Přátelé Šumavy
bojují za důstojný národní park
Mezi
spolky, které se mimo jiné aktivně věnují problematice Národního parku Šumava, patří
i občanské sdružení Přátelé Šumavy. Svou činnost zahájilo na podzim roku 2004.
Většina zakladatelů pochází ze sdružení Šumava nad zlato, které stálo v popředí
boje proti těžbě zlata u Kašperských hor. Přátelé Šumavy v současné době
sdružují kolem čtyřiceti členů a mají celou řadu příznivců se zájmem o aktuální
dění v ochraně šumavské přírody. Sídlem sdružení je Strašín, obec ležící v
malebné krajině přírodního parku Kašperskohorská vrchovina, kde dosud žijí
potomci starých šumavských rodů.
Prioritní
je ochrana šumavské přírody
„Hlavním
cílem našeho sdružení je podporovat a propagovat ochranu přírody na Šumavě,“
říká předseda Přátel Šumavy pan
V
aktivitách Přátel Šumavy uplatní pan Hail i vlastní podnikatelské zkušenosti.
Od roku 1993 provozuje na samotě u Kašperských Hor penzion Hájenka Nebe
(Himmelreich), jehož hosty jsou především rodiny se zájmem o poznávací výlety
do okolní horské přírody s pestrou mozaikou lesů, luk, pastvin a remízků. K
penzionu patří i malé hospodářství s pastvinami, kde manželé Hailovi chovají
malé stádo ovcí. Třídění odpadů pro recyklaci je zde samozřejmostí.
„Snažíme
se o to, aby k nám turisté přicházeli hledat především krásy přírody na pěších
výletech, klid a odpočinek, ne komerci,“ upřesňuje pan Hail. „Proto nemáme v
plánu žádné nadstandardní rozšiřování služeb pro naše klienty. Spíše se
věnujeme osvětě v ochraně přírody a ekoturismu a všem zájemcům, kteří k nám
přicházejí, poskytujeme různé informační letáky vydávané ochranářskými
organizacemi.“
Komunikační
problémy Šumavě nesvědčí
Za
jednu z hlavních překážek, která stojí v cestě fundované ochraně přírody na
Šumavě, považuje pan Hail nedostatečnou komunikaci mezi Správou parku a
místními subjekty včetně obcí a občanských sdružení.
„Od
nového vedení šumavského parku jsme očekávali, že se výrazně zkvalitní osvěta
přírody na Šumavě a veřejnost bude mít k dispozici podrobné informace o tom, co
je vlastně cílem a posláním národních parků. Čím se tato území liší od běžné,
hospodářsky využívané krajiny a z čeho se zde návštěvníci mohou poučit. Velmi
mne však zklamalo, když zjišťuji, že na Šumavě téměř vše zůstává při starém
včetně nadměrných těžeb dřeva a na Správě parku panuje napjatá atmosféra. Její
příčinou jsou především vyhrocující se rozpory mezi lesnicky a ochranářsky
orientovanými zaměstnanci parku, což má přímý negativní dopad na připravované
změny v zonaci parku. Nové vedení parku má sice k dispozici celou řadu studií a
argumentů hovořících ve prospěch rozšiřování prvních zón a podpory šetrné
turistiky, které se plně slučují s novou koncepcí parku, má však problém
obhájit své stanovisko před veřejností. Chybí zde dostatek elánu, odborných
zkušeností a důslednosti. Mnozí, kteří mají co říci, mlčí a jen pasivně
vyčkávají, co bude dál. Při veřejných jednáních se objevují dezinformace. Sliby
a předsevzetí nejsou plněny. Pro místní podnikatele nejsou nastavena rovná
pravidla. Zakázky od parku totiž dostávají jen někteří z nich. Velkým problémem
je i nevyváženost Rady parku, kde převažují členové obcí a krajů s užším
pohledem na věc,“ míní předseda Přátel Šumavy.
„Ochraně přírody nejvíce škodí, že se věci neříkají na rovinu, ale po
straně. To je nutné změnit. Je třeba, aby si na jednáních všechny strany
upřímně vyříkaly, co vlastně chtějí a jaké jsou jejich názory na věc. Já osobně
si myslím, že ředitel národního parku nemusí být nutně přírodovědec, ale
především musí mít manažerské schopnosti a zkušenosti s vedením a řízením. A
hlavně musí mít ve své organizaci pořádek a přehled. Řešení konkrétních věcí v
oblasti ochrany přírody obstarají zkušení a proškolení odborníci v jeho
pracovním týmu. To jsou základní nosné pilíře k tomu, jak začít systematicky
vytvářet ze Šumavy důstojný národní park.“
Těsná
spolupráce s Bavorským parkem je potřebná
Jako
jednoznačně pozitivní akt v ochraně šumavské přírody hodnotí F. Hail nedávné
podepsání dodatku k Memorandu o vzájemné spolupráci mezi národními parky Šumava
a Bavorský les.
