Jeden den v Národním parku Bavorský les
Autor: Ivana Harantová
Klatovský deník, 9.10.2002

SPOLU S NĚKOLIKA dalšími novináři využívám nabídku Hnutí Duha, jmenovitě vedoucího jeho programu Lesy Jaromíra Bláhy, a vydávám se do Národního parku Bavorský les, abych se na vlastní oči přesvědčila, jak jeho vedení nakládá s kůrovcem. S drobným, matně lesklým hnědým broučkem, jehož larvám chutná smrkové lýko a dokážou zlikvidovat celé hektary lesa. A na Šumavě, po obou stranách hranice, je taky zlikvidovaly.
Je pondělí 7. října, přešlapujeme v informačním středisku Hans-Eisenmann-Haus v Neuschönau a netušíme, že Národní park Bavorský les slaví narozeniny. Na den přesně je mu dvaatřicet let. O něco později se to dozvídáme z úst Rainera Pöhlmanna, tiskového mluvčího správy parku. Sympatický vousáč nás bez dlouhých řečí vypoklonkuje ven, abychom se co nejrychleji dostali do lesa.
Mírně stoupáme. Vzduch je skoro mrazivý, průzračně čistý a voní tak, jak může vonět jen na Šumavě. Po chvíli se zastavujeme a náš průvodce, který je na správě parku zaměstnán už sedmadvacet let, se dává do řeči.
"Ve staré části parku, mezi Roklanem a Luzným, proti kůrovci vůbec nezasahujeme. Výjimkou je ochranný pás, který bezzásahové území, stoprocentně vlastněné státem, odděluje od okolních soukromých lesů. Tam lesníci smrky každý týden pečlivě kontrolují a každý čerstvě napadený strom je do čtrnácti dnů pokácen a odkorněn," říká Pöhlmann.
V nové části parku, o niž bylo původní území rozšířeno v roce 1997, se kůrovcové stromy pokácejí, odkorní a nechají ležet. Mnoha návštěvníkům parku se prý neuklizené lesy nelíbí. Argumentují nejen estetickými, ale i ekonomickými důvody.
"Když sem přijde dítě a vidí divočinu, do níž nikdo nezasahuje, většinou řekne - to je paráda! Starší lidé to často nechápou a ptají se: proč ty spadlé stromy alespoň nespálit? Jenže posláním národního parku je ochrana přírodních procesů a uchování přírodního dědictví pro příští generace," vysvětluje Pöhlmann. Stovky odumřelých šedivých těl někdejších horských smrků ční mlčenlivě vzhůru, některá z nich už se naopak zhroutila k zemi. Ale les není mrtvý. U pat stojících smrků je vidět nejrůznější rostliny včetně mladých smrčků. Ty ochotně vyrůstají i na ležících zetlelých tělech svých předchůdců. Změť kmenů a větví starých smrků chrání mladý les před okusem zvěří i drsným šumavským počasím. To, co člověk pokládá za katastrofu, ve skutečnosti vede k novému životu, k obměně generací. A se smrkovými sazenicemi se do lesa nikdo nevláčí. Není proč.

OCITÁME SE VE SVĚTĚ lesních samot, který tak miloval revírník Kořán a tak nenáviděla jeho žena Zdenička v nejznámějším Klostermannově románu. Stojíme na státní hranici v lokalitě Modrý sloup, kus od nás, z Březníku, svítí rekonstruovaná schwarzenberská hájovna. Modrý sloup už je celé roky v centru pozornosti českých i bavorských šumavských starostů na jedné a správ obou parků na druhé straně. Starostové by tady rádi viděli hraniční přechod pro pěší, správy tou představou nejsou nadšené.
"Chápu Čechy i Němce, kteří by se tu rádi setkávali. Jenže právě tady žije nejpočetnější populace tetřeva hlušce, a tomu by turistický ruch nijak nesvědčil. Myslím, že je na čase, abychom my lidé přestali myslet jen na sebe a vzpomněli si taky na přírodu. Proto mě překvapilo, když čeští kolegové na jaře otevřeli hájovnu na Březníku. To je podle mě impuls k tomu, aby se přechod příští rok otevřel," míní Rainer Pöhlmann.
Správa bavorského parku se prý přesto proti iniciativám směřujícím k otevření přechodu nehodlá aktivně postavit. Nicméně: do jádrové zóny Bavorského lesa se smí jen od května do listopadu. Například o běžecké trase tedy nemůže být ani řeč.

