Posoudí letos experti z IUCN stav šumavského parku?

V loňském roce pozvalo Ministerstvo životního prostředí misi Světového svazu na ochranu přírody (IUCN), aby posoudila péči o Národní park Šumava a vyjádřila se k vleklým sporům mezi zastánci a odpůrci současného způsobu hospodaření a ochrany přírody v šumavských lesích (dopis 1, část I. a část II.). Včetně palčivé otázky, zda kácet či nekácet stromy napadené kůrovcem v nejcennějších prvních zónách. Nezávislá skupina expertů z IUCN by měla šumavský park navštívit koncem května nebo začátkem června. Zdá se však, že Kužvartův úřad není s organizací mise vypracované hlavním výborem IUCN spokojen, neboť se pokouší zmanipovat jak personální složení mise, tak i její tématickou náplň.

Začátkem února letošního roku odvolal M. Kužvart bez udání důvodu předsedkyni ministerského Výboru pro spolupráci s IUCN Dagmar Kubínovou a na její místo dosadil ing. Františka Urbana, který v předchozích letech působil jako zástupce IUCN pro Českou republiku. Ve vztahu k Šumavě jde o osobu podjatou, která nese přímou spoluzodpovědnost za problémový způsob hospodaření v parku a aktivně podporuje současnou těžební strategii jeho správců. Dokládají to následující fakta: v roce 1993 se Urban z pozice ředitele odboru ochrany přírody na MŽP snaží zabránit převzetí šumavských lesů pod Správu parku od bývalých Vojenských lesů a statků (viz fax ze 17.6.1993). Po dosazení ing. Žlábka na ředitelský post Správy exministrem Bendou zde pracuje tři roky jako vedoucí útvaru pro veřejnost. V roce 2000 jej Žlábek jmenuje členem Rady parku a o rok později se stává jejím předsedou.

Po nástupu na předsednický post Výboru pro spolupráci s IUCN se Urban pokusí přesvědčit jeho členy, že plánovaná mise pro Šumavu je zbytečná, jeho snaha se však nesetká s úspěchem (informace od Davida Heyrovského, který na jednání Výboru zastupoval ČSOP). Následuje pokus o manipulaci mise. Šestého února 2002 zasílá Kužvartův náměstek Běle oficiální dopis adresovaný Rogeru Croftsovi do Velké Británie, jednomu ze třetice expertů, které hlavní výbor IUCN pověřil členstvím v misi pro Šumavu (dopis 2, část I. a část II.).
„S ohledem na důležitost vaší návštěvy ustanovuji Dr. Františka Urbana svým kontakním delegátem pro zařizování mise IUCN," zdůvodňuje Běle dosazení Urbana do předsednického postu Výboru pro spolupráci s IUCN. Nepřipadá mu ostudné a trapné zaštiťovat jak Urbanovo, tak i své jméno titulem Dr., kterého ani jeden z nich ve skutečnosti nedosáhli.
Z obsahu dopisu je zřejmá snaha ministerstva misi účelově zmanipulovat pomocí zkreslených informací. Podle Běleho má totiž „k práci profesionálů z Národního parku Šumava námitky jen několik málo ekologických nevládních organizací, které, nemajíce pro svá tvrzení dostatek racionálních argumentů a zkušeností, volají po nějakých ze zahraničí." Ani zmínka o tom, že ředitel prestižní mezinárodní organizace WWF Claude Martin vyzval předsedu vlády k zastavení kácení v prvních zónách šumavského parku, ani zmínka o protestním dopisu stovky vědců adresovanému ministru Kužvartovi. A samozřejmě ani zmínka o tom, že kvůli těžařskému postupu Správy přišla Šumava o mezinárodní značku PAN Parks a spolu s tím o šanci dosáhnout na atraktivní finanční podporu od Evropské Unie. Místo toho se Běle snaží britského zástupce IUCN ujistit laciným trikem, že ostatní ekologické nevládky současné metody Správy parku podporují. Pokud je mi známo, činí tak pouze jediná a tou je Národní lesnický komitét.

