Dřevo z Šumavy mizí kdoví kam
Autor: Radovan Holub
Hospodářské noviny, 16.07.2002

Lesní hospodářství už dávno není jen předmětem výměny názorů v odborných publikacích. Cover story nazvaná "Pleteme si stromy a les?", která vyšla v Los Angeles Times, vzbudila ve Spojených státech celonárodní diskusi. Článek se týkal dramatického kácení cenných smíšených lesů ve státě Tennessee i v dalších státech amerického jihu. Kácí se především tvrdé dřevo pro potřeby počítačového průmyslu a výrobu konzumních produktů. Aritmeticky se vlastně nic neděje - vysazuje se ještě víc stromů, než se kácí. Problém se nazývá biologická diverzita: Na mýtinách jsou uměle pěstovány stejnověké smrkové porosty - plantáže. Tyto lesy sice rychle rostou, ale nejsou s to vzdorovat infekcím. Hrozí, že za osmdesát let budou znovu průmyslově pokáceny. Zároveň mizí drobný lesní průmysl v regionu - dřevo je vyváženo na obří pily, kde se vyrábí hlavně papír pro computery.
Šumavský problém, který se v posledních letech stal také mediální záležitostí, je podobný. Z lesů Národního parku Šumava odcházejí stamilióny korun ve dřevě, ale místní průmysl a obce z toho mají minimální užitek. Na obrovských holinách je sotva šance na vznik kvalitního přírodního lesa. Na rozdíl od Tennessee vznikají naše lesní plantáže na území národního parku - tedy tam, kde platí nejvyšší stupeň ochrany. A na rozdíl od Ameriky mizejí ze šumavských lesů kmeny neznámo kam. Vysoce kvalitní dřevo je rozkrádáno vrtulníky. Postižena byla Ztracená slať, Jezerní slať, Ptačí slať a Novohuťské močály. Tyto lokality jsou chráněny nadvakrát: zákonem o ochraně přírody a krajiny a tzv. Ramsarskou úmluvou, která výslovně nedoporučuje kácení na rašeliništích a v podmáčených lesích. Práce vrtulníku je přitom hrazena ze Státního fondu životního prostředí. Případy rozkrádání dřeva z nejcennějších lokalit se zatím nepodařilo došetřit a správa parku ani ministr životního prostředí Miloš Kužvart nemohou vysvětlit, jak je možné, že k rozkrádání dřeva v národním parku vůbec dochází. Šumavská leso-story je komplikovaná navíc tím, že se odehrává na hranici tří států. Sousedí spolu Národní park Bavorský les, který má v mezinárodním měřítku vysokou prestiž, hornorakouský hospodářský les kláštera Schlägl a Národní park Šumava. Jak německá, tak rakouská strana hledí s nepochopením na velkoplošné kácení na naší straně. "Jsme pro citlivý výběrný způsob, holiny si nemůžeme dovolit," říká lesník Werner Proksch z hornorakouských lesů. Rakouské lesy jsou sice hospodářsky využívány, počítá se však s jejich zařazením do sítě Natura 2000 Evropské unie. Tato síť vyžaduje ochranu biodiverzity a ohrožených druhů a vylučuje holiny. "Ekologické hospodaření je ekonomicky přínosné - o 50 procent víc než holosečné," říká navíc Johannes Wohlmacher z lesů kláštera Schlägl.
Správa Národního parku Šumava si nesoulad mezi třemi druhy lesního managementu uvědomuje, ale její představy neodpovídají zahraničním požadavkům. Před třemi lety chtěla dokonce na hranici vykácet holosečnou pufrační zónu. Proti ní se postavila rakouská strana. Rakušané tvrdí, že s Národním parkem Bavorský les, který má na většině území bezzásahový management, je lepší domluva než s Národním parkem Šumava. Zájem české strany dohodnout se se sousedy je však v poslední době podle Rakušanů větší než dřív a Češi již začali na hranici pracovat výběrným způsobem.
Skupinové zájmy na Šumavě přetrvávají. Lesníci, ekologové, starostové a zahraniční odborníci mají na šumavský problém různé názory. Inspektor ochrany lesa ze správy parku Miloš Juha zdůrazňuje, že holoseče jsou jen přechodná záležitost. Zároveň však tvrdí, že návštěvnická veřejnost by měla v referendu sama rozhodnout o tom, jak by měl Národní park Šumava vypadat, protože park spravuje veřejné peníze. Pro mnoho lidí jsou neúnosné holiny, další odmítají přechodné stadium mrtvého lesa, zatímco jiní v něm vidí lepší variantu, než je holina. To, co je nyní potřeba, jsou validní informace. O to víc překvapil mezinárodní odbornou veřejnost dopis Kužvartova náměstka Josefa Běleho adresovaný předsedovi Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) Rogeru Croftsovi. V něm Běle odvolal už naplánovanou šumavskou misi odborníků IUCN s tím, že správa parku má dost znalostí sama. V tomto dopisu požaduje, aby v misi nepůsobil jeden ze členů - Bernhard Schön z prestižního Národního parku Kalkalpen, Rakousko. IUCN tvrdí, že postup české strany je nestandardní: nelze totiž chtít, aby se jeden člen expertní skupiny nezúčastnil a druhý ano.
Termín mise, původně stanovený na letošní červen, byl tedy odložen. Pokud má být mise obnovena, je nutná iniciativa z české strany. Toto čekání je na úkor Šumavy, která mezinárodní zkušenosti potřebuje víc než kdy jindy.