Poselství Přírodních Bytostí


Je klidný podzimní večer a chladnoucí horská krajina se halí do tmy prozařované stříbřitým svitem Měsíce. Po lesní cestě kráčí chlapec s ruksakem na zádech. Po dlouhé a náročné pouti touží vyhledat útulné místo pro přespání. Brzy přichází k bublavému potůčku vyvěrajícímu z úbočí strmého svahu, kde si nabere čerstvou horskou vodu. Pak jeho pozornost upoutají obří smrky hrdě se tyčící na stráni. Z jejich kmenů rovných jako svíce a štíhlých korun splývajících v něžný závoj vyzařuje magická síla a přátelství. Zde zůstanu, rozhodne se chlapec a s trochou ostýchavosti vkročí do tichého lesního chrámu. Cítí, že je zde vítaným hostem. Obratně vyšplhá k vrcholku příkrého svahu, kde se utáboří v mělké prohlubenině pod mohutným smrkem. Posadí se na celtu a zamyšleně složí hlavu do dlaní. Je tu tak krásně! Kolik takových vzácných přírodních koutů však již podlehlo ničivé síle člověka... Jak zachránit ty zbývající, které dosud statečně vzdorují vůči rozpínavosti lidských civilizací? Chci pomáhat Přírodě a bojovat za její záchranu, chci bránit křehkou krásu jejích skvostů. Cítím, že je to velmi důležité. Kdo má jen trošku citu, musí jasně vidět, že Přírody začínáme mít kritický nedostatek. Je proto nejvyšší čas radikálně zasáhnout! Povzbuzuje mne, že nás, bojovníků za Přírodu, stále přibývá. A přece dosud ve velkém vítězí ziskuchtivost člověka a sobecké zájmy komerčních firem. Úporné boje proti lidské chamtivosti a páchání bezpráví na Přírodě neberou konce. Chvílemi mne to dohání až k zoufalství. Kde mám vzít novou sílu pro svůj boj? Kde mám hledat Spravedlnost?

V tom okamžiku se před chlapcem objeví okouzlující Bytost s dlouhými lehce zvlněnými vlasy. Z její spanilé postavy se do všech stran rozlévá jasné světlo naplněné hřejivou Láskou. Hoch s úžasem hledí do pronikavě zářících očí a usměvavé tváře tajemné Bytosti.

Neboj se,“ praví Bytost laskavým hlasem provázeným tichou ozvěnou, „jsi zde vítaným hostem.“

Chlapec nesměle šeptne: „Kdo jsi?“

Světlá Bytost si prosvítí hocha jasnozřivým pohledem a odvětí:

Já jsem Strážce zdejších lesů a mluvčí všech svých svěřenců. Vím, co tě trápí a chci ti pomoci. Přišel jsem ti předat Poselství Přírodních Bytostí z mé Lesní Říše. Vím, že ho pochopíš a že ti přinese užitek.“

Chlapcova tvář zazáří štěstím. Strážce lesů se bez váhání usadí vedle něj, vyzve jej k pozornému poslechu a pak se rozhovoří:

Má Říše bývala kdysi plná Klidu, Lásky a Míru. Všude kolem se rozprostíraly rozsáhlé pralesy s majestátnými stromy. Pod jejich rozložitými korunami vesele zurčely potůčky a spěchaly vstříc rozlehlým močálům v údolí. Když k nám zavítali první lidé, měli jsme radost, že je můžeme obdarovat blahodárným stínem našeho Chrámu, předat jim Sílu starých stromů, napojit je křišťálovou vodou z našich potoků, poskytnout jim pevné dřevo na výstavbu příbytků, posilnit jejich tělo i ducha masem našich zvířat a léčivými bylinkami z úrodných niv. S nadšením jsme své lidské přátele zasvěcovali do všech tajů přírodních zákonitostí, radili jim, jak a kde si mají zbudovat svá obydlí, aby jim je nevzala velká voda nebo nesmetla prudká vichřice. Dostali od nás vše, co potřebovali. Měli naši plnou důvěru. Uzavřeli jsme s nimi Velké Přátelství zpečetěné úmluvami, jak mají užívat našich darů, aby mohli spokojeně žít, aniž by přitom rušivě zasahovali do života našeho Lesního Chrámu.“

