Na téma: Pojďme konečně k pramenům
Autor: Ivan Klik
Klatovský deník, 10.9.2002

Už jsem skoro čekal, že se takový článek (Pojďme konečně k pramenům, Plzeňský deník 5. září) neobjeví, téměř jsem doufal, že pan Žlábek za letošní povodně nemůže. Bohužel, mýlil jsem se, může. A tak vám, pane Juste, píšu. V době povodně jsem byl v Plzni, a tak jsem asi měl podle vašich teorií o odlesnění vidět, jak se voda z melioračních a erozních rýh v Národním parku Šumava hrne Vltavou dolů a následně Berounkou nahoru a zaplavuje Roudnou. Pak se Úhlavou patrně vrhla nahoru do Švihova a skončila v Úhlavském potoce pod Černým jezerem, ze kterého vyšplhala nahoru na Jezerní horu, kde ještě zelený les (stejně jako v celém povodí Úhlavy) stojí, ale brzy také díky úsilí ochránců přírody stát nebude, protože se jím nakrmí kůrovec. Potom bude výkrm brouků nejspíš pokračovat v připravované CHKO Český les. My dřevožrouti máme ve zvyku říkat kůrovcová souš, teprve váš článek v Plzeňském deníku mě přesvědčil, že musíme změnit termín a říkat kůrovcová houba. Jaká by ale byla retenční schopnost zdravých lesů, které by se v národním parku nacházely v případě běžného hospodaření podle lesního zákona, bez dlouhodobých experimentů s takzvanými přirozenými procesy? V Českém lese se zdravé lesy nachází, a přesto Plzeň nezachránily. V Krušných horách jsou daleko větší plochy zcela zničeného lesa bez retenční schopnosti a na Ohři a koneckonců i na Bílině byl v podstatě klid. Ono napsat v souvislosti s Novohradskými horami, Šumavou a Českým lesem o "masivním odlesňování pohraničních hvozdů", to vyžaduje opravdu tvůrčí přístup k nárůstu ploch lesa v těchto oblastech za posledních sto až dvě stě let. Ale o tom by se dalo polemizovat pořád dokola, vždycky jinak a vždycky bez výsledku.
Vaše útoky na národní park a na celé lesnictví to nijak neovlivní. Chápu, že chcete z pohraničních hor odstranit smrkové monokultury a s nimi raději i lesníky, kteří na jejich zachování trapně lpí, protože jim tři sta let do návratu kůrovcem zničeného lesa připadá trochu dlouho. Ale co je tři sta let proti velebné přírodě. Nic. A vy máte samozřejmě právo na svůj názor. Používejte dál ke svým útokům ukradené dříví ze slatí, používejte chyby ve správních řízeních, používejte všechny podklady o nedostatcích v hospodaření národního parku. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí a správa národního parku se v posledních letech snažila dělat vše pro záchranu lesů na Šumavě. Já také mám co říci k Šumavě a říkám to co nejhlasitěji a co nejčastěji. Ale zneužít tisíciletou vodu jako hůl na bití psa, používat celonárodní katastrofu k foukání na svoje šumavská bebíčka, to bych se tedy styděl. Ale já nejsem teatrolog, ekolog, hydrolog a politolog, prostě polylog, jsem jenom obyčejný lesník, ve vašem překladu dřevožrout. A tak mi nezbývá než doufat, že vaši čtenáři jsou natolik lidmi, aby si uvědomili, že ona citovaná nespokojenost přírody s naším zacházením skončí teprve ve chvíli, kdy vyskočíme zpátky na stromy. Teprve potom totiž budeme moci říci- hle, přestali jsme ovlivňovat krajinu a nastane zlatý věk našeho druhu.

(Autor je lesník, člověk nepověřený ničím, jen si někdy monituruje demagogické informace o dění na Šumavě).