Podstatně závažnějším prohřeškem je však Běleho násilná snaha o personální manipulaci mise, v níž se snaží docílit vyloučení jednoho z navržených členů - Bernharda Schöna, rakouského experta na kůrovcovou problematiku. „Účast pana Bernharda Schöna jako experta vzbuzuje u našich odborníků pochybnosti pro jeho jednostrannou angažovanost a zkreslený pohled. Tato skutečnost by nebyla dobrá pro úspěšný průběh mise," píše Běle R. Croftsovi. Svá tvrzení, jimiž útočí na Schönovu osobu, však nepodkládá žádnými konkrétními fakty.
„Jsem přesvědčen, že profesionální ochranářský personál Národního parku Šumava dosahuje vysoké úrovně znalostí a zkušeností a nepotřebuje žádné další informace o řízení parku podle kategorizace IUCN ani žádná doporučení, jak postupovat v různých zónách národních parků," uvádí dále Kužvartův náměstek. Dle něj jsou „parkoví profesionálové" dobře obeznámeni i s problémy, které s sebou přináší rozkouskovaná první zóna.
„Z tohoto důvodu jsme od vás nikdy neočekávali žádnou studii ani posudek. Obávám se, že muselo dojít k nějakému menšímu nedorozumění," stupňuje se Běleho arogance, s níž dává nepokrytě najevo nespokojenost ministerstva s organizací mise. Poté popíše ve čtyřech bodech, jak by si Ministerstvo ŽP představovalo náplň diskuse v rámci zmíněné mise. Všechny vyjmenované návrhy mají jedno společné: odvádějí pozornost od hlavních příčin, z nichž pramení veškeré problémy šumavského parku. To je především na 135 ostrůvků rozkouskovaná první zóna a fakt, že v jádrových zónách národních parků se netěží dřevo a nechrání kubíky dřevní hmoty před kůrovcem, ale přírodní procesy. Těm jsou ve standardních evropských parcích vyhrazeny souvislé plochy o desítkách tisíc hektarů, ať již je to NP Bavorský les nebo Harz v Německu či NP Kalkalpen v Rakousku aj. Proti kůrovci se tu postupuje v zásadě shodným způsobem: masově se potírá jen v okrajových částech parků, aby se nerozšířil do okolních hospodářských lesů. Není proto divu, že se Kužvartovi úředníci cítí ohroženi, je-li do expertního týmu mise IUCN vybrán odborník na kůrovce pracující v jednom z těchto parků, konkrétně již zmíněný Bernhard Schön z NP Kalkalpen. Takový člověk jen sotva zamhouří oko nad zdevastovanou přírodu v jádrové zóně mezinárodně chráněných Modravských slatí...

Šumava měla bezpochyby šanci stát se jedním z nejvýznamnějších evropských národních parků. Díky relativně zachovalé přírodě byla podle klasifikace IUCN zařazena do II. kategorie národních parků stejně jako sousední Bavorský park. Ten dnes sbírá jedno ocenění za druhým, zatímco Šumava byla pro svůj těžařský postup označena „za odstrašující případ národního parku jen na papíře". Nezdá se však, že by měl Kužvartův úřad snahu hledat pro tento vyhrocující se problém nějaké konstruktivní řešení. Pokus o manipulaci mise spíše nasvědčuje snahám získat od IUCN příznivé hodpocení pro současný dřevorubecký management šumavského parku, kterému dává zelenou.
Pozitivně vyznívající posudek se v loňském roce podařilo získat od Ramsarské mise, jež hodnotila vliv těžby stromů na mokřady a rašeliniště. Během roku 2001 však došlo k jedné převratné změně, kterou představuje rapidní pokles kůrovce - nikoliv však na české straně Šumavy, ale na bavorské straně, tedy v téměř bezzásahovém území. Tím se definitně zhroutilo těžařské dogma šumavských správců založené na údajné nezbytnosti těžby v boji proti kůrovci, a to i v nejcennější jádrové oblasti parku. Včetně hraničního hřebene a polopralesovitých smrčin kolem rašelinišť na Modravsku, tedy v místech, kde dnes zejí rozsáhlé holiny. Ještě v loňském roce se náměstkovi ředitele NP Šumava ing. Zatloukalovi podařilo uchlácholit účastníky Ramsarské mise, že tyto obrovské holiny vznikly v dobré víře, v zájmu utlumení kůrovcové kalamity. Těžko s tím však bude moci balamutit experty z mise IUCN a argumentovat tím, že kůrovce bylo vloni o padesát procent méně než v roce 2000, když v sousedním téměř bezzásahovém Bavorském parku spadly stavy kůrovce na pouhou desetinu! Těžko se bude moci vymlouvat na kůrovce v lokalitách, kde se kácí ostošest, ačkoliv v nich Ramsarská mise výslovně doporučila nezasahovat. A stěží se bude moci ohánět kvalitní péčí o slatě, když přibývá míst s bezohledně vykácenými stromy až k samotným okrajům rašelinišť, jsou hloubeny nové odvodňovací stoky u svážnic a zdokumentovány další první zóny bez dřeva (viz webová stránka).

Na případu Bavorského parku se zřetelně ukázalo, že čas nedal za pravdu lesníkům, ale ekologům: přírodní faktory mají na kůrovce větší vliv než soustavné kácení napadených stromů. Je to klíčový moment pro vnímání kůrovcové problematiky a pádný protiargument vůči všem, kterým se malý brouček hodil jako záminka k masivním těžbám dřeva. Však s ním také bombardovali média hlava nehlava. Bude tento dogmatický mýtus konečně překonán? V polovičce března se o to pokusilo Hnutí Duha se svou tiskovou zprávou "Konec mýtu o úspěšnosti kácení".

Ačkoliv je téma "Kůrovec na Šumavě" přetřásáno v médiích téměř neustále, zpráva Hnutí Duha zůstala našimi tiskovinami poněkud opomenuta.

Co dodat na závěr? Vyslovení naděje, že i Čechy se jednou stanou demokratickou zemí, kde nebude místa pro nechutné zákulisní praktiky státních úředníků. Za povšimnutí možná stojí fakt, že u všech přízemních a neetických snah o zkreslování informací a manipulaci lidí, ať už vycházejí z kterékoliv instituce, lze nalézt společného jmenovatele. Dá se mu říkat špatné svědomí. A to, jak známo, umí své hostitele občas pěkně potrápit.