Na Šumavě chybí schopný manažer

 

Ráda bych se touto cestou připojila k debatě na téma Šumava a národní park.

Byla jsem jedna z těch, kteří pevně věřili, že po nástupu A. Pavlíčka na ředitelský post Národního parku Šumava rychle skončí éra dřevařské koncepce, za níž bylo odvoláno předchozí vedení Správy, a Šumava konečně nastoupí zaslouženou cestu k opravdovému národnímu parku. K důstojnému chráněnému území, kde se místo dřeva těží především informace, jako je tomu ve všech renomovaných národních parcích střední Evropy. Nyní však docházím k šokujícímu zjištění, že situace v šumavském parku až příliš věrně připomíná staré časy a co se týče organizačních záležitostí, je dokonce ještě horší než byla předtím.

Nový ředitel A. Pavlíčko měl po svém nástupu do čela šumavského parku v lednu 2004 jedinečnou šanci dát tomuto území novou perspektivu. Mohl se přitom opřít nejen o letité zkušenosti ze sousedního Bavorského parku, ale i četná doporučení prestižních ochranářských organizací včetně Světového svazu ochranu přírody. Měl politickou podporu ministerstva životního prostředí a pravomoc sestavit si fundovaný tým lidí, který bude pod jeho vedením systematicky pracovat na uskutečňování vytyčených cílů.

Jak vypadá situace dnes? Pracovní tým na Správě parku je rozpolcený, protože v něm nadále působí celá řada lidí, kteří se aktivně podíleli na dřevařsky orientované koncepci bývalého ředitele parku I. Žlábka. Včetně úředníků, kteří posvěcovali kácení v prvních zónách a spolu s některými strážci vystupovali proti veřejné kontrole hospodaření v parku. V lesích nadále bezohledně řádí těžká těžební technika a těží se ostošet, i v klidových zónách parku, kde přetrvává zákaz vstupu pro turisty.

Slibované omezení lesního provozu se odkládá na neurčito, v plánu jsou naopak výstavby nových hájenek za miliónové částky ze státní pokladny. Sliby nového ředitele, že nechá prošetřit pochybné hospodaření se dřevem a vyvodí z toho patřičné důsledky, rovněž vyšuměly do ztracena. Značné sumy státních peněz proudí nejen do klasického technického lesnictví, ale i do myslivosti. Na lesní zvěř jsou pořádány organizované štvanice s účastí prominentních hostů a zvířata jsou násilím držena v nepřirozených podmínkách uvnitř přezimovacích obor vystavěných za miliónové částky z kapes daňových poplatníků. Rysa, přirozeného regulátora zvěře, považuje šumavská lovecká lobby za nežádoucího konkurenta. Ohledy nejsou brány ani na vzácné tetřevy a tetřívky, protože štvanice na zvěř probíhají i v odlehlých klidových územích. Turistovi je však stále dáváno najevo, že hlavním rušivým elementem je tu on. Masové těžby dřeva probíhající po celé Šumavě, včetně nejcennějších území navržených do první zóny, umožňují lesní hospodářské plány schválené za bývalého dřevařského vedení parku. Také kůrovec je nadále využíván jako záminka a maskovací manévr pro trvale udržitelnou těžbu. Na nové zážitkové stezce pod Březníkem si můžete prohlédnout, jak pod uschlými stromy po kůrovcové kalamitě úspěšně roste nový a zdravější les, avšak hned za rohem, kam už nesmíte, spěšně probíhá dotěžování lukrativních smrkových porostů kolem unikátních slatin a rašelinišť chráněných mezinárodními úmluvami. Těžbou podmáčených lesů a vytvářením vyprahlých holin je znemožňována přirozená i umělá revitalizace slatí, jež byly v minulosti neuváženě odvodněny.

Chaotické poměry, které panují na Správě parku, nepříznivě zasahují do dění celého regionu. Zejména však berou elán a nadšení do práce všem, kteří chtějí pro Šumavu a ochranu její přírody opravdu něco udělat. Organizační chaos a uvolněná pracovní morálka, zejména v lesnickém provozu, naopak nahrávají sobeckým zájmům určitých skupin lidí včetně dřevařských firem, pro které Šumava nadále představuje doslova prostřený stůl.

Hlavní nebezpečí pro Šumavu tkví v tom, že současný ředitel A. Pavlíčko vystupuje v médiích a před ochranářskými organizacemi jako ochránce a zastánce šumavské přírody, ve skutečnosti však naplno toleruje její vydírání dřevařskými firmami a mysliveckou lobby. Zatímco média zásobuje  ochranářskými příběhy prodchnutými mírnou sentimentalitou, v terénu vše běží ve starých dřevorubeckých kolejích. To svědčí o jeho absolutním manažerském selhání. Je proto nejvyšší čas odvolat A. Pavlíčka z funkce ředitele a nahradit jej zkušeným ochranářem s manažerskými schopnostmi, který nebude o ochraně přírody na Šumavě jen mluvit, ale také ji bude aktivně a systematicky realizovat.

 

Zveřejněno dne 23.1.2006 v Literárních novinách pod názvem „Na Šumavě nadále řádí těžká technika“