„V
Bavorském parku se dnes může každý návštěvník na vlastní oči přesvědčit o tom,
že příroda se dobře vyrovná s přírodními kalamitami, když jí k tomu dáme
dostatek prostoru a volnosti. Starý nemocný les odešel a na jeho místo přichází
nový, živější a zdravější. Vlastní poznání a prožitky jsou však klíčové,“
vysvětluje pan Hail a otevírá přede mnou návštěvní knihu, kam mohou hosté
Hájenky Nebe vyjádřit své názory a sdělit své dojmy. Převažují zde pozitivní
náhledy návštěvníků na uschlý les.
„Zejména
u lesníků však stále přetrvávají předsudky, že příroda se bez činnosti člověka
neobejde,“ pokračuje pan Hail a dodává: „Ale ono je to přesně naopak. Kdybychom
tu nebyli, tak by si příroda oddychla. Na různých přírodních pohromách nám
ukazuje, že se k ní chováme už příliš nadřazeně a destruktivně, než kolik je
schopna unést. Člověk by si z toho měl vzít ponaučení. Když bude přistupovat k
přírodě s pokorou a úctou, přinese mu to pocit uspokojení a radosti. A na
Šumavě je možné naplno prožívat rodící se divočinu a odpočinout si od stresů
všedního života.“
Značka
národního parku zvyšuje atraktivitu území
„Šumava
má svoje specifika a ta je potřeba respektovat. Rozhodně zde máme co ukazovat a
značka národního parku nejen výrazně zvyšuje atraktivitu území pro návštěvníky,
ale zároveň přináší výhody a pracovní příležitosti pro místní obyvatele. Také
umožňuje čerpat finanční prostředky z různých dotačních fondů. Například letech
2002 až 2004 byla z fondů Ministerstva životního prostředí uvolněna pro
šumavské obce částka zhruba 380 miliónů korun. Potenciál Šumavy je obrovský,
jen ho umět využít. Záleží na každém, jak se postaví ke svým problémům. Každý
musí začít u sebe, protože nikdo za nás nic neudělá. Pokud někdo říká, že kvůli
národnímu parku má omezené pracovní příležitosti, musím namítnout, že moje tři
děti zůstaly všechny v šumavském regionu a jsou schopny se tu uživit.“
Největší
ohrožení Šumavy spatřuje pan Hail ve zrušení národního parku: „Zrušení parku by
znamenalo reformu na lesní společnost a zavedení pravidel hospodaření jako v
běžném hospodářském lese. To by zákonitě vedlo ke ztrátě celé řady pracovních
míst a samozřejmě také ke ztrátě atraktivity krajiny. Tu je třeba naopak
důsledně chránit, protože je tím nejcennějším pokladem, který na Šumavě máme.
Spolu s původní architekturou a tradicemi. Rozhodně nejsme proti tomu, aby
mohli lidé poznávat i odlehlejší území Šumavy se vzácnými přírodními skvosty.
Řešení se nabízí v podobě řízené šetrné turistiky, ve zřizování naučných,
časově omezených tras pro skupiny lidí s odborným průvodcem. Další zpestření
přináší hippoturistika, psí spřežení nebo chození na sněžnicích. Důležité je,
aby turisté byli rozptýleni po celé Šumavě i Pošumaví, aby nevznikal nadměrný
tlak na určitá místa v území. Možností, jak poznávat přírodu, prožívat její
proměny a nenarušit její krásy, je celá řada. Záleží na lidech, jak jsou
schopni tyto možnosti zúročit. Hlavní je chtít, nebát se a myslet pozitivně.“
Mírně zkrácená verze
publikována dne 6.3.2006 v Plzeňském deníku
Přátelé Šumavy: Před
hospodářským lesem a těžbou dřeva dáváme přednost šetrné turistice na
zážitkových stezkách přírodní divočinou...
Reakce na článek:
Komunikační problémy Šumavě nesvědčí
Chceme jen opravdový
a nefalšovaný národní park
