Klíčově významné pasáže z posudku 1 a 2 vypracovaných Petrem Ješátkem v r. 1999:

 

.

 
POSUDEK 1

 

Návrh na rozhodnutí o opatřeních v I. Zóně NP Šumava na Lesní správě Železná Ruda v zóně č. 19 - Jezero Laka

Nenarušená vrcholová část Plesné je naprosto v pořádku a nevyžaduje zásah. Jednotlivá kůrovcová oka se propojují a jakýkoliv další zásah (těžba kůrovcových stromů) by v dalším období způsobila předčasné rozvrácení porostů větrem (viz zkušenost ze současné větrné kalamity na Jezerní hoře).

Dále byl terénní pochůzkou zjištěn bohatý výskyt přirozeného zmlazení (stromků) v okolí jezera Laka, kde se objevuje jednotlivý i skupinový výskyt lýkožroutem napadených stromů.

Doporučení pro lesnickou činnost:
V žádném případě nelze doporučit kácení stromů napadených lýkožroutem smrkovým.
Kácením by došlo k dalšímu narušení statické stability porostů původních smrčin, k otevření nových porostních stěn a proředění na návětrné straně nad jezerní stěnou.
Ve smyslu diferencované péče lze doporučit pouze využití podsadeb (vhodným sadebním materiálem) a zpracování vývratů po nalétnutí a využití lapáků (odříznutí + oloupání) a jejich ponechání v porostu.
Stabilita souší je menší pouze v částech s vysokou hladinou spodní vody, ty jsou ovšem vesměs v závětří (kryté jezerní stěnou). Ve vrcholových partiích lze očekávat zvýšení statické stability stojících souší díky půdním poměrům. Doba "fáze stojících" souší se odhaduje cca na 20 let.
Veškerou dřevní hmotu je nutné ponechat v porostu (včetně souší padlých na zem).

 

POSUDEK 2

 

TROJMEZNÁ - I. zóna č. 124 (LS Plešný a Stožec) a SMRČINA - I. zóna č. 132 (LS P1ešný): popis současného stavu a doporučení

Obě zóny jsou ve stadiu rozpadu. Zóna Trojmezná je však při státní hranici ke Třístoličníku ve stadiu pokročilého rozpadu, směrem ke hřebeni je rozsah napadení kůrovcem nižší. Hlavní příčinou bylo neumožnění zpracování roztroušených stromů napadených kůrovcem a dokonce ani zpracování vývratů a polomů v minulých letech. Tím by se rozpad porostů zpomalil.

Lesnicky vhodné řešení, které by bylo před několika lety možné, bylo již promeškáno. Nastupují tedy dvě cesty. Zásah s ponecháním dřevní hmoty na místě, který vytvoří veliké riziko vzniku holin a následného rychlého rozvrácení větrem, částečně ale i lýkožroutem (odhalení stěny ohnisek) a tím i urychlení rozpadu porostu do stadia holiny a požadavku umělé obnovy, která v obou lokalitách bude trvat desítky let, se ztrátou retence porostů. Další variantou je ponechat území samovolnému vývoji s výjimkou porostu 169 A 1, kde doporučuji zasahovat. Tento porost považuji za příklad diferencovaného postupu zásahu v I. zónách.

Je skutečností, že druhá varianta ponechání tohoto území samovolnému vývoji nese rizika rozpadu porostů jako na LS Modrava - Mokrůvka. Na rozdíl od Modravy, kde se vystřídalo několik názorů a zásahů či nezásahů, lze na těchto dvou I. zónách prověřit možnost samovolného vývoje I. zón v NP Šumava. Je to vlastně jediné hraniční pohoří, ve kterém nebyl dosud zvolen režim zásah - holina - zalesnění. Pokud by zde došlo k selhání samovolného vývoje, bylo by zbytečné provádět další "pokusné experimenty" - v současné době vlastně není možnost srovnání těchto dvou variant na větší ploše. K tomuto rozhodnutí by bylo vhodné záležitost projednat se sousedním Rakouskem. Je však skutečností, že ani na této hranici není ze strany sousedů vše v pořádku a kůrovec se nerozšiřuje z naší strany, ale naopak zde hrozí nebezpečí pozdního zpracování v sousedním státě.
K řešení varianty nezasahovat mě vede jednak skutečnost již uváděná a pak současný stav přirozené obnovy v těchto porostech. Většina zmlazení smrku se objevuje a přežívá pouze na rozpadajícím se dřevě padlých stromů. Vzhledem k boření a dalším faktorům nemá nálet přímo na zemi šanci na přežití. Bude se měnit přirozeně i složení dřevin pod starými soušemi např. v porostu 72 A bude nejenom zmlazení smrku, ale uvolní se i zmlazení buku a jedle. Je pozoruhodné, že např. na Smrčině ve výškách okolo 1280 m n.m. se objevuje pod porosty nejen zmlazení smrku, ale i buku. Zároveň se objevuje příměs jeřábu na většině plochy. Vzniká zde nový les, který bude mít jiné složení jak druhové, tak věkové než v sousední uměle zalesněné smrkové monokultuře v porostu 149 A 2.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud by zde došlo k zásahu a nastolení režimu zásah - holina - zalesnění (bez posledního nelze zachovat existenci lesa v této výšce), bude tento nově vznikající opravdu přírodní les zničen.

Uvědomuji si, že můj návrh není z hlediska lesnického odpovídající, ale doporučuji, aby vzhledem k poslání NP, kterým je mimo jiné i ochrana přírodních procesů, byl realizován se všemi riziky. Pokud se projeví tato teorie neschopná, je třeba již v tomto směru přestat experimentovat. Rizika spojená s lesnickou praxí jsme již schopni posoudit ze zkušeností lesníků v minulosti i současnosti v lesích hospodářských. Přírodním procesům jsme v tomto rozsahu zatím možnost v delším časovém období nedali.