Chlapec naslouchá se zatajeným dechem. Strážce lesů po krátké odmlce pokračuje:

Zpočátku vše běželo dle dohodnutých pravidel. Po určité době se však nároky lidských obyvatel začaly nezdravě stupňovat. Navzdory našim protestům začali svéhlavě porušovat zpečetěné úmluvy jednu po druhé a násilím se zmocňovat našeho bohatství. A tak se náš Posvátný Chrám záhy počal měnit v pustou a neúrodnou planinu. Ani to však neodradilo lidské tvory od dalšího dobyvačného plenění. Ve snaze zastavit jejich zkázonosné počínání jsme se rozhodli potrestat je krutou přírodní pohromou. Při pohledu na zkroušené lidské tváře úpěnlivě žadonící o pomoc a odpuštění jsme se nakonec slitovali a zmírnili svou trestající ruku. Člověk však brzy zapomněl na všechny bědy, které ho postihly, a s ještě větší vervou se pustil do bezohledného drancování našich pokladů. Posedlý touhou mít stále víc a víc, úplně se od nás odvrátil a svévolně se prohlásil za pána veškerého tvorstva. Již nebylo v našich silách ho zastavit...“ říká Strážce posmutnělým tónem a dodává s hořkým povzdechem:

Doplatili jsme na svou bezmeznou důvěřivost a oddanou touhu pomáhat člověku. Stejně jako naši přátelé v ostatních Přírodních Říších. Nyní musíme všichni vynakládat obrovské úsilí na to, abychom udrželi plynulý tok energií v přírodním koloběhu. Jinak by kvůli člověku život na této Planetě již dávno zkolaboval!“

Strážce lesa se nakrátko odmlčí a pak razantně prohlásí:

Teď jsme však už vystřízlivěli a víme, co můžeme od člověka očekávat. V žádném případě mu nehodláme dělat otroky a podřizovat se mu. Naopak mu co nejokatěji ukazujeme všechny chyby, které tropí ve své pomýlené snaze zvítězit nad Přírodou a jejími dokonalými Zákony.“ Strážce lesa rázně rozhodí rukama a povzbudivě pohlédne na chlapce:

Znáš to přece sám. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ať se člověk nediví, že kolem něj zuří tolik přírodních pohrom. Může si za ně sám! Naštěstí je vše zařízeno tak, abychom vždy měli před člověkem patřičný náskok a mohli pečlivě kontrolovat veškeré jeho počínání. Poslední dobou opravdu nevycházíme z údivu. Kdybychom pracovali jeho tempem, tak bychom tady už dávno zkameněli. Tolik ubíjejících debat bez kloudných výsledků, tolik ustrnulého lpění na starých zásadách, tolik zbytečného papírování a telefonování, tolik složitého byrokratického rozumbradství a politizování! Nám postačí jen vyslat myšlenku do éteru a celý les je rázem na nohou. Práci máme rozdělenou v cuku letu a každý z mých svěřenců přesně ví, co je jeho úkolem a jak ho má plnit. Hájíme jen zájmy Celku a pro žádného ničitele Přírody už nehneme ani prstem! Náš cíl je jasný: udržet Život v naší Říši. Proto musíme bez pardonu likvidovat vše, co narušuje náš přírodní řád a brání plynulému toku přírodních sil. Hlavně se potřebujeme co nejdříve zbavit všech těch churavých smrkových monokultur, které nejsou hodny toho, abychom je nazývali Lesem. My víme, jak má vypadat Pravý Les a také ho umíme patřičně dát do kupy. Ale člověk nechce vidět a slyšet Pravdu. Nevadí, my si poradíme! Pomocníků na to máme dosti a věnujeme jim mimořádnou péči. Tu kůrovec, tu hnilobná houbička a zbytek těch neduživých smrkových mrzáčků smeteme vichřicí, jen to hvízdne. Pak se díváme pěkně z výšky, jak vyděšení lidští tvorečkové nejprve bouřlivě rozumují za svými kancelářskými stoly, poté osedlají řvoucí mašiny a hystericky se vrhnou na popadané stromy. Když po nich zůstane holá mýtina s butylami od vodky a oleje, přiženeme hustá mračna a pošleme jim pěkné pozdravení po vodě až do vzdálené nížiny. Ovšem hodlají-li takto pokračovat i nadále, budeme nuceni přitvrdit a utopit tu jejich šalamounskou moudrost na dně Jezera Praga. Se vším všudy. Zájem Celku je zájem Celku. Všichni jsme jedna ruka a vesmírné vyzařování Hvězd nyní vydatně posiluje naši pozici!“