NABÍRÁME DECH před výstupem na Luzný a ptáme se Rainera Pöhlmanna: nejdou si správy parků, navzdory uzavření memoranda o vzájemné spolupráci, tak trochu po krku? Kůrovec je jistě zásadním tématem na obou stranách hranice, a ochranáři jeho problematiku řeší diametrálně odlišným způsobem...
"Každá správa má prostě jiné pokyny. Zatímco naše ministerstvo souhlasilo s tím, že kůrovce necháme být, hlavně, že se nedostane ven z parku, na české straně to vypadá úplně jinak. Názory vašeho ministerstva se navíc neustále mění se střídáním ministrů," vysvětluje Pöhlmann.
Bavoři si uvědomují, že území, které v Národním parku Šumava leží ve vyšších polohách, tedy kůrovcem ohrožená místa, jsou mnohem větší než jejich.
"Náš národní park má navíc před vaším dvacet let náskok. Nejsem si jistý, jestli bychom v roce 1981, kdy mu bylo jedenáct let, jako je teď Národnímu parku Šumava, postupovali stejně důsledně jako teď," konstatuje Pöhlmann.
Připomíná, že dosavadní vývoj v Bavorském lese ukazuje, že cesta, kterou se vydala jeho správa, je ta pravá a že obraz měnícího se lesa o tom postupně přesvědčuje i nevěřící Tomáše z řad návštěvníků. "Věřím, že tento vývoj pomůže odbourat i strach na české straně a že správa Národního parku Šumava nakonec přijme naši strategii i za svou," říká Rainer Pöhlmann.

Národní park Bavorský les
Vyhlášen: 7. října 1970
Rozloha: 24 250 ha
Souvislá jádrová zóna představující nejcennější území parku tvoří asi 40 procent celkové rozlohy. Proti kůrovci se nejen v jádrové zóně, ale na většině území parku nezasahuje. Správa parku považuje kůrovce za přirozenou součást přírody, kterou ponechává, aby si s obnovou lesa poradila sama.

Národní park Šumava
Vyhlášen: 1. července 1992
Rozloha: 69 030 ha
První, nejcennější zónu tvoří 135 oddělených lokalit, které celkem představují asi 10 % rozlohy parku. Toto období správa parku považuje za přechodné. V příštích desetiletích by měly být první zóny podstatně rozšířeny o části dnešních druhých zón, a postupně se tak slévat ve větší celek. Stromy napadené kůrovcem jsou už několik let káceny a odkorňovány i v některých prvních zónách. Poražené kmeny tam zůstávají k zetlení. Z jiných částí parku se odvážejí.

Popisky k fotografiím:
*Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha (vpravo), stál o to, aby se novináři píšící o Šumavě, přesvědčili, jak k řešení kůrovcové kalamity přistupuje správa bavorského národního parku, s nímž je Národní park Šumava často srovnáván. Příjemným průvodcem se české skupině stal Rainer Pöhlmann, tiskový mluvčí správy Národního parku Bavorský les.
*Hřbitov? Memento? Ne. Živoucí organismus, v němž staré odumřelé stromy poskytují ochranu i živiny svým potomkům. Pomalu zde vzniká odolný smíšený les.
*"Máme tady dvě hektarové plochy, kam jsme z vědeckých důvodů vysázeli různé druhy rostlin. Kromě toho v lese nic nesázíme. Není proč, říká Rainer Pöhlmann a očima ukazuje různě velké smrčky prorůstající změť větví a kmenů zhroucených odumřelých stromů.
*I v Národním parku Bavorský les se najdou místa, kde se kůrovcové stromy kácely. Na takto vzniklých holinách se uměle vysazovaly smrčky, dokonce opakovaně. Jak je však vidět, extrémní klimatické podmínky, hladová zvěř a půda chudá na živiny jich nechaly vyrůst jen minimum.