Šumava na cestě z Evropy

Když jsem dočetl článek paní Mgr. Matějkové „Na Šumavě se jede ve starých kolejích“, došel jsem k přesvědčení, že její tvrzení je žel, pravdivé. Při nástupu nového ředitele národního parku jsem si říkal, konečně se Šumava dočkala. Je pravda, že ještě před několika měsíci bych na výše uvedený článek reagoval obhajobou nového vedení parku. Teď mohu také s jistotou prohlásit, že se nic nezměnilo a pokud ano, tak k horšímu.

Je jasné, že mluvčí N P Šumava nám opět, jako vždy předtím, namaže med kolem huby a pojede se dál. Dnes to již ale není žádná hra o neomylném a správném vedení tohoto celku, ale začíná boj o samotnou existenci Šumavy. Dávno již není národním parkem, ale je nutné se alespoň pokusit o záchranu toho, co ještě zbývá. Veřejnosti se předkládá vybírané menu v podobě několika lokalit, jako Březník a další, a o těch ostatních nepadne ani jediné slůvko. Nikdy jsem ze strany vedení parku neslyšel, kolik bylo zabito nebo spíše ubito za

sezónu jelenů a další zvěře. Proč nejsou zveřejněna čísla - o množství vytěženého dřeva a místa, kde se těží. To by veřejnost zírala. Naproti tomu obyčejný turista s batohem na zádech smí tímto územím projít pouze po turisticky značených cestách. Ostatní cesty jsou tabu. Mohl by mně pan ředitel odpovědět proč? Rádi ukazujeme na Afriku a jiné rozvojové země, rozčilujeme se, jak mizí deštné pralesy, jak nám před očima tají ledovce, ale v čem jsme jiní?

Nedávno skončil v televizi seriál pana Chaloupka o Africe a mimo jiné jsme jeho prostřednictvím navštívili jejich národní, ale i soukromé parky. Rozdíly raději-popisovat nebudu, jaksi nám ta Afrika utíká!!!

Dovoluje se nám sledovat hru o nesmiřitelnosti ochrany přírody s těžbou dřeva. Dokonce jsou zapojena mnohá občanská

sdružení a píše se a píše. A bude se psát dál, jak dlouho nevím. Ale jednou se divadlo dohraje a skutečnost již tak dost katastrofální se předloží daňovým poplatníkům. Pochopitelně nikdo za nic nemůže, nikdo za nic neodpovídá. Chybička se vloudila. V místech, která se kdysi nazývala Šumavou, jdou děti s tatínkem a ptají se: "Tatínku, co to vlastně bylo, ty krásné šumavské lesy?“

Jsou to jen napsaná slova a chybějí ti chlapče důkazy, možná řeknou. Bydlím v Sušici nedaleko silnice z Petrovic. Než jsem napsal tenhle článek, projela tři plně naložená auta s kvalitním, zdravým dřevem a každý den jde jejich počet do desítek. Denně odjíždí z nádraží se dřevem jeden vlak. A to je jenom v Sušici. Další slova jsou zbytečná. A jede další

náklaďák, čtvrtý. Zvěř, ta se také přece v NP neloví! Je libo jelení kýtu, srnčí či kance? Stačí zajít do restaurace a objednat si, kdykoliv a skoro kdekoliv.

Tak co, pane řediteli, měl byste odvahu jít proti směru přijíždějících aut se dřevem do míst, kde tyto stromy rostly? Dokážete vysvětlit vše, co se mnohým na Šumavě nelíbí? Samozřejmě, že dokážete. V této zemi jde všechno. A když se podíváme do staré civilizované Evropy? Nějak mi to psaní nejde, stále se mi vnucují myšlenky o korupci, podvodech a velkých ziscích na úkor přírody, na úkor budoucnosti. Do čeho že jsme to vstoupili - Evropská unie se tomu říká? Co že se to děje s přírodou v ostatních zemích Evropy? Podobnost
čistě náhodná? Tak ty myšlenky už asi nesrovnám. Ne, Šumavo, z Evropy neodcházíš, patříš do ní. Otázkou je, jak dlouho ještě dokážeš nám Evropanům vzdorovat?

Bohumír Bouška, Sušice

Klatovský Rozhled 2/2006