Strážce lesů spiklenecky mrkne na chlapce zaujatého jeho vyprávěním, vzápětí však zvážní:

Člověk není a nikdy nebude pánem téhle Planety. My jsme tady domácí, ale on je tu pouze hostem a může být rád, že mu kdy bylo dovoleno nahlížet pod pokličku našich přírodních krás a sbírat tu potřebné zkušenosti pro svou dlouhou životní pouť. On je závislý na nás, ne my na něm. Mnozí lidé však hrají s Přírodou stále hazardnější hru a začínají se tak pomalu, ale jistě blížit k hranici, jejíž překročení se jim stane osudnou.“

Osudnou?“ vydechne bezděky chlapec. Jeho Průvodce se vztyčí a odvětí přísným hlasem:

Ano, osudnou. Oni navždy ztratí právo života na této Planetě. Připraví se o něj svou vlastní vinou. Vzdálí se Přírodě natolik, že již nebudou schopni přijímat životadárnou Sílu a hřejivou Lásku, jež k nim proudí z Vesmíru. Jejich srdce se změní v kámen a oni zmrznou.“

Chlapce pojme zvláštní úzkost a s rozpaky pohlédne na svého Průvodce. Strážce lesa však skálopevným hlasem potvrdí svá slova: „Ano, slyšel jsi dobře. Je tomu skutečně tak.“ Pak se přívětivě skloní ke svému posluchači a zlehka se dotkne jeho rozechvělého ramene:

Nyní nadešel čas pro noční odpočinek. Dnešní noc bude klidná, nemusíš si stavět přístřešek.“ Vzápětí dodá varovným tónem: „Měj se však na pozoru. Po třetím soumraku přijde silná fujavice s deštěm. Potřebujeme pořádně vyčistit krajinu.“

Chlapec tiše přikývne:

Děkuji ti, zařídím se dle tvých rad. Řekni mi ještě, jak se ti mám odvděčit za tvou pomoc?“

Nejde o mě, jde o Celek,“ odvětí nesmlouvavě Strážce lesa. „Pokračuj ve svém boji za Přírodu a zůstaň bdělý. Nenech se zastrašit žádnými pochybovači. Buď nad věcí! Až se vrátíš ze svých toulek, poděl se o mé Poselství s ostatními lidmi. Dáme ti k tomu dostatek Síly a Lásky. Předávej však naše Poselství bez vnucování se a bez závislosti na výsledku. Kdo chce pochopit, pochopí, kdo nechce, nepochopí. To je věcí každého. Domluvil jsem!“

A než se hoch naděje, jeho Přítel z Říše Přírodních Bytostí zmizí neznámo kam. V ten okamžik přepadne chlapce silná únava. Rychle se zachumlá do teplého spacáku a zaposlouchá se do jemného šumění větříku v korunách obřích smrků. Zaplavují jej pocity štěstí a radosti. Dnes se mu bude usínat mnohem pokojněji než kdy předtím. Teď již ví, že jeho boj za Přírodu není marný. Teď již ví, že Život na Planetě Zemi je řízen pevnými Zákony, které bez výjimky platí pro všechny tvory. I pro člověka.

Sepsáno dne 29.11.2005 na Šumavě

V mírně zkrácené podobě publikováno ve druhém čísle časopisu Krasec (2/1, zima 2006), jihočeském čtvrtletníku o životním prostředí, který vydává Rosa, o.p.s. (http://www.rosa.ecn.cz)

 

Více o Přírodních Bytostech:

Co od nás očekávají přírodní bytosti?

Vlny tsunami - odpověď temnému myšlení lidí

Zprávy ze druhé dimenze