava, ráda bych proto reagovala na příspěvek Nevedou si špatně, míní lesák otištěný 1. února v Klatovském deníku.
Problém Šumavy spočívá především ve špatné koncepci řízení národního parku. Chybí zde ucelená jádrová zóna o minimální výměře 10 tisíc hektarů, kde se netěží dřevo, ale pěstuje příroda a turisté i badatelé tu mohou poznávat přírodní zákonitosti horského lesa. Dochované zbytky přírodních smrčin kolem slatí v jádrové oblasti parku, kde převažují letité komerčně atraktivní smrky, se tak stávají obětí masových těžeb. Tím dochází k drastickému odlesňování hraničního hřeben na styku s NP Bavorský les.
Před rokem 1989 se na Šumavě z kalamitních těžeb v porostech mýtního věku získávalo 15 až 20 procent cenných sortimentů. Po nástupu současného ředitele Ivana Žlábka se v parku od roku 1995 vytěžilo přes půldruhého milionu kubíků dřeva. Na Modravsku, kde odjakživa rostly mimořádně lukrativní stromy, bylo za období 1995 - 1999 vytěženo více než čtvrt milionu kubíků dřeva, z toho však evidenčně ani jeden kubík vysoce ceněného rezonančního dřeva a "loupačky", tj. dřeva vhodného pro dýhárenské výřezy, jen 16 kubíků.
Na tento alarmující stav upozornil m.j. i televizní pořad Nedej se. Šumavští lesníci jej nemají v oblibě, neboť upozorňuje veřejnost, že ze svých daní připlácí na mzdu státním úředníkům, kteří neplní své povinnosti a byznys s lukrativním dřevem zastírají "svatou válkou" proti kůrovci. Výsledkem jsou holosečné těžby v oblasti unikátních modravských slatí, rozvracení řídnoucích porostů větrem, lány zabuřenělých holin pečlivě skrývaných před zraky turistů, vykrádání nezaevidovaného dřeva z prvních zón (Ztracená slať, Ptačí slať, U Trampusova křížku aj.) a také odchod nepohodlných pracovníků ze správy parku a špičkových akademiků z jeho vědecké rady. Při zadávání lesních prací dostávají přednost cizí dřevařské akciovky před místními živnostníky (srnínský starosta Václav Veselý o tom jistě dobře ví, neboť v roce 1995 odešel z Lesní správy Srní k soukromé firmě Solitera, s.r.o, z dalekých Hořovic u Berouna, která v té době těžila a nakupovala dřevo v šumavském parku). Proti všem výše zmíněným nešvarům se jeví jako prkotina nezákonné skácení mladého smrku u posedu poblíž Filipovy Hutě zachycené na kameru ke konci loňského roku. Jak komický mi proto připadá protestní humbuk proti Nedej se!, který vypukl krátce po odvysílání této scény. Oč dojemnější, když se jej účastní hlavní aktér kácení - modravský starosta a lesní pan Schubert, ačkoliv mu inspekce porušení zákona jasně prokázala.

Existuje systémové řešení, jak zprůhlednit současné hospodaření parku zahalené do šumavských mlh: oddělit hospodaření od státní správy založením tzv. obecně prospěšné společnosti (OPS), zákonem zřízené instituce pod společnou kontrolou státu a obcí. Katastrofické scénáře zaznívající na adresu obecně prospěšné společnosti z úst ministra Kužvarta a ředitele či tiskového mluvčího správy parku (hrozba vytunelování a zprivatizování Šumavy, závislost společnosti na těžbě dřeva aj.) lehce vyvrátil ve své právní analýze Svatomír Mlčoch, člen Legislativní rady vlády. Paradoxně sám ředitel parku Žlábek je členem správní rady "ópéesky" Regionální rozvojová agentura Šumava ve Stachách. Ta m.j. zprostředkovává příjem státních dotací pro NPŠ (na letošní rok zajistila od MŽP 26 miliónů Kč na provoz lesní techniky pro těžbu a přibližování dřeva). V obraze jsou zajisté i šumavští starostové, kteří působí v OPS Informační a turistická agentura Šumava se sídlem v Prášilech. Jako rodilý Šumavák se nemohu smířit s tím, že v loňském roce označily mezinárodní ekologické organizace Šumavu pod vedením lesnické lobby za odstrašující případ národního parku jen na papíře.